Čech postaví v džungli obří jeřáb. Zkoumá hmyz na stromech

Adéla Skoupá
24. 5. 2015 18:32
Tým profesora Vojtěcha Novotného získal prestižní grant ve výši 92 milionů korun na stavbu speciálního jeřábu v pralese Papuy - Nové Guineje.
Biolog Vojtěch Novotný
Biolog Vojtěch Novotný | Foto: Biologické centrum Akademie věd ČR

České Budějovice - Uprostřed tropických pralesů Papuy-Nové Guineje zkoumají českobudějovičtí vědci už dvacet let hmyz. Na speciální základně s nimi spolupracují odborníci z Velké Británie a Spojených států, ale i domorodí Papuánci. Nyní získala skupina badatelů z Biologického centra Akademie věd od Evropské výzkumné rady prestižní grant ve výši 92 milionů korun, což je na poměry českých vědců nebývalá podpora.

Tým profesora Vojtěcha Novotného tak může svůj projekt zásadně rozšířit. Doprostřed pralesa na tropickém ostrově nechá postavit speciální jeřáb, pomocí kterého se budou vědci dostávat do korun stromů. Právě tam se totiž děje vše, co je pro jejich výzkum důležité.

"Existují různé metody, jak se tam dostat, včetně šplhání po laně. Ale nejlepší je použít klasický stavební jeřáb. Místo toho, aby se s ním vytahovaly do výše stavební materiály, má na konci lana gondolu pro vědce, kteří jej řídí na dálku joystickem. Díky tomu získají přístup k jednomu hektaru lesa," vysvětluje v rozhovoru profesor.

Ambiciózní projekt má za cíl srovnat složení lesů a hmyzu v tropických oblastech a v mírném pásmu. Badatelé tak budou porovnávat šest výzkumných ploch na pěti kontinentech. Zamíří do korun stromů i v Japonsku, Gabonu, Spojených státech, v Panamě a v Česku. Otec projektu Vojtěch Novotný vědeckou práci v pralese přiblížil.

Zkoumáte život brouků v pralesích. Co je vůbec cílem vašeho projektu?

Zabýváme se otázkou, proč jsou tropické ekosystémy tak nesmírně druhově rozmanité ve srovnání s tím, v čem žijeme v Evropě. I laika, který se dostane do tropů, zaujme, že každý strom a keř vypadá jinak, zatímco u nás jsou v doubravě duby a ve smrčině smrky. Tuto otázku si kladli už klasičtí biologové jako Darwin nebo Wallace. Chceme odpovědět na to, proč naprostá většina druhů hmyzu ráda žije v tropech, a ne u nás.

A v čem může být pro nás, kteří žijeme v jiném než tropickém ekosystému, výzkum hmyzu v tropech přínosný?

Abychom opravdu pochopili, jak fungují naše lesy, je důležité pochopit, jak funguje složitý ekosystém tropického lesa. Podívejte se třeba na Šumavu a kontroverze kolem kůrovce. Dynamika hmyzu rozhoduje o tom, co se děje v lese jako celku. Naše lesy jsou varianta těch tropických.

Jeřáb v džungli.
Jeřáb v džungli. | Foto: Biologické centrum Akademie věd ČR

Dá se nějak spočítat, kolik nových druhů brouků jste za svou kariéru objevil?

My jsme ekologové, snažíme se studovat, jak ekosystémy lesa fungují a jak se skládají dohromady. K tomu bychom je měli znát. A to je velký problém, protože v dokumentování a pojmenovávání druhů jsou biologové pozadu. Setkáváme se s většinou druhů, které jsou vědě neznámé. Když si vyjdeme na procházku, potkáme stovky takových zvířat. Několik tisíc druhů stále čeká na popsání.

Na stanici trávíte posledních dvacet let vždycky šest měsíců v roce, zbytek času jste v Českých Budějovicích. Jaké to je?

Obecně bych takový život každému doporučoval. Je to, jako když máte v supermarketu nabídku dva v jednom. Stejně tak máte v jistém smyslu dva životy v jednom. Je to zajímavé.

Jak se v tak divoké zemi, jakou je Papua - Nová Guinea, dělá věda?

Je to jeden ze tří největších tropických lesů a zároveň největší tropický ostrov světa. Zároveň je to ale země, která má výraznou kmenovou kulturu. Lidé v tom tropickém lese žijí, takže je potřeba nejen obdržet všechna vládní povolení, ale také vyrovnat se s tím, že výzkum ve finále povolují právě domorodci.

Na své výzkumné stanici ale zaměstnáváte právě i domorodce. Jaká je s nimi spolupráce?

Má to různé obtíže, ale zároveň velkou výhodu. Ti lidé jsou v lese doma a výborně se v něm vyznají. Najímáme si je proto jako výborné asistenty a techniky. Ačkoliv nemají formální biologické vzdělání, tak je ta příroda baví a rozumí jí.

Jaká jsou ta úskalí spolupráce s domorodými Papuánci?

Funguje u nich kmenová kultura, na kterou je nasazeno demokratické republikánské zřízení. Lidé tam jsou velice samostatní, soběstační. Nikdo neočekává, že jim kupříkladu stát v něčem pomůže. Když si ale něco usmyslí, je obtížné je kontrolovat a přesvědčit. Nejsou zvyklí chodit do práce do čtyř, chodit na schůze a dodržovat všechna ta pravidla, na která nás už ta společnost ochočila.

Výzkum.
Výzkum. | Foto: Biologické centrum Akademie věd ČR

Jak se ta kmenová kultura projevuje?

Musíme dávat pozor, abychom z hlediska zaměstnávání lidí vyvážili všechny zájmy kmenů a klanů. Což je někdy obtížné, protože těžko chápeme sociální strukturu. K ní nám ale poskytují klíč novoguinejští zaměstnanci, kteří na stanici pracují někdy až patnáct dvacet let. Vysvětlují nám, kdo je ve vesnici důležitý a jak máme jednat.

Obyvatelé Papuy - Nové Guineje jsou u nás známí hlavně kvůli kanibalismu. Nesetkal jste se s ním někdy?

Ty tradice jsou z větší míry minulostí. Musím ale říct, že letos jsem byl po mnoha letech v Čechách na jaře a znova jsem si připomněl zdejší aktivitu upalování čarodějnic. Naše zábavné rituály jsou v zemi, kde pracuji, opravdovým problémem.

Jak to myslíte?

Na moc čarodějnic a jejich nekalé činnosti způsobující onemocnění věří všichni moji novoguinejští zaměstnanci. Je to hluboce zakořeněná místní kultura. Můžeme stokrát našim vědeckým technikům opakovat, že si nemyslíme, že čarodějnice způsobují nemoci, ale to nikam nevede. Když někdo cítí, že se mu děje křivda, tak první instinkt je řešit ji násilím sám než se obrátit na policii nebo soudy. Důsledkem bývá pronásledování a zabíjení lidí, které považují za čarodějnice.

Jak se s tím vyrovnáváte?

To jsou věci, se kterými se musí počítat. Když se například stane nehoda a někoho zraníte, můžete okamžitě očekávat odvetu od příbuzných zraněného. Stejně tak musíme akceptovat, když si zaměstnanci vezmou dovolenou kvůli kmenové válce. V pondělí jsem například dostal mail od svého zástupce na Nové Guineji, že naše účetní má problém. Aby u nás mohla pracovat, pronajímala si v sousední vesnici domeček. Jeho majitel se dostal do sporu se sousedy, výsledkem je několik mrtvých a její dům shořel. Tak teď musíme řešit náhradní ubytování. Takových patálií řeší člověk několik do roka.

Práce v tropickém pralese ale přináší i další úskalí. Během své práce jste onemocněl malárií.

Svým studentům vždycky říkám: Pokud chcete dělat něco, co je nové a zajímavé, vždycky to nese nějaká rizika. Ta mohou být kariérní, bezpečnostní nebo zdravotní. Nelze dělat něco neobvyklého a zároveň být naprosto v bezpečí. Malárie je v tropech běžná nemoc, která je problémem nejen studentů a vědců, ale i místních zaměstnanců. Pokud je na ni člověk zvyklý a dokáže ji včas rozpoznat, což my asi dokážeme lépe než jakákoliv česká nemocnice, dá se kontrolovat léky.

Spoustu let se zabýváte ekologií hmyzu v tropických systémech. Je pravda, že se o brouky zajímáte od deseti let?

Někteří moji kolegové na gymnáziu okolo maturity dumali, co budou v životě dělat dál. Taková otázka mě nikdy nenapadla. Zájem o zkoumání hmyzu jsem měl od dětství, vyvíjel se a byl podporován různými školními aktivitami. Dodnes nedám dopustit na biologické olympiády.

 

Právě se děje

Další zprávy