Provokace Entropa, pak pád vlády. Předsednictví byl extrémní zážitek, zní po letech

Foto: Reuters
Hana Čápová, týdeník Respekt
20. 4. 2019 17:53
Česko bylo před deseti lety - po Slovinsku - teprve druhým novým členským státem „z Východu“, který řídil Radu Evropské unie. Pro ty, kdo se na tom úkolu přímo podíleli, to byl hodně intenzivní půlrok. Přišla plynová krize a také náhlý pád vlády Mirka Topolánka. Nejdůležitější okamžiky prvního českého předsednictví mapuje speciál Co Čechům dala a vzala Evropa od redaktorů týdeníku Respekt. Jeden z článků nabízíme k přečtení v plném znění na Aktuálně.cz.

"Zítra odjíždím do Záhřebu," přibližuje Filip Šváb (43) svůj nejbližší program. "Budu tam mít přednášku o tom, jak se Chorvati mají připravovat na předsednictví Rady Evropské unie." Šváb byl jedním ze 146 diplomatů, kteří působili v Bruselu během našeho předsednictví od ledna do června roku 2009.

Na starost měl především nová pravidla v oblasti telekomunikací. Ačkoli od té doby uplynulo už deset let a Šváb mezitím získal prestižní post v soukromé firmě, je ředitel pro vnější vztahy americké telekomunikační společnosti AT&T, intenzivní půlrok ve službě Česka a EU považuje, stejně jako většina jeho tehdejších kolegů, za mezní životní zážitek.

Chorvatským nováčkům chce Šváb před jejich premiérou v roce 2020 předat praktické rady a zkušenosti. Třeba tu, že do poslední chvíle nebudou vědět, co bude na stole, kam agendu dotáhnou jejich předchůdci. Nebo že během předsednictví musí země zapomenout na své priority, a naopak se snažit o hledání konsenzu mezi všemi členskými státy.

Bude vyprávět také o tom, že Česku během předsednictví došly peníze na provozní výdaje, a on tak evropským kolegům, které zval na neformální jednání, platil kávu a obědy ze svého. A ještě jedna rada před startem - připravte se i fyzicky, během předsednického půlroku toho moc nenaspíte.

Naše drahé volání

Česko bylo před deseti lety teprve druhým novým členským státem "z Východu" - po Slovinsku -, který řídil Radu Evropské unie. Pro ty, kdo se na tom úkolu přímo podíleli, to byl hodně intenzivní půlrok.

Hned v prvních dnech vypukla plynová krize, spor mezi Ruskem a Ukrajinou, kvůli kterému Rusko zavřelo kohoutky směrem na západ, potíže měla většina evropských zemí, Bulharsko a Makedonie zůstaly úplně bez dodávek. Byl velký úspěch, že se Česku podařilo spor urovnat.

Čtěte v novém čísle Respektu
  • OBÁLKOVÉ TÉMA: Příběh Britky, která přijela do Prahy studovat, a pak zachránila deset tisíc Čechů před smrtí.
  • HLAVNÍ KOMENTÁŘ: Babiš v klinči. Český premiér se dostává pod nebývalý tlak několika strážců spravedlnosti.
  • AGENDA: Nechci vyměnit Pavla Zemana. Nová ministryně spravedlnosti představuje své záměry.
  • KONTEXT: Reportáž. Škody po požáru Notre-Dame jsou nedozírné, ale ikonická katedrála mohla dopadnout ještě mnohem hůř.
Aktuální vydání Respektu

O tři měsíce později, koncem března, však padla vláda Mirka Topolánka, vystřídal ji úřednický kabinet Jana Fischera, a některé členské státy začaly zpochybňovat, že jsme dál schopni EU vést. Právě tehdy se ukázalo, že 146 diplomatů na stálém zastoupení v Bruselu a zhruba 1500 úředníků, kteří byli do předsednictví zapojeni v Česku, jsou profesionálové. Vzduchoprázdno překlenuli a nové ministry celkem rychle zasvětili do tajů předsednictví.

Jedním z těch profesionálů  byl právě Filip Šváb. A když se člověk zpětně podívá na jeho životopis, má pocit, že k diplomatické pozici během našeho předsednictví jako by od dětství směřoval. Už na základní škole se učil francouzsky a měl to štěstí, že o střední se rozhodoval v prvním porevolučním roce. Pražské Gymnázium Jana Nerudy tehdy obnovilo výuku ve francouzštině a teenager usoudil, že musí studovat právě tam.

Po dvou letech mu i tohle celkem prestižní gymnázium bylo malé, využil stipendia francouzské vlády a na tři roky vyjel na Lycée Carnot v Dijonu. Vzpomíná, že s třicítkou stejně ambiciózních spolužáků z Česka, se kterými sdílel velký podkrovní byt, se často dlouho do noci bavili o zahraniční politice.

Po studiu práv v Česku začal pracovat v týmu ministra Vladimíra Mlynáře na nově vzniklém ministerstvu informatiky. Tehdy ho ale znovu jako magnet přitáhla Francie, vzali ho totiž na vyhlášenou školu pro vysoké státní úředníky ENA (École nationale d‘administration) v Paříži. Mezi jeho spolužáky byl tehdy i současný francouzský prezident Emmanuel Macron.

Po vstupu Česka do Unie udělal Filip Šváb konkurz do už zmíněného Stálého zastoupení ČR při EU, byl naším prvním atašé pro telekomunikace, poštovní služby, informační technologie a pro projekt Galileo (Evropský družicový program).

Čím víc se blížilo historicky první české předsednictví Rady EU, tím častěji se snažil zvát české úředníky do Bruselu, aby si uměli představit, jak fungují různé pracovní skupiny a probíhají jednání.

Během předsednictví už byl v bruselské centrále jako doma. Náš půlrok v čele rady považuje za úspěšný. Podařilo se během něj dojednat energetický balíček, stejně jako telekomunikační, který měl na starost. Během své současné přednášky v Chorvatsku se chystá přiznat i to, že jsme hráli s dobrými kartami: "Byli jsme v unikátní situaci, končil Evropský parlament i komise, takže snaha dobrat se výsledků a dotáhnout věci byla velká," říká Šváb.

Běžní evropští uživatelé mobilních telefonů ale z českého předsednického úspěchu moc velkou radost mít nemohli, součástí tehdy přijatého balíčku číslo dvě byl totiž drahý roaming. Poplatky operátorům za hovory v jiné síti se sice o něco snížily, ale zůstaly. Teprve následný balíček číslo tři upravil pravidla tak, že volání do zahraničí stojí stejně jako to doma.

"Nedá se říci, že jsme chtěli drahé volání," oponuje Filip Šváb. "Šlo o princip, hned při svém prvním vystoupení před evropským parlamentem tehdejší ministr průmyslu Martin Říman vysvětloval, že Česko pod vládou jeho strany ODS je proti regulaci roamingu, protože je proti přemíře regulací obecně. Tehdejší český oficiální názor zněl, že ceny má vyřešit trh a soutěž operátorů."

Po konci předsednictví Filip Šváb očekával, že tak jako to v obdobných situacích zažili kolegové z jiných členských států, i on vzhledem ke své vysoké kvalifikaci bude moci ve své zemi pracovat na nějakém důležitém postu státní správy, stane se náměstkem či ředitelem významného odboru na některém ministerstvu.

"Ministerstvo informatiky v mezičase zaniklo, jeho kompetence převzal průmysl a tam mi nabídli jenom místo řadového referenta v oddělení poštovních služeb," říká Šváb. "Dnes už se tomu směju a vyprávím to jako anekdotu."

Odešel proto do soukromé sféry a dnes pracuje pro největšího amerického telekomunikačního operátora AT&T, zastupuje ho ve střední a východní Evropě, v Pobaltí a na Balkánu. Má na starost vztahy s regulátory, jednání s ministerstvy, vystupuje na konferencích.

Nepředpokládá tedy, že by se přímo podílel na našem dalším předsednictví v druhé polovině roku 2022. "Nějak ale přispět mohu," zamýšlí se. "Mohu se neformálně podílet na debatě s komisí nebo pomoci s konferencemi, zajistit třeba řečníky, kolegy z USA."

Filip Šváb měl během předsednictví na starost především nová pravidla v oblasti telekomunikací.
Filip Šváb měl během předsednictví na starost především nová pravidla v oblasti telekomunikací. | Foto: Milan Jaroš

Knihy a dorty

Zatímco Filip Šváb se v médiích příliš neobjevoval, jeho spolužačka z francouzské větve Nerudova gymnázia Michaela Mlíčková Jelínková (43) byla naopak jednou ze známých tváří našeho předsednictví, byla jeho mluvčí, přesněji řečeno mluvčí tehdejšího místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondry.

Po mezinárodní politice a diplomacii na pražské Vysoké škole ekonomické zamířila stejně jako Šváb se stipendiem francouzské vlády na prestižní Sciences Po (institut politických věd), na povinné stáži byla na už zmíněné škole pro státní úředníky ENA, v Centru pro evropská studia.

"Pak jsem dostala dvě nabídky, jednu skvěle placenou práci v Praze, druhou špatně placenou stáž v Bruselu. Inklinuji k dobrodružství, vybrala jsem si to druhé," říká. V Evropské komisi pracovala jako jedna z prvních Češek vůbec, a to v oblasti ochrany spotřebitele, konkrétně měla na starost stahování nebezpečných výrobků z evropského trhu.

Před naším předsednictvím se přihlásila do konkurzu na tiskovou mluvčí a vyhrála. "Byl to extrémní zážitek," říká dnes. Hned na začátku předsednictví spadla rovnýma nohama do pěkné šlamastyky. Mohl za ni umělec David Černý a jeho Entropa, plastika, která měla symbolizovat české předsednictví v bruselské centrále.

Plastika ve tvaru vylamovací stavebnice na pozadí mapy Evropské unie byla kontroverzní. Bulharsko symbolizovaly turecké záchody. Dálnice, po kterých jezdila autíčka v Německu, připomínaly hákový kříž. Francie byla zahalená nápisem "Grève", stávka. Velkou Británii, známou svým euroskepticismem, symbolizovalo prázdné místo. Na Česko se promítaly euroskeptické výroky prezidenta Václava Klause. Ale především, Černý všechny mystifikoval, že peprné zkratky vytvořili umělci z jednotlivých zemí, a tak ji bez obav vystavili.

"Jako první mi volali Portugalci, že údajné domácí tvůrce jejich okénka v Entropě nejde najít a nikdo je nikdy neviděl," vzpomíná Jelínková (Portugalsko symbolizovalo prkénko se třemi kusy masa ve tvaru jeho někdejších kolonií, Brazílie, Angoly a Mosambiku). Černý nakonec přiznal, že plastiku udělal sám se svými spolupracovníky a Vondra s mluvčí Jelínkovou museli žehlit průšvih.

"Bulhaři na mě sprostě křičeli do telefonu, pak mi poslali záchod," vzpomíná Jelínková. "Z ambasád nám chodily zprávy, že ta či ona vláda o Entropě právě jedná." Oficiálně nakonec protestovali jen Bulhaři, jejich díl na plastice Černý zahalil.

Nakonec ale Entropa trhla rekord, celkem nevzhlednou budovu Rady EU, kam jinak turisté nepáchnou, kvůli ní navštívilo za tři měsíce rekordních padesát tisíc lidí.

Další nechtěný adrenalin přišel na konci března, když padla Topolánkova vláda. "Bylo to nepochopitelné a sebedestruktivní," říká dnes Jelínková. "Vypadali jsme najednou jako země, od které se může čekat úplně cokoli." Vondrův koordinační tým podle ní propadal depresi, ze které ho vytáhl tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Gentleman Karel Schwarzenberg a Hilary Clintonová.
Gentleman Karel Schwarzenberg a Hilary Clintonová. | Foto: Reuters

"Krátce poté vedl na Hluboké jednání ostatních evropských ministrů, řídil ho důstojně, šel nám příkladem, nakopnul naši motivaci," je dodnes dojatá Michaela Jelínková. "Všichni jsme zůstali, úředníci na českém zastoupení i doma byli brilantní, a nakonec jsme předsednictví dotáhli se ctí."

Od té doby pracovala střídavě pro Brusel (jako mluvčí zastoupení Evropské komise v Praze) a byla na rodičovské dovolené, má dvě děti (2 a 8 let), napsala knihu pohádek Dobrodružství pana Kolečka, právě jí vyšly povídky Maličkost pro premiéra (inspirované mimo jiné zážitky z politiky) a udělala si cukrářský kurz: "Zítra jdu do televize s knížkou a beru jim za odměnu francouzský dort ze tří čokolád." Nabídku podílet se na příštím předsednictví, nejspíš znovu v oblasti komunikace, by zvažovala.

Michaela Jelínková, někdejší mluvčí místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondry.
Michaela Jelínková, někdejší mluvčí místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondry. | Foto: Milan Jaroš

Děsivě velký úkol

Tým úředníků a diplomatů v Bruselu, který v Praze připravoval a koordinoval české předsednictví, vedl dnešní viceguvernér České národní banky Marek Mora (48).

Jeho kariéru pomohla odstartovat učitelka němčiny z Rakouska, se kterou se v devadesátých letech setkal na pražské Vysoké škole ekonomické. Celkem pilný student, kterému jazyky nedělaly problém, ji zaujal a držela nad ním ochrannou ruku. "Říkala mi, ty by ses jednou, až vstoupíte do Unie, mohl věnovat evropským věcem," vzpomíná Mora.

Připadalo mu to jako celkem dobrý nápad a začal právě k tomu směřovat. Podařilo se mu získat stipendium na Evropském institutu v Saarbrückenu, později dělal asistenta na Univerzitě v Lipsku. V roce 2003 se mu po deseti letech znovu ozvala jeho někdejší učitelka s tipem, že Evropská komise už před naším vstupem hledá pracovníky z Česka, a doplnila ho radami, kam se přihlásit, kam co poslat.

Tehdejší ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra.
Tehdejší ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra. | Foto: Ludvík Hradilek

Mora uspěl a začal pracovat na ředitelství komise pro ekonomické a finanční záležitosti. Měl za úkol monitorovat, zda Česko plní rozpočtová pravidla tak, jak se od žadatele o vstup žádá.

Směrem k vedení českého předsednického týmu ho pak znovu posunula další žena, konkrétně ministryně školství Miroslava Kopicová, která si ho vyhlédla jako náměstka. Když po ní ale přišla Dana Kuchtová došlo mezi nimi k neshodám a Mora prchl. Vzápětí mu místo nabídl ministr pro evropské záležitosti Vondra.

"Upřímně, neuměl jsem si úplně přesně představit, co mě čeká," vzpomíná dnes na předsednictví a jeho přípravu Marek Mora. "Čím víc jsem do toho vplouval, tím víc jsem se děsil velikosti toho úkolu."

Ze všeho nejvíc se prý snažil, aby "informace běhaly", aby "levá ruka věděla, co dělá pravá, úředníci věděli, co chce vláda, a naopak ministři měli přehled, čím se právě zabývají úředníci".

Hned s prvními dny českého předsednictví se ale celkem opatrný a prozíravý úředník Mora zapotil. To když se premiér Topolánek z minuty na minutu rozhodl, že sedne na letadlo a vyřeší plynovou krizi. "Varoval jsem tehdy Vondru, že to bude průšvih, protože takové věci je potřeba připravit, předjednat," vzpomíná Mora.

"Topolánek si ale nedal říct, nejdřív letěl do Kyjeva za premiérkou Julijí Tymošenkovou, pak do Moskvy za tehdejším premiérem Vladimirem Putinem, znovu za Tymošenkovou a znovu za Putinem. Nevěřil jsem tomu, ale nakonec dojednal, že se kohoutky znovu otevřou." Dnes situaci s úsměvem glosuje: "Odvážný politik měl tehdy lepší intuici než opatrný úředník."

S koncem předsednictví ale pro Marka Moru práce neskončila, dostal za úkol dotáhnout ratifikaci Lisabonské smlouvy. Česko bylo jedinou zemí, která ji neratifikovala, protože prezident Václav Klaus trval na tom, že musíme mít výjimku z tzv. protokolu 30, jinými slovy, aby pro nás neplatila listina základních práv a svobod. Tvrdil, že by se přes ni daly zpochybnit Benešovy dekrety. "Zvládnout tohle bylo pro mě něco jako druhé předsednictví," vzpomíná Mora. "Musel jsem projet celou Evropu a přesvědčit politiky, aby nám vyšli vstříc, umožnili nám výjimku."

Na tohle třítýdenní martyrium ale nevzpomíná moc rád. "Dodnes si živě pamatuji, jak na mě do telefonu křičel poradce německé kancléřky Angely Merkel," říká. "I na to, s jakým pohrdáním se mnou mluvil poradce tehdejšího francouzského premiéra Nicolase Sarkozyho. Nebral jsem to osobně, byl jsem jen úředník, který byl za tahle jednání placený."

Nešlo ani tak o to, že jsme chtěli výjimku - koneckonců, výjimku ze stejného protokolu měly i Británie a Polsko, ale o to, že jsme si vzpomněli pozdě, což velmi komplikovalo a zdržovalo celý proces. "Zahraniční partneři to vnímali jako podraz nebo ukázkovou nešikovnost," říká Mora. Vzpomíná, že český Ústavní soud by tehdy pravděpodobně uložil prezidentu Klausovi, že smlouvu podepsat musí, pokud by se na něj vláda Jana Fischera obrátila. "Jenže do takového boje úřednický kabinet bez politického mandátu nechtěl jít," říká Mora. "Právě to jsem se snažil evropským partnerům vysvětlit a ujišťoval je, že když prezidentu Klausovi dáme, co chce, tak smlouvu nakonec podepíše. Někteří z nich o tom totiž pochybovali." Nakonec Mora výjimku vyjednal a Klaus smlouvu podepsal.

Až do roku 2017 pracoval Mora znovu v Bruselu, dělal ředitele kanceláře generálního tajemníka Rady EU. "Pomýšlet na bankovní radu ČNB mě nikdy nenapadlo," říká. Ale když ho guvernér Rusnok oslovil, tak kývl. Šestiletý mandát v bankovní radě ho diskvalifikuje z možnosti podílet se na našem nadcházejícím předsednictví. Mora toho ale nelituje. "Bylo to pěkné a dalo mi to hrozně moc. Poznal jsem osobně řadu velkých politiků. A naučil jsem se spoustu věcí o tom, jak probíhá evropské vyjednávání, jak různě během něj reagují jednotlivé kultury," říká. "Ale byl to adrenalin, po kterém se mi nestýská."

Co Čechům dala a vzala Evropa

128 stran o 15 letech od vstupu do EU

  • Rozhovor s Anne Applebaum
  • Příběh našeho členství
  • Výhrady kritiků Unie
  • Reportáž z Bruselu
  • Jak funguje EU Potřebujeme euro?

a mnoho dalšího na 128 stranách

Aktuální vydání Respektu
15 let od vstupu do EU. Co Čechům dala a vzala Evropa. | Video: Respekt
 

Právě se děje

Další zprávy