Systematická likvidace mnoha historických staveb vyvolala kritiku veřejnosti a vznesla otázky památkové péče. Asanační obvod měl celkovou rozlohu zhruba 38 hektarů a nacházelo se v něm přes 600 domů.
Schválením asanačního zákona padla poslední překážka v přípravách na zbourání Josefova a přilehlé částí Starého a Nového Města. Zákon nejenže vytyčil území, které mělo být srovnáno se zemí, ale rovněž stanovil způsob vyvlastňování domů. Zmizet mělo všechno v oblasti ohraničené Vltavou, Platnéřskou ulicí, Linhartským náměstím, severní stranou Staroměstského náměstí a Dlouhou třídou.
Asanace se dotýkala též oblasti Nového Města u Vltavy zvané Vojtěšská čtvrť, na Zderaze nebo části Podskalí na Výtoni. Na Malé Straně byly proraženy domy u Malostranského náměstí. Celkem se akce týkala bezmála šesti set popisných čísel.
Místo historické zástavby v okolí Staroměstského náměstí, převážně bývalého židovského ghetta, měla vzniknout reprezentativní obytná a obchodní čtvrť s centrální ulicí inspirovanou vídeňskou Ringstrasse či pařížskými bulváry, podle kterých dostala ve 20. letech název Pařížská.
Důvodem velké asanace byly nevyhovující hygienické podmínky. Především závadnost studniční pitné vody, neexistence kanalizace a přelidněnost takzvané páté čtvrti byly potenciálními zdroji nákazy nebo epidemie. Navíc to bylo území nízko položené na břehu řeky a voda z každoročního jarního tání doprovázeného zvýšením hladiny zaplavovala sklepy domů, které zůstaly vlhké po celý rok.
Pražské ghetto bylo hustě zastavěné kvůli diskriminačním zákonům, které nedovolovaly Židům sídlit mimo jeho hranice. Bylo zrušeno v roce 1850 a pod jménem Josefov připojeno k Praze. Majetnější Židé se stěhovali do modernějších částí města a z Josefova se stala chudinská čtvrť nevalné pověsti. Podíl židovského obyvatelstva tu podle statistiky z roku 1889 klesl na pouhou jednu desetinu.
Rozsáhlé bourací práce začaly v roce 1896 v místech ústí Pařížské do Staroměstského náměstí a protáhly se až do roku 1943. Největší asanační zásahy však proběhly do roku 1914. Uvolněné a upravené parcely město prodávalo stavebním podnikatelům, vznikaly bloky domů, jejichž architektonický vzhled odpovídal tehdejší době, tedy stylům od historismu po secesi.
