Kdy jste pana Kuberu viděl naposledy?
Naposledy jsem ho viděl minulý týden, zastavil se na magistrátu. Prohodili jsme spolu pár slov. Vůbec se nezdálo, že by nebyl v kondici. Byl pořád stejný, plný energie. Vyprávěl o Senátu, jak pořád cestuje a jak mu nikdo nezabrání v jeho výletu na Tchaj-wan. Nakonec zabránil.
Snažil jste se zjistit vlastní cestou, co se mu stalo?
Mám známé na záchrance, takže informace jsem měl z první ruky. Měl masivní infarkt.
Kde vás zastihla zpráva o jeho smrti?
Zastihla mě v pondělí ve zvláštní situaci, byl jsem na rehabilitaci. Když jsem vyšel ven, měl jsem čtyři zmeškané hovory. Volali mi známí, jestli je pravda, že zemřel. Já jsem z toho byl tak v šoku, že jsem nebyl schopen nic říct. Ověřoval jsem to na internetu, telefonoval jsem kvůli tomu. Bohužel to tak bylo. Ještě v sobotu večer jsem se díval na záznam z kongresu ODS a jeho projev, kde byl plný síly a humoru.
Jak se s jeho skonem vyrovnáváte?
Pořád jsem se s tím nesrovnal, opravdu byl pro mě téměř druhým otcem. Byl obrovsky přímým a rovným člověkem, tohle byla z mého pohledu alfa a omega jeho osobnosti. Spolupracovali jsme 24 let, tehdy mě z novinařiny vytáhl na radnici. Od doby, co byl starostou a potom primátorem, jsem byl tajemníkem magistrátu.
Co znamená, že si vás vytáhl na radnici?
Živil jsem se jako novinář. Na začátku své starostovské éry sháněl tiskového mluvčího, tak jsem na tuto pozici nastoupil. Během pár měsíců ho opustila tajemnice, která šla na soud. V tu chvíli mi řekl, abych to po ní zkusil. Tak jsem to zkusil a dělám to dodnes.
Musel vás hodně přemlouvat, abyste šel pracovat k němu na magistrát?
Ani nemusel, protože měl neskutečný dar - dar vyprávění. A když něco slíbil, tak to dodržel. Stál si za svým slovem. Byl zvláštní politik, za svou kariéru jsem nikoho takového nezažil. Ačkoliv tajemník je personalista úřadu, tak za mnou za těch 24 let nikdy nepřišel, že by chtěl, abych někoho přijal. Přitom v republice mám řadu kolegů, za kterými chodí politici, že chtějí zaměstnat tu milenku, tu někoho jiného.
Zmínil jste, že byl pro vás jako druhý otec. V čem to spočívalo?
Znám ho déle než 25 let, zažil jsem ho ještě jako tajemníka magistrátu. Potkávali jsme se, když jsem ještě pracoval jako novinář. Byl velmi vstřícný a příjemný. Když jsme spolu začali pracovat, on mě v podstatě názorově směroval. Těch 24 let jsme se dennodenně bavili v kanceláři. To je věc, která vás velmi silně ovlivní, ať chcete, nebo nechcete.
Oba jsme věděli, co ten druhý chce
Co bylo typické pro váš pracovní vztah?
Věděl, co chce. I já jsem to u něj věděl. A také věděl, co chci já. My jsme spolu kolikrát ani nepotřebovali mluvit a věděli jsme, co ten druhý udělá.
Trávili jste spolu čas i mimo magistrát?
Na pivo jsme spolu nechodili. Každý jsme si žili svůj život. Ale neexistovalo, že by vypínal telefon. Volal mi o víkendu nebo večer, když něco potřeboval řešit. Tahle jeho otevřenost byla vysoká. On jinak vůbec na pivo nechodil. V tomto žil asketicky, hrál tenis a byl velmi šetřivý.
Ano, byl šetřivý i jako primátor.
Proto díky němu Teplice, když je v roce 2018 opouštěl jako primátor, měly skoro miliardu přebytek. Krásná historka, která ho vystihuje a kterou dával k dobru, byla, že když je s manželkou na nákupu, ona dává zboží do vozíku a on je z něj vyndává. On šetřil nejen v práci, ale takový byl i doma.
Tepličák z Loun
- S Teplicemi svázal rodák z Loun Jaroslav Kubera (* 1947, † 2020) celý svůj život. Nejprve pracovní, po roce 1989 i politický. V roce 1990 zde začal působit jako tajemník městského úřadu, o čtyři roky později se stal starostou.
- Když Teplice získaly v roce 2001 pozici statutárního města, starosta Kubera se proměnil v primátora Kuberu. Po sametové revoluci nepoznaly Teplice v komunálních volbách jiného vítěze než ODS, což je v levicovém kraji unikát. Kubera dotáhl občanské demokraty k volebnímu triumfu celkem sedmkrát, naposledy ovládl komunální volby v roce 2018.
- Obrovskou popularitu mezi místními využil ve zdejším obvodu i v senátorských volbách, v roce 2000 tu vyhrál poprvé a v letech 2006, 2012 a 2018 post obhájil. Po posledním senátorském vítězství složil funkci primátora, aby se naplno věnoval funkci předsedy Senátu.
Teplice řídil jako starosta a později primátor 24 let. Jak se město za tu dobu proměnilo?
Dá se to popsat jednoduše, stačí vzít fotografie Teplic ze začátku 90. let a dnes. Rozjel a dokončil privatizaci bytového fondu, díky čemuž se otevřelo lidem vlastnictví k nemovitostem. Lidé se o baráky začali starat, na rozdíl od bytového fondu, který se o ně nestaral celých 40 let. Tohle vždy považoval za svůj největší klad.
Na druhou stranu mu tohle kritici vyčítali. Šetřil tak moc, že neinvestoval a Teplice se nerozvíjely. Jak byste jim oponoval?
Investovalo se s rozumem. Jenom proto, že někdo uděluje dotaci, tak kvůli tomu nevymýšlel investici. On investoval tehdy, když jsme to opravdu potřebovali. Rekonstruovalo se například Krušnohorské divadlo, to bylo zásadní. Pak to byla výstavba sportovní haly. A nejzásadnější byla privatizace bytového fondu, to se u nás starostové všech okolních měst učili.
Také mi jeden opoziční zastupitel vyprávěl, že Jaroslav Kubera byl jako primátor trochu autokrat. Co prý nechtěl, to zkrátka neprošlo. Nebylo to tak?
Nebyl autokrat. Autokrat rozhoduje, to on nedělal. On uměl lidi přesvědčit.
S každým komunikoval, nikoho nevyhodil
Teplice řídil 24 let, jak se za tu dobu proměnil jeho přístup k funkci, k práci, k lidem?
Každý stárneme a moudříme, navíc 24 let je strašně dlouhá doba. Proměňoval se i on. Ale pořád u něj na prvním místě zůstával zdravý rozum. Ale o spoustě věcí víc přemýšlel než v 90. letech. Tehdy se choval částečně jako střelec, který vystřelil a teprve pak se ptal, kdo tam. Ale to bylo dobou. Člověk se takhle musel chovat, jinak neměl šanci se prosadit.
V Teplicích byl ikonou, sedmkrát vyhrál komunální volby, čtyřikrát senátní. Čím místní tolik přitahoval?
S každým byl ochotný komunikovat, nikoho nevyhodil. I s tím nejposlednějším člověkem si promluvil. Když už byl senátorem a během toho pořád dělal primátora, kolikrát jsme otvírali dopisy od lidí z jiných konců republiky. Ptal se, proč píšou jemu, když mají svého senátora. Ale jak byl komunikativní, půlka republiky ho milovala a obracela se na něj se svými problémy. Stejně to fungovalo na magistrátu. Když přišel úředník, měl u Kubery vždy otevřené dveře.
Funkci primátora a zároveň senátora vykonával 18 let, nešidil kvůli Senátu primátorování?
Určitě ne. Na rozdíl od jiných primátorů měl obrovskou výhodu v tom, že funkci dělal od 90. let. Tehdy se stal tajemníkem, dělal to do roku 1994 a na podzim toho roku se stal starostou a později primátorem. Celým si tím prošel. Jeho znalosti byly obrovské, využíval je pro práci primátora i senátora. Dával do toho zdravý rozum, uměl se od politiky oprostit a choval se jako racionální člověk.
Když jeden člověk řídí město tak dlouho jako pan Kubera, je vůbec vedle něj místo, aby vyrostla silná osobnost, která to po něm může vzít? Povedlo se to v případě jeho nástupce, současného primátora Teplic Hynka Hanzy z ODS?
Na to se mi velmi těžko odpovídá. Pana Hanzu si připravil a je to zcela plnohodnotný primátor. Ale chybí mu ta zkušenost 24 let. Odchod Kubery byl velmi těžký pro nás úředníky. V podstatě jsme si neuměli představit, že tu nebude. Platilo to i pro mě. Když jsem chodil do práce, tak mi Kubera a jeho oblíbený kouř chyběli.
Když se stal předsedou Senátu, z politické mapy Teplic úplně nezmizel. Zůstal zastupitelem, nechal se také zvolit předsedou finančního výboru, aby měl pod kontrolou městskou kasu. Měl na to čas?
Bylo to zvláštní tím, že pořád bydlel v Teplicích. Jednou za čas se u nás zastavil, prohodil pár slov a minimálně každé pondělí byl v kanceláři. Měl ji kousek od magistrátu. A na finanční výbor chodil, stejně jako chodil na zastupitelstvo. Za celou dobu chyběl na zastupitelstvu snad jednou. Až na to, že to byl druhý nejvyšší ústavní činitel v republice, to byl normální zastupitel.
Bylo pro Teplice důležité, že se jejich člověk stal předsedou Senátu?
Bylo to důležité, byť pro nás zůstal Jardou Kuberou, který tu s námi 24 let žil a pracoval. Ale když se nad tím člověk zamyslel, být druhý nejvyšší ústavní činitel po panu prezidentovi, to je šajba. To už něco znamená. Nakonec jsme mu odpustili, že šel na lepší místo. Teplicím to přineslo slávu. Pořád připomínal, odkud do Senátu přišel a kde žije. Ale pro mě zůstal primátorem. Když jsem ho potkal, zdravil jsem ho "ahoj, primátore".
Je v Teplicích znát, že zemřela jejich nejvýraznější osobnost posledních 30 let?
Každý to velmi těžce neseme, já jsem se s tím stále nesmířil. Lidé sem chodí, píšou vzkazy a zapalují svíčky. Kondolenční místo jsme zřídili v budově magistrátu, zůstane to tak minimálně do pohřbu. O něm nemám zatím žádné informace, je to věc čistě rodiny.
