"Byli jsme a budem!" Jak Češi stavěli mohutné opevnění. Mladou republiku nespasilo

1/43 Přehled fotografií
Vzhledem k nepříznivému vývoji mezinárodní situace provedl náčelník Hlavního štábu arm.gen. Ludvík Krejčí základní terénní průzkum úseků, v nichž měla být zahájena výstavba opevnění, již na podzim 1934. Většiny obhlídek se spolu s ním zúčastnil i jeho přítel a blízký spolupracovník brig.gen. Karel Husárek (vpravo).
Oboustranný izolovaný pěchotní srub MO-S 23 "Na Chlupáči" nedaleko Darkovic. Srub měl podle původních představ svými zbraněmi pod betonem a kulometnou otočnou věží bránit předpolí plánované dělostřelecké tvrze Orel. Ta však nebyla vybudována a objekt tak zůstal na podzim 1938 vysunut do předpolí linie těžkého opevnění.
Izolovaný pěchotní srub N-S 82 "Březinka" nad Náchodem. Na fotografii jsou dobře vidět oba pancéřové pěchotní zvony - vlevo pro těžký a vpravo pro lehký kulomet, stejně jako maskování stěn nepravidelnými skvrnami, typické pro část pěchotních srubů na Náchodsku.
Zajímavě maskovaný oboustranný levokřídlý izolovaný pěchotní srub T-S 7 "Lom" nad Zbečníkem u Hronova byl jako soused plánované dělostřelecké tvrze Jírová hora vybudován ve III. stupni odolnosti. Kromě střelecké místnosti pod betonem vyzbrojené 4cm kanónem vz. 36 a dvojkulometem, disponoval v opačném směru dvoustřílnovou kopulí pro těžký kulomet.
Boční pohled na pravou část oboustranného izolovaného pěchotního srubu MO-S 17 ,,U Štípek" na Hlučínsku maskovaného pomocí nepravidelných skvrn a maskovacích sítí. Řada zaberaněných kolejnic v pravé polovině snímku sloužila jako krycí clona střílen hlavních zbraní pod betonem.
Pohled od čtyřstřílnového pěchotního zvonu objektu N-S 81 ,,Jirásek" (odlitého Báňskou a hutní společností v Třinci pod číslem 66 v rámci druhé výrobní série) na sousední izolovaný pěchotní srub N-S 82 ,,Březinka" a dále pokračující linii pěchotních srubů přehrazujících údolí Metuje u Bělovsi a stoupající směrem k Babí.
Jedním z nejmenších objektů čs. těžkého opevnění byl jednostranný izolovaný pěchotní srub R-S 90/II ,,Levý" pod Komářím vrchem v Orlických horách. Jeho hlavní výzbroj tvořil pouze jeden dvojkulomet. Kruhovou obranu srubu zajišťoval čtyřstřílnový pěchotní zvon pro lehký kulomet vz. 26 a tři pomocné střílny pod betonem vyzbrojené stejnou zbraní.
Nejodolnější, nejmohutnější a zároveň i nejnákladnější součást našeho stálého opevnění představovaly dělostřelecké tvrze. Dobová definice ŘOP je charakterizovala následovně: ,,Tvrz jest uzavřená soustava pěchotních, dělostřeleckých a minometných srubů (věží), podzemních ubikací pro osádku tvrze, skladišť střeliva a různého materiálu. Všechny tyto složky tvrze jsou spolu spojeny podzemními chodbami, na povrchu terénu jsou obklopeny souvislým pásmem překážek a tvoří tak samostatný celek." Objektů tohoto typu mělo být na severních hranicích republiky mezi Bohumínem na Ostravsku a Žacléřem u Trutnova vybudováno celkem čtrnáct. U pěti z nich se podařilo stavbu téměř dokončit - Smolkov, Hůrka, Bouda, Adam, Hanička. (Na snímku Vchodový objekt R-H-S 79a "U silnice" tvrze Hanička v Orlických horách.)
Vchodový objekt R-H-S 79a ,,U silnice"tvrze Hanička v Orlických horách byl jako jediný z vybudovaných objektů tohoto typu u nás napojen na tvrzové podzemí výtahovou šachtou. Za povšimnutí stojí provizorní zakrytí vjezdu pro nákladní auta prkny a betonové kvádříky s ocelovými oky používané při stavbě překážek v popředí. Naprostá většina ve tvrzi skladované munice byla uložena v rozsáhlých skladech M1 nalézajících se v podzemí nedaleko od vchodového objektu. Odtud bylo dělostřelecké i kulometné střelivo distribuováno do jednotlivých bojových objektů tvrze.
Pravostranný dělostřelecký srub R-H-S 79 ,,Na mýtině" tvrze Hanička nad Rokytnicí v Orlických horách. Stejně jako podobné objekty jiných dělostřeleckých tvrzí patřil i on k nejmohutnějším vybudovaným srubům těžkého opevnění. Pozorovatele na první pohled upoutají především tři masivní střílny pro 10cm houfnice vz. 38, které měly tvořit standardní výzbroj tohoto typu tvrzových objektů.
Tvrzový pěchotní srub MO-Sm-S 40 ,,Nad silnicí"smolkovské dělostřelecké tvrze neměl žádné zbraně pod betonem a jeho palebná síla byla soustředěna ve dvou kopulích vyzbrojených těžkými kulomety. Kromě nich byl ve stropě osazen i pěchotní zvon pro lehký kulomet, jenž zajišťoval kruhovou obranu srubu a dělostřelecký pozorovací zvon s jediným průzorem.
Celkový pohled na všechna tři pancéřová bojová a pozorovací stanoviště osazená ve stropě tvrzového pěchotního srubu R-H-S 76 ,,U lomu" tvrze Hanička. Vpředu je kopule pro dvojkulomet, zcela vlevo dělostřelecký pozorovací zvon a uprostřed pěchotní zvon pro lehký kulomet. Výčet pancéřových prvků uzavírá malý ventilační zvon (zcela vpravo).
Nejčastějšími pancéřovými bojovými stanovišti těžkého opevnění byly pěchotní zvony vyzbrojené lehkými, výjimečně i těžkými kulomety. Jejich hlavním úkolem bylo pozorování předpolí a řízení paleb hlavních zbraní, v případě potřeby se měly zapojit do přímé obrany objektů. Na snímku je třístřílnovýpěchotní zvon pro lehký kulomet izolovaného pěchotního srubu K-S 15 ,,U lípy" na Králicku (odlit byl ve Vítkovickém horním a hutním těžířstvu v rámci II. série pod výrobním číslem 5).
Mimořádně kvalitní protitankovou zbraní čs. opevnění byl 4cm kanón vz. 36 (zbraň L1). Šlo o poloautomatickou zbraň se svislým klínovým závěrem, hydraulickou brzdou a pružinovým vratníkem, která byla s těžkým kulometem vz. 37 spřažena v tzv. smíšené dvojče. Díky poloautomatice a jednotnému střelivu dosahoval kanón vysoké kadence 30-35 ran za minutu.
Čelní pohled na střílnu 4cm kanónu vz. 36 uzavřenou masivní ocelovou koulí. Ta tvořila přední část dvoudílné kolébky,působila jako čep, na němž se zbraň otáčela a utěsňovala střílnový otvor, čímž zabraňovala vnikání střel, střepin a bojových chemických látek do objektu. Kromě hlavně kanónu a záměrného dalekohledu 2x vz. 36 procházelo koulí i ústí hlavně těžkého kulometu vz. 37.
Nejčastěji používanou zbraní čs. těžkého opevnění byl těžký kulomet vz. 37 ráže 7,92 mm, vyráběný v brněnské Zbrojovce. V pěchotních srubech se objevoval buď v provedení ,,sólo" (zbraň D), nebo jako tzv. ,,dvojný kulomet" (dvojče) - zbraň M, a to jak pro střílny pod betonem, tak k vyzbrojení pancéřových kopulí (v provedení sólo i jako zbraň pěchotního zvonu). Společně se 4cm kanónem vz. 36 vytvářeli zbraň L1 a objevit se měl rovněžv otočné kulometné věži OR.
Čelní pohled na střílnu dvojkulometu v pěchotním srubu N-Sk-S 48 dělostřelecké tvrze Skutina u Sedloňova v Orlických horách.
Pevnostní lafeta pro lehký kulomet vz. 26 v objektu lehkého opevnění vz. 37.
Od jara 1937 začaly být budovány moderní objekty lehkého opevnění vz.37, známější pod svým zlidovělým názvem "řopík" (podle zkratky ŘOP). Díkymasové výstavbě (dokončeno jichbylo přesdevět tisíc)se právěony stalysymbolem čs. stálého opevnění. Nové pevnůstky byly moderní nejen svou konstrukcí a vnitřním vybavením, ale především pojetím pevnostního boje. Místo čelních paleb, které byly typické pro jejich předchůdce, zaváděly stejně jako v těžkém opevnění palby boční. Objekty tak mohly být seskupovány do souvislých linií, v nichž se navzájem kryly palbou svých zbraní (na snímku je linie řopíků úseku K 2 přehrazujících silnici z Liberce do Chrastavy).
Některé objekty lehkého opevnění vz. 37 získaly po okupaci pohraničí mimořádnou popularitu. Jedním z nich je i řopík typu A-180 vybudovaný od číslem 234 v rámci stavebního úseku M1 Mařenice u Cvikova. Důvod byl prostý. Objekt 6. října 1938 osobně navštívil Adolf Hitler a pro jeho sudetoněmecké soukmenovce se stal vzápětí vyhledávanou turistickou atrakcí.
Pohled do strojovny (spojené s filtrovnou) pěchotního srubu N-S 84 ,,Voda". Uprostřed fotografie je vidět dieselelektrický agregát typu 3 F 10 vyrobený plzeňskou Škodovkou. Napravo od vstupních dveří do strojovny je na stěně uchycen odsávací ventilátor (tzv. exhaustor). V pravém dolním rohu snímku, zcela vpředu, vyčnívá vrchní část srubového ventilátoru, včetně klik, jimiž mohl být v případě potřeby poháněn.
Filtrovna pěchotního srubu N-S 82 ,,Březinka" v říjnu 1938. V popředí je ventilátor s nasazenými klikami umožňujícími ruční pohon ventilačního soustrojí, napravo od něj kovové stojany na protichemické filtry (ty jsou již demontovány). Zcela vzadu je dobře vidět ohřívač/chladič.
Čerpadlo typu Royal umístěné v dolním patře izolovaného pěchotního srubu N-S 82 ,,Březinka" bylo používáno k čerpání vody z vrtané studny pod schodištěm do zásobních nádrží v horním patře srubu.
Ve zpravidla největší místnosti dolního patra každého objektu těžkého opevnění byla umístěna ubikace pro osádku objektu. Zatímco velitel srubu (zejména pokud šlo o důstojníka), měl pro sebe svou vlastní postel, vojáci spali na palandách a vždy dva se museli o jedno lůžko střídat.
Původní typ standardní intervalové protitankové překážky mezi pěchotními sruby MO-S 18 ,,V oboře" a MO-S 19 ,,V aleji" u Darkoviček na Hlučínsku. Byl tvořen dvěma řadami železobetonových ježků, jednou řadouocelových rozsocháčů a doplněn systémem protipěchotních překážek z ostnatého drátu a překážkových i kotevních kolíků.
Protitankový příkop (dobově označovaný jako ,,příkop proti útočné vozbě") u izolovaného pěchotního srubu OP-S 13 ,,U pískovny" severně od Opavy. Protože musel být dostatečně odolný i proti útočící nepřátelské pěchotě, která by si jinak s jeho hladkou stěnou bez větších problémů poradila, doplňovala ho čtyřřadá protipěchotní překážka.
Pás protitankových překážek v intervalech mezi izolovanými pěchotními sruby K-S 34 ,,U kapličky" (zcela vzadu), K-S 35 ,,Nad lesem" a K-S 36 ,,Pod Adamem" u Mladkova v Orlických horách. Na snímku je vidět především dokonalé přizpůsobení pevnostní linie okolnímu terénu.
Vynikajícím typem protitankové překážky byl ocelový rozsocháč: československý vynález, který si pod názvem ,,český ježek" získal světovou proslulost. Desetitisíce z nich byly po okupaci ČSR ukořistěny německou armádou a použity nejen na východě Německa při bojích proti Rudé armádě, ale i v severní Francii proti spojeneckým invazním jednotkám.
K obraně těžkého opevnění byly od srpna 1937 zřizovány speciální pevnostní útvary - hraničářské pluky. Jejich zvláštností byl mimo jiné fakt, že k nim bylo přidělováno výhradně mužstvo české a slovenské národnosti, navíc zvláště prověřené z hlediska státní spolehlivosti.Na snímku je izolovaný pěchotní srub MO-S 30 ,,Dolní dvoják". Byl vybudován v lese nedaleko Bohuslavic na Hlučínsku a obsazovali ho příslušníci 6./4. hraničářské roty.
V průběhu roku 1938 již na mnoha místech republiky pokročila výstavba opevnění natolik, že by pro útočníka představovalo jeho zdolání značné problémy. K improvizované obraně byly připravovány i ne zcela dokončené objekty těžkého opevnění, mezi něž patřil i pěchotní srub K-Bg-S 10 ,,U boží muky" dělostřelecké tvrze Hůrka u Králík, který obsazovali příslušníci V./6. hraničářského praporu.
Část příslušníků osádky izolovaného oboustranného dvoukřídlého pěchotního srubu K-S 14 ,,U cihelny" nedaleko Králík. V létě 1938 napsali na svůj objekt zdaleka viditelné nápisy: ,,Byli jsme a budem!" a ,,Vytrváme!". Byli přesvědčeni, že to co v nich slíbili, brzy stvrdí vlastní krví.
Skupinka příslušníků II./19. hraničářského praporu u levého zvonu pro lehký kulomet izolovaného pěchotního srubu R-S 62 ,,Na stráni" v lesích nad Bartošovicemi v Orlických horách. V pozadí je dobře vidět hustý systém palebných a pozorovacích průseků kolem izolovaného pěchotního srubu R-S 63 ,,Centrála".
Skupina poddůstojníků 3./19. hraničářské roty před izolovaným pěchotním srubem K-S 38 ,,U křížku" v bezprostředním sousedství tvrze Adam. Za vojáky jsou výborně vidět vyobrazení a nápisy na stěnách srubu: letopočty,,1918" a ,,1938" společně se státním znakem na krakorci nad vchodem i nápis ,,Hraničáři nikdy nezklamou!" doplněný dvěma hlavami chodských psů a československou přilbou vz. 32 podloženou zkříženými meči.
Někteří příslušníci čs. armády se s kapitulačním rozkazem nesmířili a raději si vzali život. Jedním z nich byl i četař Arnošt Hrad (uprostřed), poddůstojník 12. roty hraničářského pluku 6. Zastřelil se 3. října 1938 v pěchotním srubu K-S 14 ,,U cihelny" nedaleko Králík.
Stěny některých pevnostních objektů pokryly osádky před ústupem nejrůznějšími nápisy. Stalo se tak i u izolovaného pěchotního srubu N-S 47 ,,Jaroslav" v sousedství dělostřelecké tvrze Skutina v Orlických horách. Vedle vchodu do objektu umístila osádka nápis ,,Ať žije ČSR!" a na týlovou stěnu pravé střelecké místnosti připojila: ,,1939 nashledanou". Uplynulo však bezmála sedm dlouhých let, než se toto přání naplnilo.
Osudná kapitulace předznamenala brzký zánik pevnostních útvarů, jejichž existence ztratila odstoupením pohraničí s pevnostními objekty své opodstatnění. Dne 11. prosince 1938 se v Ostravě se svým plukovním praporem naposled rozloučil hraničářský pluk 4. Plukovní kronikář o těchto smutných okamžicích napsal: ,,...Osud nedopřál, abychom svůj prapor donesli k vítězství, ale zůstali jsme pod ním do poslední chvíle věrni vlasti, poslušni rozkazů, třebas přinášely již jen bolest...".
Po skončení druhé světové války zůstaly na úpatích kopců, v lesích a na polích rozesety stovky pevnostních objektů. Mnohdy s vytrhanými zvony a kopulemi, se stěnami zjizvenými dělostřeleckým ostřelováním. Staly se z nich památníky technického umu našich předků i jednoho velice tragického období v dějinách našeho národa.Zejména po roce 1989 se mnohé z nich začaly proměňovat v pevnostní muzea (na snímku je izolovaný pěchotní srub MO-S 18 ,,V oboře", součást pevnostního areálu v Darkovičkách u Hlučína, který začal být budovánjiž v polovině 80. let 20. století).
Stovky nadšenců se na různých místech naší republiky snaží uvést pevnostní objekty do původního stavu a vybavit je zbraněmi a původním zařízením. Největší problém dodnes působí chybějící zvony a kopule, které jsou nahrazovány maketami. Doby, kdy byly pro muzejní účely přes půl republiky přepravovány mnohatunové ocelolitinové kopule, jsou již dávno minulostí (na fotografii objektu MO-S 19 ,,V aleji" u Darkoviček je zachycena kopule pro dvojkulomet, jež sem byla v roce 1987 převezena z pěchotního srubu R-S 75 ,,U křížku").
Pravděpodobně nejdokonaleji zrekonstruovaným objektem těžkého opevnění v současnosti je izolovaný pěchotní srub N-S 82 ,,Březinka" na Náchodsku. Jeho 4cm kanón vz. 36 (výrobní číslo 173), který byl v objektu osazen v roce 1938, se sem péčí KVH Náchod vrátil v roce 2003 až z Norska, kam byl za druhé světové války odvezen německou armádou.
Jedním z nejznámějších muzeí čs. opevnění je dělostřelecká tvrz Hanička nad Rokytnicí v Orlických horách. Veřejnosti byla zpřístupněna v roce 1968, a přestože byla krátce poté uzavřena a necitlivě přebudována na kryt Federálního ministerstva vnitra, návštěvníci na ni nezapomněli. Po jejím znovuotevření si do ní opět našli cestu (na fotografii je tvrzový pěchotní srub R-S 76 "U lomu").
Spolu s Haničkou byla na konci 60. let minulého století veřejnosti zpřístupněna i dělostřelecká tvrzDobrošov nad Náchodem. I když v ní mohli návštěvníci spatřit pouze dělostřelecký srub N-D-S 75 "Zelený" a pěchotní srub N-D-S 72 "Můstek" s malou částí nedokončeného podzemí, patřila k nejnavštěvovanějším památkám Východočeského kraje. Až do roku 1989 byla totiž jedinou veřejnosti přístupnou tvrzí u nás (na snímku je odbočka z hlavní galerie k objektu N-D-S 75).
V současnosti mohou zájemci o čs. opevnění navštívit kromě několika desítek izolovaných pěchotních srubů přetvořených jejich provozovateli v muzea nejrůznější úrovně a kvality i šest dělostřeleckých tvrzí. Vedle zmíněného Dobrošova a Haničky jsou toi Hůrka a Bouda na Králicku, Stachelberg (Babí) na Trutnovsku a Skutina u Sedloňova v Orlických horách (na fotografii je její pěchotní srub N-Sk-S 48 "U stodol").
Pokud jde o pevnostní muzea, na své si pochopitelně přijdou i zájemci o lehké opevnění. Vedle desítek řopíků je možné navštívit i několik objektů lehkého opevnění vz. 36. Tuto dokonale opravenou a udržovanou "šestatřicítku" u osady Mlýnek nedaleko Slaného zrekonstruoval Vojenský skanzen Smečno. Ten je vůbec nejdéle provozovaným muzeem lehkého opevnění u nás.