Jak by měli rodiče děti na návrat do školy připravit?
Hlavně u menších dětí by měl být přechod pozvolný. Rodiče by se neměli z dovolených a pobytů na chatách vracet na poslední chvíli, ale děti naopak postupně nachystat na změnu režimu, denního rytmu a na to, že budou mít opět povinnosti. Neměli bychom děti nijak strašit, ale spíše je vědomě připravovat.
To znamená, že by rodiče měli dávat menší děti dřív spát, ráno je zase dřív budit a vymyslet jim program třeba s babičkou a dědou. Aby už jejich následující dny připomínaly běžný školní rok. Děti by také měly mít jistotu, že mají nakoupené pomůcky a brzy se sejdou s kamarády. Změna by tedy měla být co nejvolnější a být pro děti pozitivní vyhlídkou.
Měly by tedy rodiny zkoušet s dětmi dosavadní vědomosti opakovat?
To je velmi individuální. Vzhledem k situaci by to ale určitě mělo být tak, že pokud rodiče vnímají u dětí nějaké nedostatky, měli by s nimi adekvátní formou daná témata opakovat. Aby pak přechod nebyl dramatický a děti věděly, že pořád umí číst a počítat.
To, co zažijí školáci 1. září, tu generace nebylo. Vrátí se po téměř půl roce výpadku. Jaké dopady mohou rodiče u dětí očekávat?
Je určitě možné, že děti budou mít horší pozornost. A také že hůře spí, pomaleji si zvykají a režim ne zcela dobře přijímají. Přece jen téhle situaci předcházela na jaře koronavirová krize, což pro ně byla nečekaná změna.
Jak mají potom rodiče postupovat, pokud dítě zlobí, nesoustřeďuje se a odmítá se učit?
Nespěchat, mluvit o tom s nimi a dát jim řád. Je třeba jim pomoct a vědět, že se jedná o přechodné období. Totiž že se nic neděje a dítě se časem vrátí do starých kolejí.
Jak by měli rodiče poznat, kdy mají dítěti nechat vlastní prostor pro učení, aby na ně nevyvíjeli přílišný tlak?
To je náročná a komplexní otázka. Záleží samozřejmě na dítěti a jeho schopnostech. Ale samozřejmě, vše, co se vymyká běžnému způsobu chování a reakcím dítěte, se dá považovat za potenciální zdroj problémů. Třeba že dítě delší dobu přemýšlí, hůř čte, učení ho nebaví a netěší. V takovém případě může mít s návratem do školy opravdu větší problém.
Měla by se v takových případech rodina obracet na psychologa, nebo situaci zkusit sama vyřešit?
Myslím si, že jsou takové chvíle běžné a že je z velké části každá rodina ustojí. Rodiče totiž dítě znají nejlépe a vědí, jak reaguje. Samozřejmě, pokud mají děti příznaky, jako je zvýšená nesoustředěnost, neklid, nespavost, ranní zvracení, nevolnosti a nechutenství, tak by rodiče určitě měli vyhledat buď psychologa, nebo pediatra.
Jak děti pauza od učení ovlivní ve vztazích ve třídním kolektivu?
Protože návratu do školy předcházelo dlouhé období nekolektivní výchovy, je to velmi náročná situace na adaptaci. Učitelé často vnímají, že musí začít se socializací nebo s procesem zvládání skupin. A musí tomu dát čas, protože děti teď byly hodně izolované.
Dá se tedy předvídat, že ve třídách bude více napětí a hádek?
Spíš bude návrat doprovázen neklidem a hravější formou. Děti už se do školy těší na své kamarády a na to, až budou ve skupině. Očekávat se tedy dají spíše projevy jako zlobení a občasné nerespektování skupinových pravidel.
Čeho by si měli rodiče u dětí více všímat během školního roku?
Jestli se chování dítěte něčím nevymyká a je standardní. Zda není plačtivé, nemění se mu často nálada. Rodiče by měli samozřejmě dítěti naslouchat. Jaké téma rozvíjí a zda se vůbec o něčem baví. Zkrátka udržet normální přístup rodinné komunikace.
Jak se pak liší přístup k dětem podle věku? Například asi bude jiný u sedmiletého kluka a školáka v sedmé třídě…
Mladší děti potřebují větší pomoc, kontrolu a zpětnou vazbu. Děti, které se už zvládají samostatně připravovat, by rodiče měli pouze dozorovat. Zbytečně jim do toho nezasahovat a vést je k samostatnosti.
Pokud případně na podzim zůstane dítě opět doma, jak by mu měli rodiče s učením pomáhat?
Neměli by zapomínat, že jsou děti odtrženy od svých kamarádů. Hlavní úkol školní výuky je zařadit se do skupiny. Pokud bude mít distanční výuku, ale bude se moct stýkat s dětmi, je potřeba naučit se žít ve skupině dětí, tedy svých vrstevníků. A přijmout skupinová pravidla, což distanční výuka neumožňuje. Jedna věc je totiž výuka a druhá sociální psychologická oblast, která při této možnosti chybí. Na to by měli rodiče myslet. Ideální jsou tedy kroužky a stýkání se s kamarády.
A co v případě, že budou v karanténě a nebude to možné?
Je vhodné, aby si děti s kamarády volaly třeba přes Skype či využívaly jiná média. Osobní kontakt je však nezastupitelný.
