Legnaro - (Od zpravodaje Aktuálně.cz v Itálii) - Když dnes vědec řekne, že vyvíjí novou vakcínu proti chřipce, může to v očích laiků vypadat jako pořádný úlet: proč to dělá, když očkování proti chřipce teď téměř nikdo nechce? A když - po počáteční panice způsobené pandemickou chřipkou - veřejnost v mnoha zemích světa nebere tuto nemoc příliš vážně?
Jenže odborníci se, naštěstí, neřídí vždycky tím, co si myslí laikové.
"Pohlavně" rozmnožované viry
Jsme v experimentálním ústavu pro výzkum zvířecích nemocí v italském městě Legnaro poblíž Padovy. Sjeli se sem evropští experti na výzkum chřipkových virů: ty totiž pocházejí ze zvířat a ve zvířecích tělech žijí, než "přeskočí" na člověka. A sešli se zde s evropskými novináři.
"O chřipce můžete s jistotou říct jenom to, že nikdy předem nevíte, jak se bude vyvíjet," říká Ilaria Capuaová, vedoucí výzkumného týmu z místního ústavu. "Chřipkové viry jsou oproti řadě jiných výjimečné, dalo by se u nich mluvit o pohlavním rozmnožování," srovnává.
Když se totiž setkají dva odlišné chřipkové viry v jedné buňce, kterou napadly, dokážou si vyměnit části svého genetického kódu - jako když se živočichové pohlavně rozmnožují. Ovšem viry to zvládnou výrazně rychleji. "Nedá se předpovědět, jak nebezpeční budou jejich potomci pro zvířata ani pro lidi," konstatuje.
Kuře jako pokusný králík
V italské laboratoři můžeme vidět uzavřené prosklené boxy, v nichž žijí kuřata. Jsou ideálním pokusným zvířetem, protože právě v těle drůbeže a v těle prasat se chřipkový virus vyvíjí nejčastěji.
"Když má pták hlavu označenou modrým inkoustem, znamená to, že jsme mu virus vnesli do očí a do dírek v zobáku," vysvětluje veterinářka Maria Beatová
V místnosti o chodbu dál jsou v inkubátorech stovky vajec. "Odebíráme jich týdně 1300," vysvětluje její kolegyně Anna Taffanová. "Musí jít o vajíčka snesená ve vysoce čistém prostředí a oplozená. V nich se chřipkovému viru výborně daří."
To vše tu mají proto, aby vědci mohli zkoumat proměnlivé viry i zbraně proti nim.
Rychlá reakce
Rumunka Ruxandra Draghia-Akliová je bývalá vědecká pracovnice, která pracovala mimo jiné v Paříži a Houstonu. Nyní působí v Bruselu jako vysoká úřednice zodpovědná za podporu výzkumu v Evropské komisi. Nečekaně mírný průběh chřipkové pandemie ji příjemně potěšil.
"Na začátku epidemie se musíte připravovat na nejhorší. Když vše dopadne lépe, je to jen dobře," říká pro Aktuálně.cz a připomíná, že poprvé v lidské historii mohou lékaři reagovat na chřipkovou pandemii v reálném čase.
Dokážou připravit vakcínu v průběhu několika měsíců. Mají léky, které zabraňují množení virů nebo aspoň zmírní projevy nemoci.
Ale to nestačí. Vakcíny by potřebovaly vylepšení. A léky také.
Tamiflu končí
Nejznámějším lékem proti chřipce je teprve desetiletí starý Tamiflu (odborně oseltamivir). Ten brání virům, aby se z napadené buňky dostaly ven, takže brzdí jejich šíření po těle.
"Při výzkumech v zimní sezóně 2007 až 2008 jsme nečekaně zjistili, že některé viry začínají být vůči tomuto léku odolné," připomněla v Legnaru Anna Lönnrothová z Evropské komise.
Pak už to šlo ráz na ráz - dnes Tamiflu nezabírá na většinu virů sezónní chřipky. Na viry současné pandemické chřipky ještě účinkuje, otázkou je, jak dlouho mu to vydrží. Evropská unie proto podporuje projekty, které by měly najít nové léky proti chřipkovým virům.
Při nakažlivých chorobách však obvykle bývá podstatné preventivní očkování - je levnější než léky a mělo by propuknutí nemoci úplně zabránit.
Očkování na celý život?
Vakcíny se dělají z chemicky "naštípaných" bílkovin na povrchu chřipkového viru. Když je jimi člověk očkován, jeho imunitní systém se je naučí rozpoznávat. Až se pak do těla dostane virus opravdový, tělo je už na obranu proti němu připraveno. Jenomže právě bílkoviny na povrchu viru (jmenují se hemaglutinin a neuraminidáza) se mění tak rychle, že vakcína proti nim už příští rok neúčinkuje. Musí se připravit nová.
Vědci se tedy snaží - s podporou z evropských fondů - sestavit vakcínu novou. V ní by byla zvýrazněna jiná část chřipkového viru, která je univerzální pro všechny chřipkové viry a mění se jen minimálně. Díky tomu by pak konečně jedno očkování přineslo imunitu na řadu let, možná na celý život.
Mezi zkoumanými cíli je například bílkovina z povrchu chřipkového viru, označovaná jako M2. Ta se proměňuje mnohem pomaleji; od roku 1933, kdy byl lidský chřipkový virus poprvé izolován, je téměř stejná.
A tak vědci zkoušejí vyrobit novou vakcínu, namířenou na protein M2. Zatím však mají výsledky jen při pokusech na zvířatech.
Buňky místo vajíček
Další zkoumanou možnost představil v Legnaru Thomas Muster, ředitel rakouské společnosti AVIR Green Hills Biotechnology. Je koordinátorem mezinárodního projektu podporovaného Evropskou unií, který pracuje na novém typu vakcíny. Místo "nastříhaných" kousků virů by měla být složena z opravdových živých, ovšem oslabených virů. To je sice základní přístup výroby vakcín, ale u chřipkových virů se od něj upustilo, protože nastříhané kousky viru jsou méně nebezpečné než celé viry.
"Naše vakcína bude z oslabených virů, u nichž navíc vnějšími zásahy snížíme schopnost rozmnožování i jejich nebezpečnost," tvrdil Thomas Muster. A potřebné viry by se měly vyvíjet v kulturách savčích buněk v nádrži, a ne ve vajíčkách, jako se tomu většinou při výrobě vakcín děje nyní. (V savčích buňkách už viry získává farmaceutická společnost Baxter, využívá je pak ovšem pro přípravu klasické vakcíny. Vyrábí ji v Česku, ale vakcína se u nás neprodává.)
Nosem to nebolí
Vědci novou vakcínu připravují tak, aby se nepodávala injekcí, ale nosním sprejem. "Tím se stimuluje ochranná imunitní reakce přímo v místě, kudy opravdu vnikají chřipkové viry," vysvětluje doktor Muster.
Sprej také bývá levnější než injekce, což je důležité pro rozvojový svět. A zhýčkaní obyvatelé bohatých zemí se ho bojí míň než injekční jehly nořící se do svalu.
