Rekapitulace dvaceti let, kdy Češi mohou svobodně volit, vyvrcholila dvacetihodinovým online rozhovorem čtenářů Aktuálně.cz s osobnostmi veřejného života.

Do maratonu otázek a odpovědí, jenž začal ve čtvrtek v 16 hodin a skončil dnes v poledne, se postupně zapojilo šestnáct z dvaceti osobností, které své texty sepsaly v rámci společného projektu Aktuálně.cz a serveru moderni-dejiny.cz s názvem Dvacet svobodných. Během posledních 20 dní známí publicisté, spisovatelé a dokumentaristé, právníci, historici, ale třeba i studenti a jejich učitelé nabízeli své pohledy na dobu nedávno minulou i tu dnešní. Informace o projektu i texty dalších účastníků projektu naleznete ZDE.

Během online rozhovoru do redakce dorazily desítky dotazů, osobnosti sepsaly přes 200 reakcí.

Dokumentaristka Helena Třeštíková, spisovatelé Ivan Kraus a Jan Burian, právníci Klára Veselá Samková a Tomáš Sokol, publicisté Jan Urban a Vladimír Just a další zajímaví lidé odpovídali na vaše dotazy o našich novodobých dějinách, současnosti i nadcházejících volbách.

Maraton otázek a odpovědí začal ve čtvrtek v 16 hodin a skončil dnes v poledne. Dotazy již nelze posílat, postupně ale zveřejňujeme odpovědi na otázky došlé dříve. 

Foto: Aktuálně.cz	Helena Třeštíková: O nepřekročitelných hranicích	Foto: Aktuálně.cz	Adriana Krnáčová: Důvody negativního morálního salda: korupce a závist.
Foto: Aktuálně.cz	Klára Veselá: Cesta tam a zase zpátky	Foto: Aktuálně.cz	Jan Burian: Islandské telecí kůže a naše volby
Foto: Aktuálně.cz	Ivan Kraus: Občan Nývlt	Foto: Aktuálně.cz	Tomáš Sokol: Měla se zakázat KSČ? A proč se tak nestalo?
Foto: Aktuálně.cz	Jan Urban: Máte šanci, mladí…	Foto: Aktuálně.cz	Vladimír Just: Starost o životní prostředí jako zapomenutý životní postoj
Foto: Aktuálně.cz	Matěj Spurný: Souboj o dějiny je zápasem o identitu	Foto: Aktuálně.cz	Heřman Chromý Občanská společnost - světlo v tunelu

Proc ceska spolecnost jako celek nema viru nebo etos? Je to jen dusledek totality a nasledneho utrzeni ze retezu nebo je to obecny jev postmoderni doby?Čtenář/čtenářka Aktuálně.cz

Jana Hradilková Česká společnost víru má. Ale stejně tak má v sobě velikou míru skepse a ostražitosti, proto svou víru tak nějak schovává, nebo ji sublimuje tak, aby nebyla nápadná. Je to spíš skepse k církvím, které se co se týče lásky v dějinách příliš nepředvedly, než bezvěrectví.Myslím, že spirituality je tu mezi lidmi dost. Jen má jiné a hodně rozmanité podoby.

Adriana Krnáčová Má ho, ale je atomizovaný, ukotvený v jedincích. Zcela jistě se nenachází na těch místech, které nejvíce ovlivňují veřejné mínění. Jelikož z nějakých nevysvětlitelných důvodů jsou za elity považováni ti, kteří se objevují často v mediích, bez ohledu, jak se chovají a co říkají, máme tendenci se domnívat, že všichni jsou stejní. Naštěstí nejsou. 20 let je krátká doba pro změnu společnosti, ovšem je to dostatečně dlouhá doba vznik nové kvality. Máme šanci.

Jan Urban Omlouvám se, ale s výjimkou myšlenky Československa první republiky, česká společnost neměla nikdy žádný étos nebo víru.

Heřman Chromý Zjednodušeně je to důsledek převratných změn spojených s průmyslovou revolucí, později s novými technologiemi a informační revolucí. Na tento proces upozornil již před 40 lety například Martin Heidegger.

Stanislav Balík Půjde podle všeho o mix různých vlivů - jak způsobu formování českého národa od doby národního obrození, které šlo programově proti víře a étosu, tak totality a následného utržení od řetězu. Postmoderní doba dekonstruktvisticky bourající poslední hodnoty a jistoty pak korunuje dílo.

Tomáš Sokol Víte o nějaké zemi, kde víru nebo etos (jako celek) mají? A jestli někdy někde něco takového měli. Já tedy ne. Ovšem, abych nebyl zcela cynický, tam kde jsem byl a mohl hovořit s lidmi, prostě žije většina normálních slušných lidí. O víře a etosu moc nediskutují. Lze se bavit o cenách benzinu, problémech se zdravotním pojištěním či hypotékou, příštích volbách a jiných podobných.

Klára Veselá Samková Myslím, že to je důsledek jistého opojení materiálnem, které je nyní svým způsobem celosvětové. Ještě se nám točí hlava z toho, ž nemusíme jako živočišný druh hájit prosté vlastní přežití. Až se nasytíme té komerce a přejde opojení technickými vymoženostmi a standardem, tak se k té víře a etosu vrátíme. Dobrovolně a rádi. Jen to, obávám se, ještě chvíli potrvá.

Josef Albrecht Jistě je to z velké části důsledek totality. Měli bychom si přiznat, co například jenom „normalizace" dokázala udělat s českými rodinami. Rodiče lhali svým dětem - něco jiného se říkalo doma a něco jiného ve škole či v práci. Tohle dědictví si neseme s sebou. Můžeme mluvit o hodnotách, které chceme velebit, ale tohle máme v sobě. Bohužel.

Tereza Kovářová Řekla bych, že je to jev Huxleyho teorie ubavení se k smrti.

Co si o nás myslí lidi na Západě? Tomáš

Vladimír Just Ztotožňují-li nás s Havlem, pak jen dobré. Ztotožňují-li nás s jeho nástupcem (a nedejbože jeho dalším nástupcem, který shodil vlastní vládu uprostřed předsednictví EU), pak jen to nejhorší. Pak jsme kašpaři Evropy.

Jana Hradilková Pokud nás znají, mají nás povětšinou rádi.A většinou si nás stále pamatují jako Čechoslováky.

Klára Veselá Samková Na to je potřeba se zeptat lidí na západě.... A potom unést, co nám skutečně řeknou. Připomínka: to, že něco řeknou lidé na západě neznamená, že mají pravdu. Jedna sorta „lidí ze západu" mi skutečně leze krkem: je to část emigrantů, kteří zejména po roce 1989 se sem přihrnuli jak velká voda a začali všechny poučovat „jak se to má dělat"způsobem texaského Tondy z Karlína..... bylo to stejně odporné jako mnoho jiného.... Čímž se vůbec nexchi dotknout českého politického exilu, který je často jednáním těchto „krajanů" poškozen stejně jako my zde.

Josef Albrecht Přiznám Lidé, kteří sledují naši politiku, tak trochu nechápou, proč pořád hrajeme ty žabomyší války. Když jsme třeba v čase předsednictví EU sejmuli vládu (tedy ne my, ale sociální demokracie s veselou podporou komunistů a několika málo popletů), koukali na to jako vyjevení.

Tomáš Sokol Jeďte tam a zeptejte se. Ale připravte si mapu a stručnou přednášku o tom, kdo jsme a kde jsme. Většina lidí o Česku nic neví.

Ivan Kraus Že nejsme o nic lepší, ale také o nic horší, než oni.

Proc neni vnimani a hodnoceni komunismu (nejen u nas) stejne jednoznacne, jako vnimani nacismu?Martin

Adriana Krnáčová Protože 2. světovou válku nerozpoutala komunistická ideologie nýbrž nacistická, a hrdinou 2. světové války byla Rudá armáda, v zádech s komunistickou ideologii.

Stanislav Balík To je problém celé euroamerické civilizace, odborná literatura o tom mluví jako o asymetrickém přístupu, resp. o připomínání nacismu a zapomínání komunismu. Francouz Alain Besancon napsal: „Nacismus je více známý než komunismus, protože jeho skříň s mrtvolami otevřela dokořán spojenecká vojska na konci 2. světové války, zatímco o uměle vyvolaném hladomoru v Sovětském svazu na Ukrajině v roce 1933 téměř nikdo neslyšel. Gulag zůstává jakoby zahalen v mlze, je to něco vzdáleného, co známe jen nepřímo. Skupiny, které byly s to uchovat vzpomínku komunismu, jsou slabé. Nacismus trval dvanáct let, evropský komunismus, podle jednotlivých zemí, padesát až sedmdesát let. Dlouhé trvání má amnestující účinek. Za tuto dlouhou dobu byla atomizována občanská společnost, elity postupně ničeny, nahrazovány a převychovávány. Všichni nebo téměř všichni, od shora až dolů, podváděli, morálně se degradovali. Zatímco v postnacistickém Německu byla občanská společnost souzena, trestána a denacifikována armádami, mohla soudit sebe sama, nezapomenout a litovat, ve východní Evropě tomu tak nebylo..."

Heřman Chromý Bohužel, poznamenání komunismem zasáhlo prakticky a aktivně 15 miliónů Čechů, Moraváků a Slováků a trvalo víc než 3krát déle než aktivní moc, vláda nacismu v Německu (1933-1945). Nechuť vypořádat se v tomto směru s § 260 trestního zákona, protože trestnost podpory a propagace komunistického hnutí nedovoluje dvojí výklad a odporuje ustanovení Listiny základních práv a svobod má tedy kořeny ve společnosti a podporu u zvolených zákonodárců. Jako bumerang se vrací tento výklad jako populismus vedoucí k zakládání politických skupin, které více či méně kultivovaným a sofistikovaným způsobem "tlačí na pilu" - vládu silné ruky a "okamžitá" řešení problémů, nahromaděných za desítky či spíše stovky let vývoje společnosti v Evropě, která mohla některé skupiny lidí, žijících v ghettu nebo na neustálém exodusu i beztrestně zabít.

Ivan Kraus Vnímat stejně oba režimy nelze. Ačkoli se jednalo o totalitní režimy, byly odlišné tím, jak vznikly. Nacismus jsme poznali dík německé okupaci a válce. Komunizmus, i když byl v základě ideologicky převzatý - mohl existovat v české variantě především proto, že jsme se na něm - ať už pasivně, nebo aktivně sami podíleli. Dokud nebudeme ochotni podívat se na vlastní roli v minulosti, dokud si budeme namlouvat, že komunizmus k nám vnikl v době, kdy jsme jako národ byli kdesi na dovolené, nebudeme schopni minulost objektivně hodnotit.

Tomáš Sokol To komplexně nejspíš nikdo nedokáže vysvětlit. Podle mne hraje dost velkou roli, že nacismus byl importován cizí, nadto obecně neoblíbenou mocí či Němci, zatímco komunisté byli zdejší, alespoň na počátku s nimi sympatizovala dost podstatná část obyvatel a dost jich u nich také bylo.

Klára Veselá Samková ... a taky co to dalo práce utemovat debatu na toto téma, že?? Protože komunistická strana stále existuje a má svoje mocenské zájmy, které přímějšími či postrannějšími způsoby dovede prosadit. Dobře se pamatuji na tu dobu (cca 1991), kdy byl vážně na pořadu dne zákaz KSČ(m). Tehdy to bylo Občanské fórum a jeho intelektuálové, kteří prosadili, aby se KSČ(m) nezakazovala s tím, že když bude působit legálně, tak že „bude pod dohledem". Už tehdy jsem tvrdila, že je to blbost a tvrdím to i teď... ba, tvrdím to o 20 let tvrději a jednoznačněji. Představte si, že by mělo v Německu dojít k denacifikaci a v Reichstagu zároveň pokračovala NSDAP pod vedením některého z pohlavárů, kteří by nebývali byli odsouzeni v Norimberském procesu. Vnímáte tu absurditu?

Josef Albrecht Přiznám se, že to taky úplně nechápu. Diktátoři, miliony mrtvých, demagogie, strach, zničená země, rozbité rodiny. To všechno, a nejen tohle, mají tyto ideologie společné. Koneckonců i zákon, který zakazuje propagaci těchto aktivit, ukazuje, kolik mají společného. S bolševickým dědictvím jsme se vyrovnali tím, že o něm mlčíme. A to není dobře.

Jan Urban Protože českému chápání identity a hodnot tradičně konvenuje, když se vina jaksi preventivně přesune od „nás" na „ně". Máme v tom krásnou tradici - už od Rukopisů. Nacismus byl německý a opovažte se připomínat český fašismus, antisemitismus Druhé republiky nebo kolaboraci. Stačí nacismus identifikovat s němectvím a o české vině mlčet. Problém komunismu je v tom, že tam jsme to neoddiskutovatelně byli my všichni. Takže je, opět tradičně, velmi těžké být sebe-kritický. Tohle se, myslím a doufám, začíná měnit teprve dnes, s nastupující mladou generací, první, která nebyla zasažena ani nacismem, ale ani komunismem.

Helena Třeštíková Komunisté měli lepší PR strategii.

Kdyz se vezmou v uvahu zmeny v Nemecku po prohrane valce, Norimberského procesu, afere Spiegel, pritomnosti USA, je ten ekvivalent 20 let vubec adekvatni koeficient?Čtenář/čtenářka Aktuálně.cz

Ivan Kraus Je. Za tu dobu tu vzniklo mnoho dobrého. Je to vidět v mnoha ohledech. Ale je třeba odložit falešné brýle, které mají nevhodné dioptrie, takže s nimi vidíme hůř, než bez nich.

Jan Urban Ano, Německo to mělo snazší - mohla svoje frustrace, vinu a zodpovědnost - stejně jako vytváření pozitivních hodnot přenést na okupační mocnosti. Po roce 1989 je to příběh bývalé NDR. K nám se svět po roce 1989 odpočátku choval jako k dospělým a nevinným - obojí byla metodologická chyba, ale s tím už dnes nic neuděláme. Můžeme jenom uvažovat v kategoriích kdyby - kdyby přístupová jednání s EU netrvala patnáct let, kdyby měla podstatně brutálnější podmínky s prvky přímé kontroly, pak by dnes neexistovala řecká krize, a my bychom asi neměli justiční mafii. Takhle si prostě jen musíme přiznat, že to naši politici a společnost prostě lépe neuměli. Za všechno neseme zodpovědnost jen my sami.

Klára Veselá Samková >Ano, ekvivalent dvaceti let je naprosto adekvátní koeficient. Když pohlédnete směrem k Německu, tak o skutečné denacifikaci a vyrovnání se s nacismem se začalo DOOPRAVDY hovořit až cca 20 let po válce. Z tohoto hlediska vidím ten dvacetiletý odstup jako nadějný.

Stanislav Balík Ano, dvacet let vůbec není moc. Koneckonců i Masaryk si přál alespoň padesát let pro růst republiky. Ale Pán Bůh zaplať alespoň za těch současných dvacet let. V kontextu našich dějin to není samozřejmost.

Josef Albrecht Vyrovnání s minulostí je běh na dlouhou trať. A hlavně musí být vůle se s tím dědictvím vypořádat. Třeba Němci zvolili jednoduchou metodu: každé školou povinné dítě musí alespoň jednou navštívit koncentrační tábor, respektive muzeum, které ho připomíná. Pokud jste něco takového viděli, musí vám být jasné, že tohle funguje dokonale. Ani u nás by neškodilo, kdyby děti musely vidět třeba celu, kde se loučil se životem generál Heliodor Píka. Třeba jáchymovskou Věž smrti, kde muklové bez jakýchkoli ochranných prostředků pracovali s uranovou rudou. A to, prosím, nebylo za nacistů...

Kdyby dnes žili TGM Horáková Patočka koho by podle vás volili? A proč? Tečka

Ivan Kraus Nevím. Ale jsem si jistý, že by nadále podporovali ideu skutečné demokracie, které se věnovali s takovým nasazením po celý život.

Adriana Krnáčová Kdyby žili, tak by neexistovaly politické strany, jaké je známe dnes. Tudíž by si asi vybrali takovou, která má nějakou vizi, a nejvíce se blíži rčení: Nebát se a nekrást. Že by Zelené?

Vladimír Just Nevím koho Horáková (byla věřící a sociálně cítící, tak možná KDU/ČSL, ale věřící a sociálně cítící je i Ondřej Liška), ale pravděpodobně TGM a určitě Jan Patočka by volil toho, koho Václav Havel. Jsem o tom přesvědčen nejen proto, že byl Havlův přítel, ale vyplývá to i z jeho studií a zásadní kritiky „úpadkové" technologické civilizace, jíž Havel sdílí a proto volí SZ.

Klára Veselá Samková Já si myslím, že dnes by TGM byl v nejlepším případě zavřen za obhajobu Hilsnera, Horáková by byla opět popravena a Patočku by sklátil infarkt, takže by nevolili nikoho...

Stanislav Balík Jak TGM, tak M. Horáková byli levicoví politici (viděno tehdejší optikou). To ovšem nemusí znamenat, že by podporovali dnešní levicové strany.

Josef Albrecht Jistě svobodu, pravdu a důstojnost. Určitě by bylo dobře slyšet jejich hlas a doporučení, koho by si vybrali.

Jan Urban TOP 09 - protože uvažovali v kategoriích zájmu státu a horizontech delších, než teď hned.

Myslíte, že se někdy dočkáme moderní, nepopulistické, demokratické a slušné levicové strany? Nikoli mně, ale mnoha mladým lidem tu jistě něco takového chybí...František

Jana Hradilková Taková strana vzejde tedy nejspíš z jejich řad. Hodně záleží na tom, co teď mladým předáváme a jaké hodnoty pro ni budou důležité před třicítkou. Soudíce podle těch, které znám já a kteří jsou aktivní, tak je to třeba hodně životní prostředí, a možná překvapivě - rodina. Daleko silněji než generace dnešních 4Otníků. Tak si přeberte model té budoucí strany.

Helena Třeštíková Všichni (nejen) mladí lidé, kterým taková strana chybí mohou aktivně vstoupit do politiky a buď založit novou stranu nebo se infiltrovat do stávajících stran levicového zaměření a pokusit se o nápravu. Nikdy nic nevzniklo bez aktivity . Jinak lze odpovědět jednoznačně - nedočkáme.

Adriana Krnáčová Dočkáme? To znamená, že máme čekat, že to někdo zařídí? Nebo bychom se spíše měli snažit o její vytvoření. Přimlouvala bych se za to.

Tomáš Sokol A co je levicová vláda? Jak definujete levici? Myslíte si, že tyhle pojmy ještě mají nějaký konkrétní, míněno ideologický obsah? Já ho nevidím.

Heřman Chromý AObávám se, že to při dnešní rozporuplnosti ne českých, ale světových hospodářských, politických, ekologických a celé řady dalších problémů to dost dobře ani nejde. Soutěž či střet o vytýčení priorit lze totiž těžko skloubit s průnikem velice zájmově rozvrstvené (sociálně a kulturně) společnosti. Vždy bude určitá skupina ve společnosti nespokojená a jde o to, aby mohla svou nespokojenost nejen svobodně vyjádřit, ale měla také demokratický potenciál, jak se s ní vypořádat.

Klára Veselá Samková Jsem spíše pravicově orientovaná, ale mně slušná demokratická nepopulistická levicová strana schází rovněž, a velmi...

Jan Urban Určitě ano. ČSSD měla na začátku obrovskou šanci, kdyby v ní zvítězil program a hodnoty skupiny Rudolfa Battěka. Egomaniaci jako Miloš Zeman a Jiří Paroubek, ubozí kšeftaři jako Standa Gross a celá parta jejich kmotrů ji učinili nevolitelnou pro všechny, komu vadí pohrdání zákonností a korupce. Dřív nebo později odejde Paroubek a ta starna šanci k modernizaci a demokratizaci dostane a, doufejme, využije.

Vladimír Just To by musel ČSSD vést Erazim Kohák (nebo Rudolf Batěk) a ne kolotočářský populista.

Stanislav Balík Domnívám se, že ano. Jen je otázka, zdali současné velké vítězství nepovede představitele naší největší levicové strany k přesvědčení, že nejlepší cestou k úspěchu je negativní kampaň plná překrucování, slibů všeho možného apod.

Josef Albrecht Doufám, že se to podaří.

Desí Vás hysterie kolem ČSSD a její démonice? Nevypovídá to o banalizaci pravice a absenci smyslu pro demokracii?Brisavion

Jan Urban V České republice neexistuje autentická levice a pravice. Velké politické strany, tedy ČSSD a ODS, jen používají ideologická klišé k získání kontroly nad přístupem k veřejným prostředkům. Obě se profilovaly výhradně jako korupční nástroje. ČSSD ani ODS tedy nejsou klasické, a už vůbec ne moderní politické strany, usilující o nějaký program. ČSSD je jenom auto osobní moci party Jiřího Paroubka, stejně jako byla ODS vehiklem party Václava Klause a po něm Mirka Topolánka. Démonizovat a banalizovat lze jenom věci reálné.

Jana Hradilková No, způsob kampaně je dosti odstrašující- ale nenazvala bych to hysterií, jen ten způsob vymezování je poněkud pokleslý. Nicméně řekla bych, že je to spíše hysterie kolem Jiřího Paroubka, který vzbuzuje u mnoha lidí svým stylem hodně velikou nedůvěru, ba co dím, přímo odpor.A to, že se s tím veze aura celé strany, to je dost napováženou.

Ivan Kraus Myslím si, že dosud nemáme standardní politické strany. Ani nalevo, ani napravo. Jsme stále ještě demokracií "v záběhu". Obnova demokracie je dlouhý proces. Jako příklad může poslou-žit třeba vývoj Německa. Aby se demokratické myšlení dostalo do našeho krevního oběhu, musíme se zbavit virů - někdejších návyků a hlavně - způsobu myšlení. To je něco, čeho nelze dosáhnout žádným ani sebelepším zákonem shora.

Tomáš Sokol Velká slova. Vypovídá to o tom, že vy cosi vnímáte jako hysterii okolo ČSSD. Takových „hysterií" ještě zažijete a nebudou svědčit o ničem krom toho, že buď dění vnímáte příliš senzitivně anebo jsou ti okolo Vás hysteričtí.

Adriana Krnáčová Děsí mě stejnou mírou všechny „potenciální" strany, o nichž výzkumné organizace rozhodly, že se dostanou do parlamentu. Pokud mluvíme o banalizaci, tak spíš o banalizaci morálky a hodnot, nikoli politických směrování.

Klára Veselá Samková Nedomnívám se, že by ČSSD byla démonizována. A když, tak stejně je „démonizována" i ODS. Osobně jsem přesvědčena, že právě tyto dva politické subjekty si nemají co vyčítat: a to ani ve směru k banalizaci ani ve směru k absenci smyslu pro demokracii...

Vladimír Just Neděsí mne hysterie kolem CSSD, děsí mne hysterie kolem voleb obecně. Poprvé od Sládkových časů má reálnou šanci dostat se do parlamentu strana, která si osobuje právo dělat pořádek na ulicích vlastní domobranou, což dělali v minulosti pouze komunisté a nacionální socialisté, toho se děsím (že je vede bývalý „slavný reportér" TV Nova, který žádné „slavné reportáže" nenatáčel - to za něj dělali Klíma a Motl, a on si jen chodil pro ceny - už patří k domácí české bramboračce a zmatení hodnot). Konstatujete-li banalitu a absenci smyslu u „pravice", pak přesně totéž se dá říci i o tzv. „levici" - posledním autentickým sociálním demokratem byl Vladimír Špidla (co to ale u nás „pravice" a „levice" je? Je to jen pracovní označení, nálepka, často stupidní - například rasistům se říká v TV běžně „pravicoví radikálové", proboha, co je „pravicového", tj. „konzervativního" na házení zápalných lahví do oken pokojných rodin?, „levice" - viz komunisté - jsou větší národovci a šovinisté a antievropani než pravověrní fašisté, „pravicový" prezident vyjadřuje veřejně podporu a přátelí se s kandidátkou komunistů Bobošíkovou a soudružkou šovinistkou Andělou Dvořákovou atd.) Já dělím strany na populistické, národovecké a občanské, demokratické (nikoli ovšem jen podle názvu).

Helena Třeštíková Myslím, že ČSSD sama úspěšně pracuje na své démonizaci a celkem se jí to daří.

Tereza Kovářová Komunistická strana zůstává parlamentní stranou a její příznivci jsou tudíž zákonitě legální. Na rozdíl od nacistických stran. Otázkou je, jak těch příznivců může přibývat.

Heřman Chromý Neztrácejme čas nad plytkostmi a najděme si chvilku pro úvahy nesrovnatelně jiné kvality a přece srozumitelné a přitažlivé, jaké jsou například v tenounké knížce Ivana Medka "Děkuji, mám se výborně."

Stanislav Balík Neděsí, žádné hysterie kolem ČSSD jsem si nevšiml, stejně jako nevidím, kdo jí démonizuje. To, co slibuje, lze relativně snadno spočítat. Také si můžeme všimnout, že si je sama vědoma ekonomických dopadů svých slibů, když na plakátech slibuje pokles ZADLUŽOVÁNÍ na polovinu do roku tuším 2013. Tedy ne ZADLUŽENÍ, ale ZADLUŽOVÁNÍ - takže v roce 2013 nebudeme mít každoroční sekeru 200 miliard, ale „jenom" 100. Paráda.

Jaký je váš názor na video Přemluv bábu? Uráží vás takové video? Je to dobrý nápad? Vypovídá toto video o vztazích mladí versus staří? Jaký je váš názor?Filip

Vladimír Just Mě nemusí nikdo přemlouvat, já bych paroubko-filipovskou koalici nevolil nikdy, já jsem volil napravo od středu vždycky (i když ty pojmy „pravý" a „levý" - a speciálně u nás - už v 21.století ztratily jakýkoli reálný smysl, a jsou používány pouze jako prázdné nálepky těch či oněch populismů). Ale i kdybych váhal koho volit, jakože to mám dávno - neideologicky, protože pro přírodu - rozhodnuté, tento klip by mě nepřesvědčil. Možná spíš by mě přesvědčil o opaku. Až příliš mi totiž připomínal svazácké agitky proti mandelince bramborové z padesátých let. A první, na co bych se Petra Zelenky a obou mladičkých aktérů zeptal (a tímto se jich tedy ptám), by bylo: proč vám tam, milé děti, proboha figuroval Václav Klaus, dokonce jako symbol „pravice"?!? Prezident, podporující vždy a všude, od Srbska po Gruzii, zájmy Ruska, zájmy na rozdrobené Evropě, prezident, zvolený 2x de facto s podporou komunistů, jenž jim - narozdíl od svého předchůdce - otevřel dveře do Lán?

Ivan Kraus Nelíbí se mi. Nemyslím si, že video vypovídá o vztazích mezi generacemi. Rozhodně ale vypovídá o omylech jeho tvůrců, kteří nevědí, že vulgarita zničí jakoukoliv ideu a že humor předpokládá vkus a nadhled.

Stanislav Balík Video mě neuráží, byť bych nikdy o své bábince neřekl „bába". Vypovídá o lecčems, rozhodně jsou ale přehnané komentáře, jež v nich spatřují projev mezigeneračních problémů. Je to zřejmě výsledek nějakého prvoplánového zkratkovitého nápadu - staří lidé často volí levici, tak řekneme mladým, aby je přemluvili....

Heřman Chromý Lituji, toto dílko mě zanechalo klidným. Příliš prvoplánové a agitační než aby mohlo postihnout to, na co se ptáte. Dobrý záměr si možná vyžadoval jiné zpracování. Možná nadlehčenou, sebeironickou a třeba i kreslenou grotesku. Spíš mě překvapily bouřlivé reakce, které, omlouvám se, spíše svědčily o průměrném až podprůměrném uměleckém vkusu těch, kteří se cítili pohoršeni.

Tomáš Sokol Neuráží, na podobně angažované idioty s exaktickým pohledem a představou, že musí, ale opravdu musí promluvit do dějin, jsem si zvykl už v dobách svého mládí. Zkuste si někde nalovit třeba Jiřinu Švorcovou když přednáší budovatelské básně. Má přesně ten samý výraz jistoty, že si za ruku vede pokrok a lepší zítřky. Takových blbů ještě bude. Stejně jako kdysi prostě stačí se na ně nedívat, nepouštět si je a je klid. Do bytu už za vámi nepolezou, i když i to tu bylo.

Matěj Spurný Neuráží mě, ale připadá mi hodně hloupé. Když se protagonisté diví, jak může někdo volit levici, když tu 40 let vládnul komunismus, trochu jim uniká, že levice je (stejně jako pravice) základní podmínkou existence parlamentní demokracie. Problém je jinde než kde ho hledají protagonisté videa - nikoli v tom, že starší lidé volí levici, ale v konkrétní konstalaci ve vedení ČSSD. Tato země by velmi potřebovala skutečně moderní levicovou vládu, která by kladla důraz na ochranu veřejného prostoru, podporu vzdělání a kultury, emancipaci různých menšinových skupin, zrovnoprávnění žen na pracovním trhu a další u nás dost zanedbávaná témata.

Josef Albrecht Je to hrana, o kterou by každý autor měl usilovat. Před aktéry i autory smekám, i když sám bych do něčeho takového nešel. Pozadí celého projektu hezky popsal Erik Tabery v Respektu: silné strany polarizují společnost. Parafrázuji: ODS je dělí na úspěšné a neúspěšné, ČSSD na mladé a staré. To druhé dělení je mnohem drsnější a nemůže do budoucna přinést nic dobrého.

Adriana Krnáčová Neuráží, spíš baví. Za současné situace polarizované volební kampaně, hypotetického boje dobra a zla je takovýto virál příjemným osvěžením. A není nutné mu přikládat jiný význam než ve skutečnosti má, agitaci.

Klára Veselá Samková Video „Přemluv bábu" se mi moc líbí. Je vtipné, nezarděné. O vztahu mladé a starší generace nevypovídá dle mého nejlepšího přesvqdčení NIC. Vypovídá o angažovanosti nejmladší generace. A k tomu lze jenom dodat: HURÁÁÁÁÁÁÁÁ...

Myslíte si, že je marxismus jako takový (odhlédneme-li od leninistické větve, která Marxovu ideologii nepochybně pošpinila v očích lidí) vyloženě špatný?Čtenář/ka Aktuálně.cz

Klára Veselá Samková Myslím si, že je vyloženě překonaný ;-)¨Marxismu byla nasazena psí hlava a leninismus jej dorazil. Ve své době to však bezpochyby byl mimořádný filosofický počin. Je dobré jej znát jako součást cesty, po které se lidstvo ubírá. Ale když přijdete k lékaři s těžkou chorobou, taky si nepřejete, aby vás léčil skalpelem a léky z 19. století, že??

Josef Albrecht Nepracuje se základním principem - svobodou a volnou soutěží. A samozřejmě následnou zodpovědností. Takže to nemůže fungovat, bych si myslel.

Jan Urban Pokud Každý -izmus, který se stane povinnou doktrínou s nepovoleným nesouhlasem, skončí špatně. Marxismus měl ve své době obrovský potenciál a vliv - bohužel se stal ideologií vládnoucích oligarchií. Jako analytický model je pozoruhodně nakažlivý a schopný zdánlivých „modernizací". Byl nesporně základem uvažování prvních amerických pravicových neoliberálů, a pokud si někdo přečte práce Antonia Gramsciho, najde myšlenky velmi blízké stranickému dogmatismu Václava Klause..

Adriana Krnáčová Das Kapital je výbornou literaturou pro všechny ekonomické historiky, nejsem si ovšem jista, zda je ideologie aplikovatelná.

Stanislav Balík Kdekoli na světě byl marxismus aplikován v praxi, skončilo to katastrofou. Kambodžská katastrofa, po níž zůstalo po čtyřech letech vlády Rudých Khmerů dva miliony mrtvých (třetina národa) není úchylkou, perverzí marxismu, ale aplikací dovedenou do krajnosti. Již na konci 19. století velký papež Lev XIII. prohlásil, že marxismus skvěle diagnostikoval nemoc západní společnosti (kapitalistického systému). Problém je ale podle Lva XIII. v navrhované léčbě - nelze pacienta vyléčit tím, že jej zabijete.

Tomáš Sokol Zcela jednoznačně. Už proto, že jeho hlavním duší byl flink, který nikdy nepracovala a většinu svého celoživotního úsilí vynaložil na to, aby pracovat nemusel.Přečtěte si životopis Marxe.

Matěj Spurný Marxistická analýza kapitalismu je velmi přínosná a v lecčems přesná. Jen musíme hledat jiná východiska - ta Marxova se ukázala jako dost riziková.

Vladimír Just Přečtěte si Komunistický manifest (plus některé jeho příležitostné antisemitské výroky), a uvidíte, že Karel Marx byl a je hlasatelem nenávistné ideologie, vyzývající k (třídnímu) násilí. V tomto smyslu nebyl Leninem, Stalinem, Trockým, PolPotem ani Maem vůbec zkreslen, naopak, spíše jen tvůrčím způsobem rozvinut. Učení o třídním boji je učení zavrženíhodné a zrůdné, plodící násilí, stejně zrůdné, jako učení o nadřazenosti ras. O to nebezpečnější, že tato první zrůdnost vypadá sofistikovaněji. Na druhé straně takové „Ekonomicko-filosofické rukopisy" z r. 1844 (skoro celé!) nebo některé pasáže z „Kapitálu" a z „Ludvíka Feuerbacha a vyústění německé klasické filosofie" jsou pozoruhodnou, chytrou, v mnohém dokonce dodnes inspirující a vzrušující četbou.

Ivan Kraus Dávám před Karlem Marxem přednost bratrům Marxovým.

Komunisté možná po volbách budou podporovat menšinovou vládu. Jde o účast na moci? Má se podle vás něco takového připustit? Čtenář/ka Aktuálně.cz

Klára Veselá Samková Ne, nemá se připustit žádný podíl komunistů na moci. A má se to říci už konečně zcela otevřeně...

Jan Burian Nemá. Ale pokud tak dopadnou demokratické volby, asi tomu nezabráníme. Každý má takovou vládu, jakou si zaslouží...

Josef Albrecht Komunisté jsou strana s nulovým koaličním potenciálem. Strana, která se do tiché či otevřené koalice s nimi pustí, by měla na rovinu říci, jaký experiment s touto zemí chystá.

Petr Just Účast na moci mají komunisté již několik let na půdě parlamentu. Řada zákonů prošla i jejich hlasy.

Matěj Spurný Jde tomu zabránit před volbami - volbou Strany zelených nebo KDU-ČSL. Pokud bude mít po volbách levice většinu a v parlamentu nebude žádná středová strana, bude to z hlediska ČSSD možná jediná možnost, jak zcela neopustit svůj program.

Stanislav Balík Ano, jednoznačně jde o účast na moci. Takto se na moci podílela ODS v časech opoziční smlouvy, takto se podílí na moci KSČM v těch krajích, kde podporuje radu ČSSD.

Helena Třeštíková Jedinou možnost máme jako voliči hlasovat tak, aby nic takového nepřicházelo v úvahu.

Jan Urban Ne, nemá.

Pamatujete na iniciativu Děkujeme,odejděte? Koho byste nyní zařadili na seznam těch, kteří jsou v politice celých dvacet let, ještě neodešli, ale měli by? Čtenář/ka Aktuálně.cz

Adriana Krnáčová Strana zelených představila v rámci své kampaně sadu hracích karet. Projekt je příspěvek do výuky novodobých dějin České republiky. Na každé z nich je „osobnost", která se dopustila nějakého „společenského zločinu". Byl by to dobrý začátek takovéhoto seznamu, neboť zdaleka není vyčerpaný. Bude projekt zveřejněn na www.zeleni.cz. Podívejte se.

Klára Veselá Samková Podívejte se na ty, kdo byli tenkrát v politice a kdo jsou nyní. Doporučení je prosté: VŠICHNI... Není možné být dvacet let v politice a nezblbnout, což mohu odpřísáhnout na vlastní pupek: po pouhých dvou letech ve Federálním shromáždění jsem nevěděla, jak se „normálně" parkuje...

Josef Albrecht Je jich spousta. A dokonce by bylo skvělé, kdyby odešlí mnozí z těch, kteří ještě do těch poslaneckých křesel nedoklopýtali.

Stanislav Balík V tomto směru věřím politickým stranám a jejich samočisticím mechanismům. Byť někdy fungují pomalu, přesto fungují. Viz ODS a Topolánek, KDU-ČSL a Čunek apod.

Vladimír Just Miroslav Kalousek, Pavel Severa, Vlasta Parkanová, Tomáš Jirsa, senátor Smutný, „Falmer" Filip a jeho soudruh Dolejš (je absurdní, že chce vymýtit korupci někdo, kdo se na ní nechal loni v říjnu MfD nachytat, jako ostatně i představitelé TOP 09 a dalších partají, kromě SZ včetně všech parlamentních), Miloš Zeman (podpíraný z jedné strany prezidentem Klubu Rusko plukovníkem Zbytkem a z druhé nekorunovaným králem šibalů Šloufem), Václav Klaus (mít ovšem denně na očích takové rádce jako L. Jakla nebo P.Hájka, dělal a říkal bych možná ještě větší voloviny než on), Pavel Bém a celá jeho snová squadra azura (Jan Bürgermeister, Jan Kněžínek, Milan Jančík, Milan Richter etc.etc.), samozřejmě Jiří Paroubek, dále Jiří Paroubek a nesmím zapomínat na Jiřího Paroubka!

Ivan Kraus Jediný legitimní seznam je na volebních lístcích.

Považujete za nebezpečí, že se letos objevují bývalí Sládkovci a další bývalí extremisté či radikálove i na kandidátkách stran typu Věci Veřejné nebo Zemanovci? Yes

Ivan Kraus Je- li to tak, je to špatné. Jenže málokdo v parlamentu je členem stále stejné strany. Mnohý politik za dvacet let už změnil stranu dvakrát. Přecházet z jedné strany do druhé se stalo sportem. Připomíná to fotbal, jen s tím rozdílem, že na tuhle turistiku doplácí volič.

Matěj Spurný Strany jako VV nebo Zemanovci považuji za nebezpečí už proto, že jsou to úplně neřízené střely. Nevíme, kdo je ovládá ani co budou dělat po volbách. Že jsou mezi jejich kandidáty i vyložení extremisté, mě nepřekvapuje.

Helena Třeštíková Doufejme, že demokratické strany dokážou ve svém vlastním zájmu, radikály a extremisty usměrnit

Vladimír Just Sládek není nebezpečný, protože jeho elektorát i mnohé programové teze převzali nacionalisté, šovinisté, euro- i germanožrouti z dalších stran, včetně „strany" hradní. Zeman se svým napojením na Rusko (Zbytek, Šlouf) a Věci veřejné, obě s podobnou ideologií, jsou mnohem nebezpečnější. VV řídí soukromá policejní agentura a zřizují si domobranu, co ještě chcete víc? Jsou to Sládkovi nové generace. Vím, je to naštěstí jen hypotetické, ale kdyby dostali přes 50%, pořídí si ozbrojené Lidové milice.

Stanislav Balík Nepovažuji. Vím, že snad J. Werich kdysi říkal, že každý starý vůl byl kdysi mladým volem; nejsem si ale jist, jestli i z každého mladého vola se musí stát vůl starý.

Který z českých politiků je podle vás největší populista? Josef Bařina

Helena Třeštíková Zdá se mi, že populisty se stávají automaticky ti politici, kteří svá politická rozhodnutí dělají na základě výsledků výzkumu veřejného mínění nikoli na základě svého politického přesvědčení.

Matěj Spurný Nevím, konkurence je veliká. V současné době mě ale děsí nástup strany Věci veřejné, která si získává voliče čistým populismem, jenž má v některých momentech až fašizoidní rysy (zejména arogance vůči sociálně marginalizovaným). Nikdo neví, co vlastně tato strana bude prosazovat, jakou politiku bude zastávat. Je to pouhý marketingový produkt, případně podnikatelský projekt.

Jan Urban Václav Klaus, Jiří Paroubek a - pokud se uchytí v politice na delší dobu, tak je přeroste Radek John.

Ivan Kraus Asi ten, který je ochoten se spojit i s Marťany a mění svou politiku často podle průzkumů. Jmenovat nebudu, politici mají reklamy až dost.

Vladimír Just To by byl nekonečný seznam. Spíš se zeptejte, kdo není (určitě nebyl Václav Havel - to by se hned na začátku neomlouval za odsunová zvěrstva, a neříkal nám hned od počátku v projevech tvrdé pravdy, asi není i Karel Schwarzenberg - který ovšem kryje v partaji populistů celý zástup - a Ondřej Liška, o nikom dalším nevím).

Heřman Chromý Daleko horší než jsou žebříčky populistů je samotný populismus, který rezonuje s populismem společnosti.

Jan Burian Škoda, že jste se nezeptal třeba na největšího hokejistu, to by byl Jágr, že? Z populistů nejvíce obdivuji Bohuslava Sobotku, jak srdnatě vyhlašoval občanskou neposlušnost, když měl jít zaplatit 30,- kč poplatek k lékaři. Jágra na něj!

Stanislav Balík Záleží, jak budeme populistu definovat, resp. kterých všech oblastí si budeme všímat. V ekonomických záležitostech se dnes jeví jako nejpopulističtější strany levice, jimž ve sněmovně mnohdy zdatně sekundují lidovci. V otázkách soužití s romskou částí společnosti jsou populističtí pohrobci Dělnické strany apod.

Josef Albrecht Populistů máme více. Škoda, že se jich tolik schází v nejsilnější straně. Právě oni totiž ukazují, že slib a podaná ruka v politice neplatí. A to je moc špatně.

Jaký je Váš názor na větší využívání prvků přímé demokracie? Greyhound

Josef Albrecht Existuje spousta motivů přímé demokracie, které je možné využít. Ale klíč parlamentní demokracie je, myslím, nejlepší.

Petr Just Na jednu stranu je přímá demokracie považována za něco super demokratického, na straně druhé je nutno dobře promyslet, co všechno by mělo být řízeno přímým rozhodováním lidí. Jsou oblasti, v nichž se běžný volič nemůže objektivně rozhodnout, protože nedisponuje dostatečným množstvím informací (například zahraniční, obranná a bezpečnostní politika, v nichž řada věcí podléhá určitému stupni utajení). Rovněž je potřeba vidět nejen pozitivní, ale i negativní aspekty přímé demokracie. Například není vyloučeno, že přímá demokracie by mohla posilovat populismus politiků. Dovedu si představit, že zavedení přímé volby prezidenta by přivedlo do voleb i populistické kandidáty s líbivým, ale třeba i nerealizovatelným programem.

Heřman Chromý Určitě tam, kde k ní má každý občan nejblíže, to jest v místní samosprávě, v obci a městě, v němž žije a kde její výsledky neomezují zájmy a práva většiny ostatních občanů.

Vladimír Just Když to může fungovat ve Švýcarsku, nebál bych se (v omezené míře) toho ani u nás.

Ivan Kraus Systém stálých referend, v nichž občani mohou spolurozhodovat, považuju za skvělý. Ovšem Švýcaři mají přímou demokracii už 700 let, takže není divu, že k tomuto systému dospěli.

Považujete Václava Klause za dobrého českého prezidenta? Koho byste rádi viděli na Hradě v roce 2013? Čtenář/ka Aktuálně.cz

Matěj Spurný Václav Klaus je v rámci současné Evropy jedním z nejhorších prezidentů. Od selektivního liberalismu se v posledních letech posunul za hranici politického extrémismu. Jeho myšlení je esencí české malosti a ústí v šovinismus a nacionalismus, který nám v Evropě nebývale ubližuje. Z lidí, kteří již usilovali o prezidentskou funkci, by ji zřejmě dobře vykonávali Petr Pithart nebo Jan Švejnar.

Stanislav Balík Ano, považuji jej za dobrého prezidenta. Domnívám se, že bylo dobře, aby se příštím prezidentem stal člověk, který má za sebou zkušenosti s politikou z nejvyšší úrovně. Aby to nebyl „spasitel" spadlý najednou z kultury či vědy.

Klára Veselá Samková Pana prezidenta Klause zhodnotí čas.... Obávám se, že to hodnoce ní nebude příliš lichotivé. Na Hradě bych ráda viděla samé osoby, které tam určitě nebudou, protože do lovu na největší politickou trafiku nebudou stranickými sekretariáty připuštěni: na příklad Tomáše Halíka. Když nám umřel Motejl, výběr se dost zúžil.

Jan Urban Václav Klaus je jedním z největších omylů polistopadového období. Nezodpovědně polarizoval politiku ne programem, ale zcela prázdnou ideologickou chvástavostí. Jako prezident je pouze vyprázdněným svatým obrázkem ke kterému se mohou jemu věřící modlit a ostatní smát. Je ostudou mezinárodního postavení České republiky a stále častěji naráží na neschopnost svého ideologického vnímání světa pochopit a srovnat se se světem skutečným. V roce 2013 pomůže jenom změna, která by zabránila zopakování ostudného a nedůstojného handlu z minulých voleb Václava Klause.

Helena Třeštíková Václav Klaus je vzdělaný, aktivní a atraktivní muž. Nepřehlédnutelný člověk. Je poháněn obrovskou energií. Mně se ale zdá značná část této jeho energie výrazně negativní a to je pro mě jako občana zneklidňující.

Adriana Krnáčová Otázkou je, co je dobrý. Byla bych raději, kdyby to nebyl takový prudič. Můj první syn (studuje ekonomii) říká, že ho snese, můj druhý syn (pracuje a připravuje se na studia práva) říká, že je to magor a moje dcera (maturuje) říká, že Vašek Havlů je cool. Tak si vyberte. Já bych ráda viděla člověka, který je statečný a odvážný, a ještě k tomu by měl rád svoji zemi více než sebe sama.

Ivan Kraus Nejsem přiznivcem současného prezidenta. Ale klasifikovat ho nebudu. Zabývá se jím soustavně tolik lidí, jako nikým jiným. Na Hradě bych nejraději viděl současného předsedu vlády Jana Fischera - jenže on by se tam viděl nerad.

Vladimír Just Považuji zejména druhé prezidentství VK, kdy už se nemusí přizpůsobovat potenciálním volitelům a může dát plně průchod svému egu, svým averzím, fobiím i svému narcismu, za jednu velkou katastrofu. A stydím se tiše za něj (a snad ještě více za jeho poradce) úplně stejně, jako jsem se styděl za komunistické prezidenty. I když uznávám, že umí daleko lépe a šaramantněji vystupovat, v tom je proti nim jednička. Umí jazyky, hraje tenis, líp vypadá a líp se obléká: veškerý příznivý dojem však okamžitě mizí, sotva promluví. Myslím, že s výjimkou hororů typu Paroubka, Zemana, Filipa nebo Radka Johna horší už to být nemůže. Když nastupoval, myslel jsem (a doufal), že bude hájit národní zájmy. Ale netušil jsem, že to budou zájmy ruské. (Především zájem na rozdrobené Evropě národních států). Kdo na jeho místo? Jednou snad Šimon Pánek, teď profesoři Švejnar, Pačes, Halík nebo Jiřina Šiklová (a nejen proto, že je žena).

Josef Albrecht Někdy je mi z našeho prezidenta tak trochu smutno. Když jsem někde na cestách, pořád tak nějak přirozeně, když přijde řeč na českou hlavu státu, myslím na Václava Havla. Líbila se mi i jeho iniciativa, že by strany deklarovaly svého kandidáta už ve volební kampani do Poslanecké sněmovny.

Chtěl bych se zejména novinářů mezi Vámi, zda nám nechybí více médií, názorově zaměřených levicově. Většina deníků a týdeníků je spíš napravo?J.Vrána, Ostrava-Poruba

Klára Veselá Samková Nejsem novinář, leč odpovím: chybí mi názor médií, která jsou orientována NEZÁVISLE. A taky mi chybí novináři, kteří si nepletou zprávu s komentářem

Helena Třeštíková Já myslím, že dnes nic nebrání tomu aby na trh vstoupila nová média. Záleží jen na tom zda získají dosti čtenářů a pokud má více lidí pocit jako vy, věřím, že už někdo o takovém projektu přemýšlí.

Stanislav Balík Asi nechybí - kdyby po nich byla skutečná poptávka, věřte, že by trh zareagoval. Levicoví čtenáři asi preferují jiný typ čtení, takže se levicového Respektu či Reflexu asi nedočkáme.

Matěj Spurný Určitě tu chybí kritický levicový tisk. Postrádám zejména levicovou obdobu Respektu, tedy nějaký zajímavý týdeník spíše levicového nebo levicově-liberálního zaměření. Svého času tuto roli hrály Literární noviny, ale po jejich záboru ze strany ČSSD jejich úroveň klesla a ideologičnost stoupla.

Jan Urban Média nejsou levicová a pravicová, ale blbá, líná, a ta trochu jiná. Názor a politizace jsou velmi často jenom zástěrkou pro nedostatek řemesla a poctivosti. Hloupost, s jakou média naskakují na různé fámy a kampaně, jako jsou ideologické výkřiky politiků nebo „ptačí chřipka", jsou toho nejlepším dokladem.

Pro Adriana Krnáčová: Chyby a nevšímavá arogance současných „demokratických" stran umocňují opodstatněnost existence radikálních uskupení. Komunistická strana je demokraticky zvolená parlamentní strana, která se také v čase a prostoru mění. Použil jsem toto vyjádření, neb s ním zcela souhlasím a chci se zeptat, co s tím? Jak přimět politiky, aby pracovali pro stát, nikoli pro sebe? Ve volbách to evidentně nejde. bg

Adriana Krnáčová Nejsem si jista, ale pomohlo by, kdyby se občan více a kompetentně zajímal o věci veřejné, jinými slovy res publica, o svoji republiku. Nyní se ukazuje, že nestačí dva měsíce každé čtyři roky. Skutečný zájem si ovšem vyžaduje osobní závazek, statečnost a vytrvalost. Umíme to?

Co si po 20 letech myslíte o přemalování smíchovského tanku narůžovo? Bylo správné ten tank, myslím jako takový, odstranit? Kocour

Tomáš Sokol Byla to ptákovina, což bylo jasné od začátku. Napřed ptákovina ambiciózního výtvarníka, který se chtěl zviditelnit, pak poslanců, kteří pravděpodobně usilovali o totéž. Odstraňovat tank nejspíš správné nebylo, chodil jsem kolem něj denně a už jsem si zvykl. I když předstíral něco, co nebyl. Jenže, realita byla silnější, jak už to tak v dějinách bývá. Kdyby ho tam nechali, byl by zřejmě růžový ob den.

Heřman Chromý Možná přemalovaný na růžovo jako takový ho tam ponechat nejen coby jako relikt jednoho z rozporuplných mýtů osvobozování Prahy a Československa, ale coby relikt "postrevolučního" myšlení po listopadu 1989. Často si říkám, že by nebylo marné pod každý několikrát měněný název ulic v krátké historii našeho státu umístit ještě tabulku s jejich předcházejícími názvy, abychom nezapomínali na dobu, která určovala český charakter.

Zbyněk Pavlačík Rozumné to podle mne nebylo ani jedno. Česká společnost za totality silně trpěla mimo jiné jednostranně nevyváženým pojetím dějin, zejména pak východního a západního odboje za druhé světové války, čehož důsledky pociťujeme ještě dneska. Akce „přemalování" tanku přispěla k polarizaci této optiky, tentokráte z druhé strany, rozhodně ne však v k vyváženému pohledu na tuto část naší moderní historie. Něco úplně jiného by bylo, pokud by šlo o tank připomínající „bratrskou pomoc" z roku 1968.

Stanislav Balík Ano, myslím si, že to správné bylo. Tank byl lživým symbolem, resp. symbolem přepsání dějin. To, že byl odstraněn, neznamenalo popření skutečnosti, že velkou část země s velkými oběťmi osvobodila Rudá armáda. Víme ale, jak to bylo s osvobozením Prahy, že německá posádka kapitulovala do rukou České národní rady ještě den před příchodem Rudé armády.

Adriana Krnáčová Přemalování tanku byl skvělý počin, ačkoli v dějinách výtvarného umění nikterak ojedinělý. Jeho odstraněním jsme odstranili o memento, které se nám v současnosti, v rozmělněné formě vrací a relativizuje chyby minulosti. Přemalováním získal jinou symboliku a stal se z něj výtvarný objekt se silnou vypovídající hodnotou. Škoda, že tam není.

Jan Urban Myslím si totéž, co jsem o tom před dvaceti lety psal v Lidových novinách. Protestní performance Davida Černého byl velký občanský i politický počin. To, že si na tom později dělali politickou kariéru poslanci Federálního shromáždění, krytí imunitou, byla šaškárna. Odstranění tanku bylo správné. Byl to symbol nepravdivé legendy. Praha by měla namísto toho mít pomník velmocenským kšeftům, které znemožnily osvobození Prahy nejpozději šestého května americkou armádou, zavinily stovky zbytečných obětí a napomohly otevřít cestu k extrémistickým řešením.

Jan Burian Růžový tank je symbol, na který by se nemělo zapomenout. Věřím, že až vymřou dinosauři, bude nakonec někde na čestném místě vystaven jako kulturní památka.

Helena Třeštíková Mně by se růžový tank na Smíchově líbil, ale chápu, že by to mohlo být vnímáno jako nekorektní vůči obětem ze dnů pražského povstání v roce 1945. Pokud by tank zůstal, asi by byl opakovaně přetírán na růžovo a stal se tak stálým zdrojem možných konfliktů. Tak to řešení chápu.

Tereza Kovářová Nesouhlasím s růžovou barvou. Tank měl být oktarínový.

Ivan Kraus Správné bylo odstranit Stalinův pomník, ne tank.

Pro pana Heřmana Chromého. Dobrý den, mám stále větší obavu o osud demokracie i lidských práv, a to v globálním měřítku. Ne proto, že elity jsou hrabivé, to byly vždy, ale proto, že se ukazuje, že dosahovat skvělých zisků lze i bez demokracie. Čína ukázala, že spojení volného trhu, demokracie a ochrany lidských práv není automatické. Elity, hlavně ty ekonomické a politické, mám velkou obavu, proto ztrácejí zájem na udržování těchto institutů. Bojím se, že začínají mít dojem, že se bez nich obejdou. Jaký je, prosím, Váš názor? Děkuji? Petr Moučka

Heřman Chromý Ano, souhlasím s Vámi, jen bych se vyhnul označení elity. V momentě, kdy takzvané elity, a to nejen v Číně, ale i v našem kocourkovském prostředí připustí, že "skvělých zisků" lze dosáhnout i bez demokracie nebo dokonce pod zástěrkou demokracie, nejde o elity, byť byly sebe erudovanější a vzdělanější. V lepším případě se jedná o nepostřehnutelný proces například vysoce specializovaných odborníků, kteří se nepozorovaně stávají užitečnými idioty, v horším jde o zradu vzdělanců, jak o ní kdysi také psal Karel Čapek. Jsem v tomto směru věčný optimista, přestože, jak píšete o globálním měřítku, se to může v něm kdykoli zvrtnout v nevratný konflikt. Přesto si myslím, že to mohou být neustále se závratně rychle vyvíjející se informační technologie, které mohou demokracii a její instituty posunout v historicky krátké době variabilně a aktuálně k jednotlivci a nejrůznějším skupinám zatím rozporuplně se projevující občanské společnosti.

Tomáš Sokol Závist tu panovala od jakživa a nemyslím si, že by jí zrovna teď, míněno po roce 1989, něco eskalovalo. Akorát, že bohatý kapitalista se z oblasti literatury přesunul do reálu. Ne malá část spoluobčanů je vysloveně vychovávána k nenávisti k čemukoliv úspěšnějšímu. Podle mne to není rovnostářství , to je špatné označení. Je to závist a zloba, neschopnost si připustit, že lidé jsou (a budou) různě úspěšní a tak by to také mělo být nazýváno.

Se zájmem jsme si přečetla blogy, zejména blog paní Krnáčové a pod její větu „co se nepovedlo komunistům - tedy vzbudit nenávist k bohatému kapitalistovi - se povedlo až nyní" se mohu jen podepsat. Zajímalo by mě, co si dámy blogerky a páni blogeři myslí o českém rovnostářství, o jeho historických kořenech, o tom, jak negativní reakce budí ve společnosti úspěch a o tom, jestli tento trend vůbec lze nějak zmírnit a jak se bude vyvíjet dál?? Kateřina

Klára Veselá Samková Každé rovnostářství je odrazem jedné zásadní věci: neschopnosti vlastní sebereflexe. K tomu se ještě druží nedostatek kritického myšlení. Pokud se toto nezmění, těžko dojde k posunu. Obávám se však, že to není výhradně český fenomén, že to je fenomén panevropský. Podle mého názoru také souvisí s jednou věcí: panuje obecné přesvědčení, že úcta k člověku a jeho hodnota se odvíjí od toho, co dotyčný vlastní a jakou vládne - skutečnou či pomyslnou - mocí. To, že každý člověk má svoji hodnotu „sám o sobě", není v naší zemi reflektováno. Každý chce víc, každý chce vlastnit stejně jako ten druhý, protože každý chce požívat té stejné úcty jako ten druhý - dle jeho názoru šťastnější, bohatší, mocnější. Pokud by se podařilo dát každému člověku to, co si zaslouží, totiž lidskou úctu, stanou se ostatní hmotné atributy tím, čím mají být: nepodstatnými. A to bude konec touhám po českém i jiném rovnostářství...

Adriana Krnáčová Jednou mi můj holandský kamarád řekl, že závidí zemím, které nejsou jako placka. Říkal, že topografie země ovlivňuje charakter obyvatel. V zemi, v které jsou vysoké hory, a hluboká údolí lze najít lidi, kteří jsou spíš temperamentní a emotivní, v zemích jako Nizozemsko to je problém, všude rovina. Všechno co vyčnívá, je srovnáno. Pocit rovnostářství neexistuje jenom v Česku, ovšem zde je živen strachem z otevřené a transparentní soutěže.

Ivan Kraus Skutečně jsme zdědili sklon k rovnostářství. Důkezem je, že hned několik stran mluví o "obyčejném člověku", pro kterého chtějí prý dělat politiku. Je to starý slovník - dříve se užívalo slovo "pracující" - prezident Husák dokonce vynalezl termín "drobní lidé."

Jan Urban České rovnostářství nemá historické kořeny. Do první světové války byl právní rámec hospodářství natolik stabilizovaný, že získat majetek jinak než tvrdou prací, bylo poměrně obtížné. Oživení husitské legendy v československých legiích, doplněné o pozemkovou reformu, vjem nedotknutelnosti a zákonnosti majetku po vzniku republiky oslabily. Rozkradení nejprve židovského a pak německého majetku po druhé světové válce udělaly z rovnostářství výraz zběsilosti lůzy, která nadšeně podpořila pošlapání staletí budovaných vlastnických práv a z majetku udělala důkaz buď třídního zločinu nebo příslušnosti k režimem vyvoleným. Po roce 1989 Klausova skupina zničila jakékoliv pokusy o znovuvystavění právního rámce a pocitu spravedlnosti před novým přerozdělením majetku - a tak se jenom znovu posílil pocit nechuti k majetným, hlavně proto, že majetek v té době nebyl ve velké části výsledkem tvrdé práce, ale opět jenom výsledkem kontaktů a podvodů.

Helena Třeštíková To je zajímavá otázka. Rovnostářství má u nás letitou tradici, z dob dávno před socialistickým experimentem. Ten je možná jen více utvrdil. Na bohaté kapitalisty jsme nebyli připraveni a nenávist (pokud můžeme použít takhle silné slovo) je podle mně, po všem co jsme prožili, celkem srozumitelná. Myslím, že je především projevem nedůvěry v korektnost cest vedoucích k úspěchu. Pokusit se překonat primitivní rovnostářství a rehabilitovat úspěch je velká výzva pro politiky.

Jak muze demokracie rozumne fungovat, kdyz 10 hajzlbáb prehlasuje 9 univerzitnich profesoru? Nechtelo by to upravit? Pocet hlasu podle dosazeneho vzdelani? Čochtan

Klára Veselá Samková Například, Čochtane, podle Vašeho vzdělání, že?? Slyšel jste někdy na příklad o sociální inteligenci?? Ano, to je ta, která Vám osobně přes Vaše vysoké vysokoškolské vzdělání naprosto chybí.... Doporučovala bych pro jeji absenci Vás zcela eliminovat z voleb.

Tomáš Sokol Vážený pane, zřejmě se nepohybujete v prostředí nasyceném absolventy vysokých škol. Hajzlbába je extrém, znám spoustu lidí se střením vzděláním nebo vyučených, zcela soudných a rozumných ale také spoustu vysokoškoláků, kterým bych do správy nesvěřil ani sádrovou kočku. Jak byste to chtěl řešit?

Stanislav Balík Toto je velmi těžká otázka, se kterou si demokracie neví rady. Jediné, co kdysi fungovalo, nebyl cenzus (omezení) vzděláním, ale výší placených daní. Až do roku 1918 fungoval v obecních volbách tzv. trojtřídní systém. Volit mohli ti, kdo platili přímou daň alespoň 1 zlatého ročně. Bez ohledu na to, jestli platili daň, měli volební právo příslušníci tzv. honorace. Mezi ni zákony počítaly duchovní křesťanských vyznání a rabíny židovských obcí; úředníky dvora, státu, země a veřejných fondů; důstojníky a vojenské zaměstnance s důstojnickým titulem i bez něho, kteří byli na odpočinku a ponechávali si vojenský charakter; doktory, kteří dosáhli akademického titulu na některé tuzemské univerzitě; a představené a vyšší učitele obecních škol a ředitele, profesory a učitele na středních a vyšších školách a učilištích. Aktivní volební právo tedy měli: čestní občané; sousedé a příslušníci obce, kteří platili ze svého majetku, živnosti nebo příjmů nějakou přímou daň; příslušníci obce - členové honorace. Výše placených daní rozhodovala o zařazení do volebních skupin, rozhodovala o síle hlasu. Voliči byli rozděleni do tří sborů. Všechna přímá daň v obci se rozdělila na tři stejné díly. Voliči byli seřazeni podle výše placených daní. Taková nejmenší možná část největších poplatníků, kteří platili třetinu daně, volila třetinu členů výboru. Při tomto způsobu dělení byl v prvním sboru malý počet voličů (ti, kteří platili největší daně, čestní občané a členové honorací). Ti svými několika hlasy volili třetinu členů výboru. Mezi prvním a třetím sborem stál druhý sbor se středním počtem voličů pro volbu druhé třetiny výboru. Ve třetím sboru bylo nejvíce voličů, kteří platili nejmenší daně a volili mnoha hlasy zbývající třetinu výboru.

Jan Urban Demokracie nikdy nefunguje „rozumně", protože jde o systém interakce velkých skupin „čísel", s různými motivacemi a mezi různorodostí vlivů. Podstatně důležitější než vzdělání voličů je čistota systému demokracie - oddělení mocí, svobodná média, nízká míra korupce a dodržování nepsaných a neformálních znaků, kterým se říká „politická kultura". Britští voliči nejsou vzdělanější, než čeští, přesto tam premiér před šestou ráno zastaví na červenou.

Matěj Spurný Obávám se, že po takové úpravě bychom už neměli demokracii. Jde spíš o to, aby i hajzlbáby měly alespoň nějaké občanské vzdělání umožňující základní orientaci v mediální džungli.

Helena Třeštíková Demokracie- nejlepší ze špatných řešení. Vámi navrženou inovaci si nedovedu v praxi představit.

Vladimír Just Viz moje odpověď na povinné volby a ,minimalistický" test.

Petr Just Ideální systém nenaleznete. Tak, jako vy uvádíte vzdělanostní kritérium, nalezneme dnes i zastánce kritéria „výše odváděných daní", které je postaveno na logice, že hlasy ve volbách by měly být váženy podle výše odváděných daní. Někdo zase prosazuje, aby rodiče mohly vykonávat volební právo i za své nezletilé děti. V průběhu vývoje volebního práva se „vžilo" pojetí volebního práva jako tzv. rovného, tedy 1 volič = 1 hlas.

Souhlasíte s názorem, že si média na Paroubka zasedla? Deus ex machina

Petr Just Nesouhlasím, ale to je ze strany představitelů různých politických stran běžné obviňovat média ze zaujatosti. Bylo tomu tak, je tomu tak a bezpochyby tomu tak bude i nadále.

Heřman Chromý Nemyslím, a to přesto, že slovník mnohých kritických výpadů proti panu Paroubkovi postrádal elementární pravidla slušnosti. Bohužel, pan Paroubek se často řídí příslovím na hrubý pytel hrubá záplata, aniž by využil možnosti být politikem s přehledem, arbiter elegantiarum a chápal slovo sociální, který má v názvu strana, kterou nyní vede, v širším duchovně a celospolečensky uplatňovaném významu, než v prvoplánovém tahu na branku, tedy za mocí.

Josef Albrecht S tím rozhodně nesouhlasím. Jeho vyjádření o bojkotu významných, a prakticky nejsilnějších, tištěných a internetových médií jenom ukázala, že je to člověk, jemuž touha po moci zaslepuje mozek. Koneckonců mnozí jeho kolegové jeho embargo nedodržovali. Politik musí s médii komunikovat, nikoli válčit. Tedy pokud poté, kdy se dostane k moci, nehodlá válčit se zbytkem celé země...

Helena Třeštíková Myslím, že Jiří Paroubek (a jeho mediální poradci) dělají vše pro to aby se do médií dostal. Pak nelze než očekávat různorodé reakce na jeho výroky a činy, od souhlasných až po vyhroceně kritické. To je podstata demokratických médií neovlivňovaných mocenskými příkazy a s tím musí každý politik automaticky počítat.

Ivan Kraus Možná si některá poněkud zasedla, ale pan předseda už jim dříve dal dost záminek. Nepatří k lidem, kteří umějí s medii jednat. V Americe to patří k přednostem politika mít dobrý kontakt s medii.

Jan Burian Ne.                                                                                             .

Stanislav Balík Nesouhlasím. Výzkumy, které provádí i pracovníci naší katedry, potvrzují, že převážná část (cca 60 %) mediálních informací o lídrech osmi největších politických stran jsou neutrální zprávy. Mnohem menší část je jednoznačně pozitivní či jednoznačně negativní, byť u Jiřího Paroubka je oproti ostatním mírně větší díl negativních informací. Další otázkou je, proč tomu tak je.

Tereza Kovářová Ne.

Když vezmeme v úvahu třeba osobnosti první republiky, tak by mě zajímalo, koho považujete 20 let po revoluci za národní elitu a proč? Kateřina

Stanislav Balík Buďme historicky spravedliví - samotná první republika vyprodukovala osobností spíš málo než hodně. Ti, které dnes za prvorepublikové osobnosti považujeme, většinou lidsky i politicky vyrostli za habsburské monarchie. Také se vlastně konec první republiky pozoruhodně kryje s úmrtím, resp. stažením se této generace. Kdo patří k dnešní elitě? Je to malá ČÁST politické scény, někteří poctiví podnikatelé, ČÁST kulturní scény, někteří představitelé církví. Nu a samozřejmě především svědomí národa - vězňové nacistické a komunistické scény.

Zbyněk Pavlačík Za národní elitu považuji všechny ty, kteří slouží České republice, bez ohledu na jejich profesi či mediální známost.

Jan Urban Je tu spousta slušných a dobrých lidí, kteří se jenom zatím neprotínají příliš často s politickou reprezentací. Za dvacet let to bude zase o něco lepší.

Matěj Spurný S elitami jsme na tom špatně, ale pár osobností by se našlo. Několik z nich nás v poslední době opustilo: ústavní soudci Klokočka a Cepl, Ivan Medek, Ivan Dejmal nebo Otakar Motejl. Byli to špičkoví profesionálové a zároveň morální autority, které se hlásily ke své spoluodpovědnosti za veřejné dění. Český vztah k elitám je nedobrý - vyjadřuje ho heslo, které vztyčili naši oponenti, když jsme před rokem s několika studenty, vysokoškolskými pedagogy a umělci demonstrovali proti postojům prezidenta Klause: „Intelektuálové, jděte už do hajzlu".

Ivan Kraus Nemohu jmenovat. Elitou je pro mne každý člověk, který má určitou vizi a který nepovažuje za úspěch jen ten finanční a nevnímá jen osobní prospěch.

Vladimír Just Václav Havel, Šimon Pánek, Tomáš Halík, profesor Švejnar, Jiřina Šiklová. Kvůli konzistentním mravním a profesním postojům i schopnosti je tlumočit i symbolizovat na veřejnosti.

Petr Just Na podobná hodnocení bude jistě čas a příležitost v budoucnosti, nikomu totiž nesvědčí, je-li z něj dělána ikona ještě za jeho života. Osobně si myslím, že česká společnost ještě ne zcela docenila význam Václava Havla a jeho roli jak před rokem 1989 tak po něm.

Helena Třeštíková Spíš odborníky v různých oborech vědy, práva, medicíny, kultury než politiky. Jejich výkony se mi zdají srozumitelnější.

Adriana Krnáčová Lidi, kteří nemusí mít televizní obličej, ale kteří svojí osobní statečností jsou motivací pro jiné. Ale vy chcete asi konkrétní jména. To neumím, je jich hodně, které znám. Jsou mezi námi, ale ne na prvních stránkách novin, v politice jenom někteří.

Jaka polistopadova pisnicka/film/kniha podle vas nejlip vystihuje nase dve desetileti. Čtenářka/čtenář Aktuálně.cz

Jan Burian Kdybych chtěl být hodně jízlivý, napsal bych, že "Kdo neskáče není Čech" od Michala Davida. To je pro mě symbol buranství a primitivismu této epochy. Ale vznikaly také desítky nádherných a hlubokých písní (jako ostatně ve všech dobách), které nám ukazovaly hodnoty, o něž stojí za to se zajímat. Mimochodem - píseň, která by měla vystihnout dobu jinak než kriticky, je trošku šílený nápad - písničky přece vznikaly od pradávna hlavně proto, aby se nám ulevilo na duši.

Helena Třeštíková Mám pocit, že dosud nic zcela zásadního vytvořeno nebylo, ale věřím, že se dočkáme!

Vladimír Just Vládneme, nerušit! (Kniha i film, bohužel i realita). Dokument Auto-mat.

Jan Urban Karel Kryl, Kawasakiho růže, práce Karla Hvížďaly a Jacquesa Rupnika.

Zbyněk Pavlačík Neuvedu písničku, ale koncert Výběru ,Adieu CA" z roku 1991 při příležitosti odchodu Sovětské armády, texty pro něj psané na počátku devadesátých ket jsou dosti nadčasové a v mnohém aktuální i dnes.

Josef Albrecht Máme se asi nejlépe v historii země. Ale všechny, které mne napadají, jsou víc smutné než veselé.

Heřman Chromý Krédem, které mě provází po celý život, je Holanův verš: Být není lehké. Lehká jsou jen hovna.

Zajimá mne budoucnost komunistu. 20 let pote, co je spolecnost odmitla takrka jednomyslne, ziskavaji pravidelne desetinu az petinu hlasu. Maji sve jiste naporad? Co je s teorií, že příznivci komunistů budou postupně ubývat (vymírat) a noví nepřibudou? Zdeněk

Jan Burian Vydržte. Budou postupně vymírat a ti mladí zase moudřet. Ale dvacet let na to, jak se zdá, nestačí... Ono je to také tím, že se musí více kultivovat kapitalismus a celá společnost. Taky nám to moc rychle nejde, že?

Zbyněk Pavlačík Myslím si, že případným "biologickým vymizením" komunistů ze scény se bohužel moc nevyřeší. Tato strany oslovuje část radikálního voličského elektorátu, který netvoří jenom senioři. Snad ale klesne jejich procentní volební zisk k 5%.

Matěj Spurný Ač si to nechceme přiznat, řada lidí s komunismem natolik spojila svůj život, že by popřeli sami sebe, kdyby nyní KSČM nevolili. KSČM zároveň kombinuje rovnostářství s radikálním českým nacionalismem, což v této zemi bude ještě nějaký čas přinášet body a voliče. Další skupinu tvoří protestní hlasy lidí, kteří jsou prostě nespokojeni se současným systémem (či současným světem) jako takovým. Z mladších například pacifisté, kteří zásadně odmítají NATO, zbrojení a podobně - takoví lidé u nás nemají jinou volbu než KSČM. Rozhodně nemá dnes smysl tuto etablovanou a relativně masově podporovanou stranu soudně rušit. Musíme přesvědčovat lidi, že ze současného marasmu vedou i jiné, alternativní, cesty než ta, kterou nabízí komunisté.

Stanislav Balík Tomuto tématu jsem se podrobně věnoval v obsáhlejším článku Kořeny komunismu v české společnosti vydaném v revue Kontexty 6/2009 - je k dohledání na internetu. Předně - v roce 1990 nebyli komunisté odmítnuti téměř jednomyslně, ale získali téměř 14 % hlasů - ve chvíli, kdy bylo selhání a nefunkčnost komunistického režimu ve všech oblastech v živé paměti. Komunistická ideologie je zakotvena hluboko v mentalitě českého národa, resp. dokonce z ní vyrůstá. Noví komunisté přibývají - ne tolik, kolik jich ubývá, ale přesto přibývají.

Helena Třeštíková Komunisté dnes reprezentují krajní levici a ve společnosti je asi stále dost lidí, kteří slyší na jejich laciné recepty. Taky jsem si myslela, jako mnoho jiných„ že postupně vymřou a asi jsme se všichni mýlili. Prostě naplňují nějaké lidské potřeby, které jsou věčné.

Tomáš Sokol Vcelku spolehlivě vymřou. To, co nabízejí nahlas i to co slibují potichu už prostě není realizovatelné. Na to utáhnou už jen senilní pamětníky , kteří by si rádi ještě jednou zopakovali Únor 1948 a pár pobloudilců.

Josef Albrecht Společnost je tehdy sice odmítla, ale to nestačilo. Chyběla politická vůle k tomu je zakázat. Teď už je na to pozdě. Problém je v tom, že všechny problémy, kterými tato země prochází, je jakoby vodou na jejich mlýn.

Ivan Kraus Každá teorie je jen teorie. Problém je v tom, že členové této strany jsou ti nejvěrnější, i když jejich počet neroste. A taky je problém v tom, že nebudou vymírat jen oni, ale i my.

Adriana Krnáčová Chyby a nevšímavá arogance současných „demokratických" stran umocňují opodstatněnost existence radikálních uskupení. Komunistická strana je demokraticky zvolena parlamentní strana, která s také v čase a prostoru mění. Nevím, jaká je její životnost, ale v současnosti se má celkem k životu. Nemyslím, že příznivců jakéhokoli radikálního nebo extrémního názoru bude ubývat, právě naopak.

Heřman Chromý Ano, také jsem nevěřil, že komunismus s krvavou minulostí a v trvání a v mnohých hrůzách překonávající hrůzy nacismu, může přežívat. Hlubších příčin je mnoho. Za jednu z nich považuji vedle cynismu komunistů, s jakým se k němu hlásí a ztráty paměti či spíše nedostatečného poznání a uvědomění si co všechno napáchal a ještě páchá, stále se rozevírající nůžky mezi různými civilizacemi, jejich ideologiemi a náboženstvími, dávající novým stoupencům komunismu "křídla a falešný základ" k jeho ospravedlňování. Kapitalismus se svým růstem neokolonizujícím levnou pracovní sílu a bezohledně využívajícím zdroje nerostných surovin s nepřehlédnutelnými novodobými genocidami má na existenci a ožívání totalitaristických ideologií svůj podíl. Naše planeta je naneštěstí a díky informační revoluci natolik malá, že buď při setrvávající tendenci pozře sebe samu, nebo svou další existenci začne přizpůsobovat limitovaným zdrojům a danému vývoji civilizací v jednotlivých kontinentech, zemích a místech této planety.

Nepřijde vám iniciativa www.vymentepolitiky.cz trochu absurdní? Copak se politici dají vyměnit jako blok? beruška

Ivan Kraus Nepřijde mi to zcela absurdní. Jsou jen dvě možností - a výměna národa jistě nepřipadá v úvahu.

Stanislav Balík Tato iniciativa je skutečně absurdní, tak jako je absurdní všechno paušalizování. Prohlédl si někdo poslední čtyři místa ve všech krajích u všech stran? To vůbec nemusí být „normální" lidi, ale třeba méně úspěšní straníci. Tak jako neplatí, že úplně všichni na předních postech jsou darebáci, tak neplatí, že všichni vzadu jsou skvělí.

Petr Just Je to aktivita občanské společnosti, naprosto legitimní. Výměna politických elit je navíc zcela normální jev. Výběr politických elit (včetně jejich případných výměn) je právě jedním z hlavních smyslů voleb. Dnes jsou volby v podstatě jedinou možností, jak ovlivnit legálně personální podobu politiky.

Josef Albrecht Jistě se nedají vyměnit jako blok, ale změna by neškodila, to je jasné. Ale nemyslím si, že je rozumné prostě kroužkovat ve volebních lístcích odspodu.

Jan Burian Absurdní určitě. Ale tlak na politiky, aby si nebyli jisti svým neotřesitelným postavením, je jistě dobrá věc.

Heřman Chromý Omlouvám se, iniciativu neznám. Ale nejraději, když se vracím do minulosti, bych se sám a ne jednou vyměnil, kdyby to bylo možné. A tak aspoň doháním, co se sice dohnat nedá, ale co mě aspoň zčásti mění a vzdělanostně a názorově vybavuje.

Adriana Krnáčová Absurdní ne, ale jak správně říkáte, výzvě chybí řešení - za co, nebo za koho je máme vyměnit? Za jiné? Za jaké? Přijde mi to dobrý marketingový tah, jak se zviditelnit, čímž nechci říct, že je to špatně.

Tomáš Sokol Viz můj dnešní blog na Aktuálně, který na tuto otázku odpovídá ZDE

Helena Třeštíková Beru to jako určitý typ vzkazu voličů politikům.

Chodíte volit? Ve všech volbách, nebo jen někdy? Anička

Helena Třeštíková Já jsem poctivý volič a ještě nikdy jsem nevynechala.

Tereza Kovářová Za svých devatenáct let života jsem jich moc nestihla, ale tu jednu příležitost jsem si ujít nenechala.

Vladimír Just Chodím, podařilo se mi „ulejt se" akorát z jedněch voleb za komunistů, jinak zastávám tezi, že kdo nechodí volit, nemá právo si pak stěžovat.

Heřman Chromý Ano, chodím a chodil jsem i za komoušů tak trochu se producírovat za volební plentu a dožadovat se psacího náčiní. I když až teď vím, že ten tehdejší můj exhibicionismus měl co do činění s pokřiveným vlastním svědomím a ne zrovna velkou inteligencí.

Jan Burian Chodím vždycky, ve všech volbách, ať už volím někoho s radostí (kdysi třeba Ivana Medka), a nebo se sebezapřením...

Matěj Spurný Ano, chodím, vždy. Chápu to nejen jako své výsostné právo, ale i jako nepsanou povinnost občana v demokracii. Vždy existují lepší a horší možnosti. Základní je rozhodovat se na základě programů a dlouhodobých zkušeností s jejich plněním, nikoli na základě nejnovějších senzačních odhalení, kauz a sympatií k jednotlivcům.

Stanislav BalíkAno, chodím. Od roku 1996, kdy jsem mohl volit poprvé, jsem, počítám-li dobře, hlasoval patnáctkrát ve všech typech voleb - sněmovních, krajských, komunálních, evropských i obou kolech senátních. Několikrát jsem byl i členem či předsedou okrskové volební komise.

Josef Albrecht Ano, vynechal jsem jenom jednou, když jsem byl v zahraničí, kde prostě volit nešlo.

Ivan Kraus Ano.

Jak by se dala odčinit kupónová privatizace? Tomáš

Adriana Krnáčová Obávám se, že už nijak. Snad jenom se poučit a neopakovat. To je ale prevence do budoucna.

Heřman Chromý Z posledních 16 let jsem téměř 13 let pobýval v bývalých zemích RVHP. V době kuponové privatizace jsem si asi jako jeden z mála nekoupil kuponovou knížku (měl jsem výhrady k nedostatečné legislativní ochraně či spíše propustnosti nastavených zákonů). Po zkušenostech z těchto zemí a stavu, v němž se dosud nacházejí, jsem si však uvědomil, že ona česká cesta z možných dvou (pokračování té staré, vylepšené takzvanou třetí cestou, nebo tržní, privatizující se všemi problémy a úskalími divoké privatizace) nebyla tak bezperspektivní a rozhodně ne bez pozitivních výsledků. Ekonomiky bývalých států RVHP, které se k procesu privatizace socialistických molochů a průmyslových gigantů (často zastaralých a sloužících bezedné poptávce bývalého SSSR na úkor kvality a investic do vlastního rozvoje), odhodlávaly k privatizaci i víc než 10 let, byly mezitím rozkradeny, nebo se změnily v "železné mrtvé zámky" s nulovými výsledky.

Tomáš Sokol Odčinit se samozřejmě nedá, šlo o formu převodu majetku a ta je definitivní. Trochu ale nevím proč „odčinit". Měla své dobré i špatné stránky ale nemyslím si, že by někdo vymyslel něco, čím by se dalo dosáhnout stejného cíle s evidentně lepšími prostředky a výsledky.

Jan Urban Nejde odčinit. Největší omyly dělají všechny revoluce hned na svém začátku. Způsob, jakým byla znemožněna jakákoliv diskuze na toto téma, je pro české prostředí typická. Ota Šik například upozorňoval na úspěch jihokorejské modernizace a privatizace s počátečním velkým zapojením vlivu státu při kontrole a vymáhání pravidel a zákonů. Byl smeten s nálepkou levičáka od lidí, kteří kromě nedostatečného teoretického vzdělání neměli žádné zkušenosti ze světa ani z řízení. A tak byla pro jistotu zničena všechna pravidla i s kontrolou právními prostředky. Doplácíme na to dodnes. Proto je otázka kuponové privatizace také dodnes velmi ideologickou a citlivou otázkou, na kterou jsou alergičtí i mnozí poklonkující novináři. Viz jedno z posledních čísel časopisu Euro, nebo vzpomínkové pořady ČT k roku 1990. Kdyby Pithartova vláda nevybojovala proti Klausově vůli přímou privatizaci Škodovky Volkswagenu, skončila by v kuponové privatizaci rozkradením, jako absolutní většina velkého průmyslu. Česká republika by dnes měla o deset procent menší HDP. Jediná cest nápravy dnes je pomáhat růstu právnosti a vymahatelnosti práva.

Ivan Kraus Tu není nutn odstraňovat. Problém byl v něčem jiném: v tunelování. Tomu a korupci je nutno zamezit.

Jan Burian Co myslíte Vy? Vítězným Únorem?

Je správné a morální, aby president České republiky ignoroval výsledky dem. voleb na neuznával zástupce jedné parlamentní strany, i kdyz díky teto strane je prezidentem? xxx

Ivan Kraus Prezident nemůže ignorovat zástupce žádné parlamentární strany. Ne proto, že byl také zásluhou KSČM zvolen, ale proto, že má být nadstranický. Seznam parlamentárních stran není menu v restauraci.

Jan Burian Mluvíte v kategoriích, kterým, jak se zdá, prezident příliš nerozumí. Je, jak se zdá, vrcholným představitelem těch, kteří si myslí, že co není zákonem zakázáno, to je dovoleno. A pak s takovým pohledem na věc nemáte šanci...

Tomáš Sokol Nemyslím, že by president ignoroval výsledky voleb. Jestli s některou politickou stranou komunikuje více a s některou méně je něco zcela jiného.

Jan Urban Pokud rozumím Vaší otázce, pak jde o Václava Klause a KSČM. Václav Klaus byl zvolen pomocí nečestného a nedemokratického handlu. Nepociťuje tedy žádnou povinnost dostávat jakýmkoliv hodnotám, zákonům nebo zvyklostem, pokud nesouzní s jeho názorem. Na rozdíl od vás si myslím, že komunisty iniciativně vypustil z izolace a legitimizoval je.

Josef Albrecht Spíš je smutné, že právě tahle strana nakonec vůbec rozhoduje o něčem takovém, jako je hlava státu.

Petr Just To je jen jedna strana mince a do jisté míry důsledek příčiny toho, jakou roli tato strana hrála v minulosti a jak se s touto rolí vypořádala po roce 1989.

Matěj Spurný Není to správné ani morální, ale je to jen jeden z mnohých dokladů sebezahleděnosti a antidemokratického étosu pana prezidenta.

Heřman Chromý Ó pan president Klaus je nedoceněná osobnost našeho politického života s vyhraněnými politickými názory, které se ke mně dostávají v mediální zkratkách, nerespektující úplnost a kontext, jakými jsou ppodávány, takže se jejich prezentace mění ve slovní potyčky a osobní útoky. Občas si samozřejmě také myslím, že by mu slušelo více odstupu, ale nebrání tomu na druhé straně i úroveň politického života v České republice? Rekapitulace politiky našich dvou nejsilnějších politických stran, na které se pan president také podílel, by za normálních okolností a pravidel už dávno musela znamenat konec působení těchto stran. Nevyčítejme tedy politikovi Václavu Klausovi, že je politikem vždy o krůček (či krok) napřed poté, co se následně ukazuje, že i v jeho nenadstranickém přístupu bylo a je mnoho faktického.

Stanislav BalíkTo je složitá otázka. Zkusím ji trochu posunout - pokud by nyní ve volbách uspěla neonacistická Dělnická strana sociální spravedlnosti, bylo by správné, aby ji prezident považoval za normální? A pokud by to neměl dělat s neonacisty, proč s komunisty? Navíc jedno upřesnění Vašeho dotazu. Není jisté, zda komunisté volili Václava Klause v roce 2003, byť některé indicie říkají, že pár jich jej skutečně volilo. V roce 2008 pak ale Václav Klaus zcela jistě komunistickými hlasy zvolen nebyl.

Věříte průzkumům veřejného mínění? Mňouk

Adriana Krnáčová Jenom těm, které jsem si sama zfalšovala... to je parafráze výroku W. Churchilla. Nelze mluvit o víře. Průzkumy mají informační charakter, je potřebné umět je interpretovat a především vědět, kdo je zadavatel výzkumu. V současnosti existuje velice, ale vskutku velice málo nezávislých a profesionálních agentur, které ctí profesní etiku.

Ivan Kraus Rád bych. Záleží myslím na tom, koho kdo zkoumá. Když to budou lidi mladší, nebo mezi dotázanými bude víc důchodců, budou výsledky zcela jiné.

Petr Just Beru je s rezervou. Zejména v tomto období, kdy nám průzkumy ukazují různé modely povolebního složení sněmovny, od možnosti, že tam zasedne 5 stran až po možnost, že těch stran bude 7 či 8. Rovněž vlastní zisky jednotlivých stran jsou velmi kolísavé. Rovněž záleží na tom, o jakou agenturu se jedná.

Tomáš Sokol Nevěřím, ale přiznávám, že občas se nějaký trefí. Potíž je jen v tom, že dopředu se nedá odhadnout, který to bude.

Helena Třeštíková Napadá mně citovat výrok Winstona Churchilla: "Věřím jen těm výzkumům, které sám zfalšuju". Možná jim věřím o trochu víc než Churchill...

Josef Albrecht Průzkumy veřejného mínění k politice patří. Ale je dokonce mnohem zajímavější sledovat, jak je někteří politici vykládají. Pro některé strany jsou bohužel průzkumy důležitější než cokoli jiného. Není důležitý program, vize, důležité je líbit se. A to je špatně.

Matěj Spurný Nějakou relevanci jistě mají, ale většina z nich je dělána s malou mírou profesionality. Rozhodně bychom si jimi neměli nechat diktovat, koho máme volit. Volme ty, kterým věříme a jejichž záměry sdílíme. I kdyby se taková strana do parlamentu nakonec nedostala, je dobré ji podpořit. Ztracený hlas to rozhodně nebude.

Vladimír Just Nezbývá mi než věřit, že to není podmazané (což v ČEZsku je víra stále těžší), bohužel však mají nadměrný vliv - voliči volí podle průzkumů a ne podle Programů. Jsem 100% přesvědčen, že kdyby průzkumy nebyly - nebo nebyly tak přemnožené i s jejich agenturami - volby i povolební atmosféra by dopadly diametrálně jinak

Heřman Chromý Vzhledem k nadcházejícím volbám máte asi na mysli volební průzkumy. U nich se spíše ptám, k čemu je potřebuji, nebo co mi schází k dostatečnému seznámení se s volebními subjekty, a to hlavně s těmi novými, které se v průzkumech neobjevují a média jim věnují zanedbatelnou nebo žádnou pozornost.

Stanislav BalíkNevěřím, resp. ne absolutně. Voličské průzkumy jsou užitečné v tom, že v delších řadách při používání stejných metodik ukazují vývoj trendů.

Jan Burian Asi jako předpovědím počasí.

Jaký je podle vas nejvetsi uspech spolecnosti a ceske politiky za poslednich 20 let? Zdenek

Jan Burian Nejsem přívržencem superlativů, nic "největšího" se nám asi nepovedlo. Určitě se ale udělalo hodně dobrého v "malých věcech", které nejsou tak vidět. Vidět je vždycky spíš to, co děláme špatně. Ale společnost a politika, to snad nejsou jen předvolební billboardy.

Jan Urban Navrácení se do otevřené soutěže evropských zemí partnerstvím v Evropské unii a NATO. Znamená to konec výmluv a návrat nedělitelné zodpovědnosti za svoje činy a názory.

Petr Just Úspěchem je už ta „maličkost", že máme systém, v němž můžeme - i formou tohoto projektu - kriticky tento systém hodnotit.

Helena Třeštíková Relativní stabilita a prosperita, větší sebevědomí občanů, samozřejmost svobodného pohybu po světě, větší dostupnost vzdělání a mnohonásobně větší možnosti seberealizace.

Stanislav Balík Ekonomická transformace, která nás při všem zpochybňování vytáhla z bolševického ekonomického marasmu. Obrovský pokrok v ochraně životního prostředí - tak špatně, jak to dnes vypadá v Ostravě, to tehdy vypadalo skoro všude. A především - svoboda. Svoboda volby životních strategií, svoboda života.

Adriana Krnáčová Ačkoli jsme nespokojeni a oprávněně kritičtí vůči současnému stavu společnosti a politiky, dosáhli jsme v posledních letech hodně. Za 15 let jsme byli schopni změnit socialistické hospodářství za funkční tržní a dosahovat slušný hospodářský růst. Když to srovnám s jinými západními zeměmi, například Belgii, je to skvělé. V podstatě je Česko krásnou zemí, s talentovanými lidmi, kdyby nebylo tolik zlodějů ve veřejné správě, potažmo politice, bylo by to ještě lepší.

Josef Albrecht Jistě je to vstup do těch struktur, které jsou důležité - NATO a EU. A taky zrušení Varšavské smlouvy. A několik málo věcí, které jsou už takovou nostalgickou vzpomínkou: třeba když prezident Havel krátce po Listopadu 89 mluvil v americkém Kongresu o tom, co čeká střední Evropu...

Nepřijde Vám, že česká společnost má dost negativní vztah k emigrantům? A jestli ano, čím si to vysvětlujete? list

Helena Třeštíková Já myslím, že společnost má negativní vztah k těm emigrantům, kteří přijeli do staré vlasti hlavně dávat najevo svou převahu a permanentně radit co a jak dělat. A těch myslím ubývá - emigrace přestává být velkým tématem doby.

Zbyněk Pavlačík Bohužel určitě (stále ještě) ano. Příčin je několik, ale mezi hlavní zcela jistě patří pocit: zatímco vy jste si užívali Západu tak my jsme zde museli trpěn a nyní nám chcete ještě radit.." Je velkou škodou pro celou českou společnost, že nedokáže využívat své kumunity v zahraničí, tak jako například Poláci i Slováci.

Ivan Kraus Je to tak. Je to naše krátkozraká tradice. Český Honza může do světa, ale když se vrátí, mnoho lidí o jeho zkušenosti nestojí. Hned se o něm říká, že nemůže rozumět našim žabám na prameni, když zde nežil. Vysvětluju si to krátkozrakostí, my se rádi díváme jen kolem sebe, neradi za humna. Jednou z našich tradičních slabostí je "okresní myšlení."

Petr Just Bohužel ano a mně osobně toto na české společnosti dost mrzí. Je to podle mého názoru důsledek jistého pocitu z období před rokem 1989, který by se dal vyjádřit jako: ti, co zůstali, si to tu museli vytrpět, a ti, co odešli, si žili v emigraci jako v peřince. Tato falešná iluze naprosto opomíjí fakt, že emigranti se většinou ocitali v naprosto novém, neznámém prostředí, museli se mu přizpůsobovat a co je hlavní: své kariéry začínali na zelené louce, bez zázemí, od píky. Mnozí lidé jim vyčítají jakousi zradu. Je mi líto, když se kandidáti na různé funkce posuzují podle toho, zda trávili určitou část života v emigraci či doma, namísto toho, zda jsou nebo nejsou kompetentní zastávat daný úřad.

Jan Urban To je také jedna ošklivá česká tradice. Jde ale jen o jeden z projevů nedostatečné sebedůvěry v to, co a kdo vlastně jsme. Silná a pozitivně postavená identita se nemusí obývat soutěže a výměny názorů. Slabá se nutně vymezuje negativně a agresivně vůči jinakosti. „Jsem, protože vy nejste jako já", je ovšem receptem na opakující se neúspěch a potíže. Je pozoruhodné, že dnešní mladá generace jeví známky změny i v přístupu k lidem zvenku. Tvrdím, že je to jen proto, že je od národního obrození první mladá generace, která se vyvíjí normálně, ve styku se světem a bez ideologických omezení nebo obrazu nepřítele. Je to ovšem jenom šance, na které je potřeba tvrdě pracovat. Pokud posloucháte Klause, Paroubka nebo komunisty, jste ve společnosti Orbána a Fica - a v devatenáctém století. A to nemohlo skončit jinak, než skončilo, válkami a okupacemi

Josef Albrecht Bohužel máte pravdu. Už hned v roce 1990 jsme se k mnoha moudrým lidem, kteří v emigraci něco dokázali, otočili zády. Přijeli z elitních univerzit, prosperujících firem nebo prestižních spolků a nabízeli svoje služby, ale my jako bychom byli nejmoudřejší v celém vesmíru, jsme jim ukázali vztyčený prostředníček. V mnohém jsme mohli být mnohem dál. Emigrantské komunity nám to nemohou zapomenout. Stejně jako to, že jsme se komunisty tak nějak "nevypořádali".

Heřman Chromý Ano, náš vztah k emigraci odráží náš vztah a zájem o poznání naší bezprostřední nedávné minulosti například vzniku a novodobé historie Československého státu. Obávám se, že větší část české společnosti se spokojuje s obecným výkladem, mnohdy s převzatými černobílými schématy, které se "náramně hodí" (komunisti nekomunisti, totalita netotalita), když jde o vlastní úzký a hlavně materiální zájem (arizovaný majetek, restituce).

Stanislav Balík Ano, má. Vztah k emigraci nemáme takový, jako např. Poláci. Souvisí to i s naším postojem ke komunistickému režimu, který většinově nepovažujeme za absolutní zlo. Proto i emigrace není považována za zlo a emigranti za oběti, ale mnohdy za někoho, kdo šel za lepším. Také je zřejmý rozdíl mezi emigrací po roce 1948 a po roce 1968.

Co byste říkali tomu, kdyby byla volební účast povinná? Jako za první republiky? Co by to podle vás znamenalo pro výsledek voleb? Honza

Tereza Kovářová Slovo povinnost zní málokdy kladně a povinné volby by pouze vyvolaly vlny nevole. Lidé si musí moc svého hlasu uvědomit sami a bez donucovacích prostředků.

Vladimír Just Určitě by výsledek voleb lépe odpovídal skutečnému rozhložení i prestiži jednotlivých politických sil, v některých západních demokraciích to tak je, a vůbec to není marné, u nás by to ale asi neprošlo. Já léta sním aspoň o tom, že by směli volit jen politicky gramotní, nikoli političtí analfabeti, že by tedy u voleb měl být minimalistický test o nejzákladnějších znalostech, např. o tom, kam vůbec volí - kolika komorový máme parlament, jaké je u nás stární zřízení, kdo je prezident a kdo byl jeho předchůdce, a zda jsme součástí nějakých vojenských a nadnárodních uskupení (NATO, EU). O minimalistickém rozsahu testu by bylo možné vést debatu, tam si nejsem jistý, ale o jeho nutnosti jsem naprosto (byť utopicky) přesvědčen.

Zbyněk Pavlačík Povinná účast ve volbách by jistě nebyla rozumným řešením. Demokracie je založena na možnosti svobodné volby a uvědomění spoluzodpovědnosti za své jednání každého z nás. Případná povinná volební účast by rozhodně nepodpořila ani jedno z uvedeného.

Ivan Kraus Tak to mají na příklad v Austrálii. Jenže u nás máme neblahou zkušenost ze socialismu, kdy volby byly povinné, ačkoli výsledky byly známy dopředu - a tak by se takový krok asi nesetkal s nadšením občanů.

Helena Třeštíková Z povinné účasti  bych měla obavy. Pocit povinnosti jít volit by měl být v nás..

Jan Urban Televize zasadila v posledních desetiletích volební demokracii téměř smrtelný úder, protože změnila její základní stavební prvek - aktivně vystupujícího občana - v pasivního diváka. Povinná volební účast by měla být absolutním minimem změn, potřebných k vyvážení vjemu práv a povinností občana i státu.

Tomáš Sokol Nemyslím, že by to k něčemu dobrému bylo. Ti co nyní nevolí o to zjevně nemají zájem a tedy nemají ani žádný názor. Vytvářeli by tedy naprosto nevypočitatelnou skupinu voličů, kteří by volili namátkou. Anebo naschvál komunisty či podobné extrémní strany. Obecněji, v rovině ústavního práva, myslím si, že právo volit v sobě má i prvek svědomí a odpovědnosti za správnou volbu. Pokud nejsem přesvědčen, že taková volba je možná, nemůže mne nikdo nutit, abych šel volit.

Petr Just Demokracie znamená i volbu, zda jdete nebo nejdete volit. Proto bych povinnost účastnit se voleb nezakotvoval. Ono to může mít i svá rizika. Ten, kdo nejde volit, tak činí patrně i jako formu protestu. Pokud bychom jej donutili k tomu, aby šel volit, pak by si takový člověk vybíral patrně strany protestní, které jsou nezřídka i stranami extrémistickými či radikálními.

Josef Albrecht Trochu by to změnilo tu půvabnou možnost, že už jenom jít, či nejít volit, je vlastně svobodná volba. Ale třeba v Belgii a Lucembursku jsou volby povinné. Kdyby ale něco takového existovalo i u nás, bylo by dobré mít možnost vyjádřit, že volit nechci, případně že „nemám koho". Třeba hodit do urny prázdnou obálku a můj hlas by potom připadl vítězi. Rozhodování by bylo opravdu zodpovědné. Ale myslím, že volby mají být svobodné, tedy nikoli povinné.

Heřman Chromý Má to svá pro i proti. Zejména, jak v demokracii sankcionovat právo na neúčast a být přitom demokratický.

Stanislav Balík Povinná volební účast není v naší zemi reálná. Byla by pochopena a interpretována nikoli jako inspirace první republikou či některými západními zeměmi, kde dodnes platí, ale jako inspirace komunistickými volbami. Odhaduji, že bychom byli volebními výsledky při povinné účasti překvapeni. Dnes nechodí k volbám především dva typy lidí - jedni, kteří jsou z nejrůznějších důvodů znechuceni či zklamáni. Tam velmi těžko odhadovat výsledek, kdyby přišli. Druhý typ jsou lidé, kteří se z principu nezajímají vůbec o nic, natož o politiku. Tento typ by možná slyšel na nejrůznější populistické sliby - nejenom v oblasti ekonomické, ale i slibů pořádku, snadné zatočení se vším neřádem apod. Z povinné účasti by nejspíš těžily extremistické strany.