Praha - Desítky vojáků, členů obce legionářské a sokolů se v úterý rozloučily se zesnulým generálem Tomášem Sedláčkem. Smuteční ceremoniál se uskutečnil v Národním památníku na pražském Vítkově.
Zúčastnili se ho i prezident Václav Klaus, ministr obrany Alexandr Vondra, ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg či náčelník generálního štábu Petr Pavel. Vojáci na Sedláčka vzpomínají jako na statečného člověka, který bojoval proti nacismu a později byl komunisty vězněn. Stal se jejich vzorem.
"Nedal se zlomit těžkými zkouškami druhé světové války ani následnou komunistickou perzekucí, řekl prezident Klaus. "S úsměvem říkával, že je o deset měsíců starší než naše republika. I když musel během svého dlouhého života překonat mnohé překážky a vybojovávat nesnadné bitvy, generál Sedláček nezahořkl a dokázal si zachovat optimistický pohled na svět. Byl to skutečný voják, hájící čest důstojnického stavu a vyzařující prvorepublikovou armádní noblesu. Dokázal oslovit, dokázal inspirovat a hlavně - dokázal vést k zamyšlení. Byl autoritou," uvedl.
"Věděl, že největším nebezpečím je pro každý národ zapomenout na svou historii," uvedl s tím, že generál dělal vše proti tomu, aby se zapomenulo. Překypoval vitalitou, bystrostí, pohotovostí.
"Jestli by něco nechtěl, byly by to smuteční a adorující proslovy," uvedl ministr Vondra. Sedláček se podle něj stal vzorem všem vojenským důstojníkům, protože věděl, že důstojníka nedělá jen znalost vojenského řemesla a uniforma, ale i schopnost odlišovat dobro od zla a odvaha postavit se proti všemu špatnému. Stal se nejen vzorem vojenských, ale i občanských ctností, uvedl.
Při slavnostním rozloučení s generálem na Vítkově zněla Dvořákova hudba i moravská lidová, například Když jsem šel z Hradišťa. Odpoledne se uskuteční rodinný pohřeb v pražských Strašnicích.
Generál Sedláček bojoval na východní i západní frontě. Zúčastnil se bojů československých vojáků na Dukle i Slovenského národního povstání. Po válce byl vězněn komunistickým režimem. Plné rehabilitace se dočkal po roce 1989. Za zásluhy mu byly mimo jiné uděleny státní vyznamenání Řád Milana Rastislava Štefánika a Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Zemřel minulý týden ve věku 94 let.
Pohřeb generála Sedláčka doprovázely u všech armádních útvarů čestné nástupy vojáků, vlajky stažené na půl žerdi a minuta ticha.
V prostoru památníku na Vítkově bylo možné podepisovat kondolenční listiny.
Bojovník na obou frontách
Sedláček se narodil v roce 1918 ve Vídni. V květnu roku 1940 se takzvanou "Balkánskou cestou" dostal k československé zahraniční armádě do Francie a po jejím pádu do Velké Británie.
Zde až do léta 1944 sloužil u dělostřeleckých jednotek československé a britské armády. Poté byl převelen do Sovětského svazu, kde se jako náčelník štábu dělostřelectva 2. čs. samostatné paradesantní brigády zúčastnil bojů na Dukle.
Odtud v říjnu téhož roku odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání.
Vykonstruovaný proces
Po válce absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze, krátce působil v armádě a poté až do svého zatčení a odsouzení ve vykonstruovaném procesu vyučoval.
Po propuštění v rámci amnestie v roce 1960 pracoval jako dělník a později jako projektant. V roce 1973 odešel do důchodu.
Po roce 1989 byl plně občansky i profesně rehabilitován a postupně povýšen až do hodnosti armádního generála ve výslužbě.
Sedláček se stal prvním předsedou obnovené Československé obce legionářské a posléze i jejím čestným předsedou.
Za jeho zásluhy mu bylo mimo jiné uděleno státní vyznamenání Řád M. R. Štefánka a Řád T. G. Masaryka. Za svoji statečnost v boji obdržel dvakrát Čs. válečný kříž 1939 a Čs. medaili Za chrabrost.
