Praha - Po 46 dnech zadržování propustily včera české úřady uzbeckého občana Amonulla Maksudova na svobodu.
Oznámil to zpravodajský server uznews.net s odvoláním na Maksudovovu rodinu, která žije v německém Düsseldorfu.
Maksudov jim prý včera odpoledne sám zavolal, že je na svobodě a že domů dorazí během dneška.
Přežil Andižan
Česká republika se kvůli Maksudovově vazbě stala terčem mezinárodní kritiky. Pětadvacetiletý Uzbek totiž patřil k uprchlíkům, kteří opustili vlast po masakru ve městě Andižan z května 2005.
Vládní jednotky tam střílely do demonstrujícího davu a podle různých zdrojů během násilností zahynulo od 187 (vládní údaj) do několika set, či dokonce tisíc lidí.
Incident dodnes nebyl uspokojivě vyšetřen, uzbecká vláda ale z vyvolání nepokojů obviňuje údajné islamistické radikály a do vězení už poslala řadu účastníků i svědků tehdejších událostí.
ČTĚTE VÍCE: Masakr a uzbecká otočka o 180 stupňů
Soudní řízení, která případ provázela, byla podle nezávislých pozorovatelů zinscenovaná a stala se předmětem kritiky západních vlád.
Azyl v Německu, vazba v Česku
Maksudov po krvavém vyvrcholení andižanské krize nejprve uprchl do sousedního Kyrgyzstánu, později získal politický azyl v Německu.
Když jel 1. července navštívit spolu s přáteli Zohidem Mirjajevem, který dostal azyl v Nizozemsku, a Abdulsalomem Karimovem, který žije v České republice, známé do Čech, zadržela Maksudova a Mirjajeva česká pohraniční služba s odůvodněním, že jsou na seznamu hledaných osob Interpolu. Tam se dostali na základě žádosti uzbecké vlády.
Mirzajev byl po 20 dnech propuštěn, Maksudov ale zůstával za zdmi plzeňské věznice až do včerejšího dne a na adresu českých úřadů kvůli tomu zaznívala tvrdá kritika ze strany ochránců lidských práv.
"Proč pomáhá Česká republika jednomu z nejbrutálnějščích režimů této planety tím, že uvěznila svědka jeho zločinů?" podivoval se například na svém blogu Andrew Stroehlein, ředitel pro média a informace v organizaci International Cisis Group, která se věnuje řešení konfliktů. Brutalitu uzbeckého režimu během svého působení v této středoasijské zemi důvěrně poznal.
Proti postupu české strany protestovala i organizace Human Rights Watch či poslanec německého Spolkového sněmu Volker Beck.
Otevřený dopis
Maksudovovi příbuzní v čele s jeho otcem pak předevčírem napsali otevřený dopis adresovaný českému prezidentovi Václavu Klausovi a šéfovi české diplomacie Karlu Schwarzenbergovi jakož i německému ministru zahraničí Franku-Walteru Steinmeierovi, německé kancléřce Angele Merkelové a zvláštnímu zmocněnci Evropské unie pro Střední Asii Pierru Morelovi.
"Trpěli jsme v Uzbekistánu a unikli krvavému masakru, abychom našli útočiště v Německu," stojí v dopise.
"Nyní jsme ale zase přišli o klid. Zadržování mého syna a hrozba jeho vydání do Uzbekistánu nám působí muka. Očekáváme, že Evropská unie ochrání naše práva i humanitární hodnoty. Nikdy jsme si nepřáli stát se oběťmi české byrokracie."
Proč to trvalo tak dlouho?
Za okamžité propuštění Amonulla Maksudova na svobodu se přimlouval i Český helsinský výbor (ČHV), který zároveň poskytl krajskému státnímu zastupitelství v Plzni expertní zprávu o situaci v Uzbekistánu. Stalo se tak už 11. července.
"Pořád nechápu, proč pana Maksudova drželi ve vazbě tak dlouho," řekl dnes Aktuálně.cz jeden z právníků ČHV, který zmiňovanou zprávu připravoval, František Valeš.
"To, že v Uzbekistánu, vládne tvrdý režim, který obvinění z terorismu používá proti svým politickým odpůrcům zcela účelově, je všeobecně známá věc. A není težké si ji z dostupných zdrojů ověřit. Stačilo by na to jedno odpoledne."
Věc je o to skandálnější, že se za oba Uzbeky hned zkraje zaručil Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Státní zastupitelství si přesto vyžádalo dodatečnou zprávu. Ani potom ale Maksudova z vazby nepustilo.
O postihu uzbecké kritičky andižanských událostí VÍCE ZDE
Podle zpravodajského serveru uznews.net je Amonullo Maksudov zetěm Akroma Juldaševa.
Ten byl v roce 1999 v Uzbekistánu odsouzen na 17 let za to, že údajně vedl nelegální islamistickou organizaci přezdívanou Akramíja. Právě jí Taškent přičítá hlavní podíl na "teroristických útocích" v Andižanu v květnu 2005.
