Byla to jedna z největších přírodních pohrom na stavbě zadané a placené státem. V pátek 7. června 2013 se u Prackovic nad Labem na Litoměřicku pohnulo 400 tisíc metrů krychlových půdy, jež zavalily 200metrový úsek rozestavěné dálnice a zároveň strhly několik set metrů železniční trati. Stavba posledního úseku D8 se kvůli tomu více než na dva roky zastavila.
Ředitelství silnic a dálnic a Správa železnic spadající pod ministerstvo dopravy kvůli tomu chtěly po firmě Kámen Zbraslav, která provozuje nad dálnicí kamenolom, kompenzaci 1,037 miliardy korun. Podle obou organizací se zemina utrhla kvůli nezabezpečené činnosti kamenolomu.
Soudkyně z Obvodního soudu pro Prahu 5 Michala Dvořáková tuto verzi přijala. Ve středu rozhodla, že společnost Kámen Zbraslav je za devastující sesuv částečně odpovědná. Nařídila jí uhradit škodu maximálně do výše 100 milionů korun.
Posudky v neprospěch státu
V průběhu šest let trvajícího sporu přitom soudem zadané odborné posudky přinesly poznatky spíše ve prospěch firmy. Podle expertiz došlo k sesuvu v důsledku tří základních příčin, z nichž klíčový byl zářez dálnice do svahu. Jinými slovy: Ředitelství silnic a dálnic nechalo autostrádu do terénu nevhodně umístit.
"Je třeba zdůraznit, že předejít sesuvu bylo možné jen vhodnou celkovou změnou projektového řešení (výstavby dálnice), nikoliv drobnými stavebními a odvodňovacími úpravami během stavby," stálo v jednom z posudků, jejž má Aktuálně.cz k dispozici. Podle expertů navíc Ředitelství silnic a dálnic nereagovalo na opakované náznaky blížícího se sesuvu adekvátně.
Vedle zářezu dálnice daly zeminu do pohybu také extrémní srážky v daném období a činnost kamenolomu. Jenže těžba kamene a špatné odvodnění svahu ze strany společnosti Kámen Zbraslav by podle expertů samy o sobě takový sesuv nezpůsobily. Zemina by se sice utrhla, ale v podstatně menším množství, jež by ani k dálnici nesestoupilo.
Znalci naopak konstatovali, že zásadní energii dostala půda od místa, kde se dálnice "zakousla" do terénu. Odtud sesuv začal a postupoval. "Kinematika pohybu a pozorované deformace (…) ukazují, že postupný rozvoj reziduální pevnosti (nejmenší míra odporu bránící sesuvu, pozn. aut.) od zářezu směrem vzhůru byl pro rozvoj sesuvu klíčový."
Soudkyně kritizovala hlavně ŘSD
Z vysvětlování verdiktu soudkyní Řehákovou ponejvíce vyplynulo, že odpovědné za zával je především Ředitelství silnic a dálnic. Zmínila hned několik pochybení organizace, která byla investorem jedné z klíčových dálnic.
"K sesuvu části svahu došlo za neobvyklého množství srážek. Jejich infiltrace do svahu a zejména prostoru lomu vedla ke zvýšení úrovně hladiny podzemní vody, jejíž sledování bylo úkolem stavitele. Před zahájením stavby dálnice ani v jejím průběhu nebyla zjišťována," uvedla.
Také zkritizovala, kudy stát nechal dálnici v tomto úseku vést. Jedná se o nevhodné území. "Zářez dálnice neměl být proveden tak, jak proveden byl. O tom, že dané území je porušeno různými typy svahových deformací, se vědělo velmi dlouho."
Kamenolom podle ní k sesuvu přispěl, z toho vyvodila jeho částečnou odpovědnost za sesuv. "Lom odpovídá za vliv své činnosti na okolí, tedy za existenci blíže nezjištěného množství sutě, jež zvýšilo tlak na nestabilní podloží svahu," vysvětlila soudkyně.
"Myslím, že jsme zcela nevinní"
Právní zástupce Kámen Zbraslav Pavel Sedláček poukázal na to, že klíčové posudky zadané soudem zpracoval Ústav struktury a mechaniky hornin Akademie věd. Podle něj byli znalci ve střetu zájmů, protože od stejného ústavu Ředitelství silnic a dálnic opakovaně objednává odborná vyjádření k jiným stavbám.
"Myslím, že jsme zcela nevinní a že skutečnou příčinou je podcenění. My jsme nezhotovovali zářez dálnice a v tom území existuje kamenolom sto let. Myslím, že okolnosti jeho provozu a existence měly být ve stavbě dálnice zohledněny," přidal další důvod nesouhlasu s verdiktem advokát Sedláček.
Mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Jan Rýdl přivítal, že soud uznal částečné zavinění kamenolomu. Podle jeho názoru za zkoncentrování srážek do místa, odkud se pak hnula masa zeminy, odpovídá lom. "Detailnější rozbor této situace bych ale dělat nechtěl, je na místě počkat na písemné vyhotovení rozsudku," uvedl. Obě strany se proti verdiktu odvolají.
Sanace za 470 milionů
Společnost Kámen Zbraslav od počátku stavby tvrdila, že sesuv jí nelze přičítat. V tomto duchu komentoval závěry zmíněných posudků advokát firmy Pavel Sedláček. "Myslím, že to potvrzuje stanoviska, která jsme předkládali, že provoz kamenolomu nezpůsobil žádný sesuv," sdělil už dříve Aktuálně.cz.
Sesunutá zemina se po dlouhých přípravách začala z místa odstraňovat až v listopadu 2014, první etapa odtěžení vyšla na 70 milionů korun. V září 2015 pokračovala sanace druhou etapou, která přišla ministerstvo dopravy na 400 milionů korun.
Poslední dostavěný úsek dálnice D8 (Lovosice - Řehlovice) stát zprovoznil 17. prosince 2016. Kvůli nestabilnímu podloží a pokračujícím zajišťovacím pracím se ale v této části jezdilo jedním pruhem, kompletní provoz bez omezení začal 20. září 2017.
Ke sporu nemuselo dojít
- Doplnění revizního posudku ukazuje kromě příčin závalu na D8 na další důležitou věc: původní žaloba státu stojí na vodě. Žalobu nechaly Ředitelství silnic a dálnic a Správa železnic vypracovat na základě posudku, k němuž přitom samy nedodaly kompletní data, ačkoliv je k dispozici měly.
- "V době zpracování analýzy (pro žalobu) nebyly zpracovatelům dány objednatelem (Ministerstvem dopravy ČR) k dispozici veškeré podklady, zejména pak záznam měření z inklinometru (…) nacházejícího se v patě zářezu horního pásu dálnice," upozorňují akademici.
- "Ukazuje se, že pokud by příslušná data byla dostupná dříve, pak by k žádnému soudnímu sporu nikdy nedošlo," je přesvědčený právní zástupce firmy Kámen Zbraslav Pavel Sedláček.
