S kamarády začal Zdenko Černík plánovat odboj brzy po komunistickém převratu. Začali psát hesla a roznášet letáky.
V noci z 30. dubna na 1. května 1949 napsali vápnem hesla na silnici u Veverské Bitýšky. Jedno z nich znělo: Pryč s komunismem! Také vápnem zalíčili vývěsku místní organizace komunistické strany. Potom rozšiřovali letáky s projevem Edvarda Beneše. Opatrní moc nebyli, letáky roznášeli i ve dne. "Strach jsme neměli," popisuje Černík.
Skupina později dostala název "Břetislav Jeník a spol.". Někteří studovali gymnázium, jiní pohostinskou školu. Letáky však sami netiskli, ty někdo donesl. Později jim vyšetřovatelé tvrdili, že jsou napojeni na odbojovou skupinu Světlana.
Černík ale netušil, odkud letáky pocházejí. Název Světlana tehdy ani neznal. Když si pro něj přišli během vyučování estébáci v kožených kabátech, vůbec netušil, co ho čeká. Vyšetřování na Příční a pak půl roku v brněnské věznici na Cejlu, v cele číslo jedna, kde mu byla strašná zima.
Souzen byl 1. března 1950. Obvinili ho z vlastizrady a dostal čtyři roky, ty mu pak zvýšili o další tři. Ale místo do normálního vězení ho kvůli mladému věku poslali do převýchovného zařízení, které se nacházelo ve východočeském Zámrsku u Vysokého Mýta. Tam se snažili mládež převychovávat podle sovětského vzoru a tak byl režim volnější.
Černíka však nejvíc trápilo, že přidělával starosti rodičům. "Ti z toho byli nešťastní," říká. Nakonec ve vězení strávil tři a půl roku. Pak ho ještě čekaly pomocné technické prapory, takzvané PTP. Měl však štěstí v tom, že si našel slušné zaměstnání v Brně a dožil se pádu komunismu.
