New York - Úplně jiný Írán představil v projevu ve Valném shromáždění OSN jeho nový prezident Hasan Rúhání.
"Írán nepředstavuje žádnou hrozbu pro region ani pro svět. Chceme problémy řešit, ne je vytvářet. Budeme usilovat o to, abychom vyvrátili veškeré pochyby o íránském jaderném programu," řekl Rúhání přítomným státníkům a diplomatům.
Potvrdil tak, že Teherán a Washington směřují spíše k jednacímu stolu a nikoliv k válce, i když na obou stranách převládá opatrnost.
Také americký prezident Barack Obama hovořil o několik hodin dříve ve svém projevu smířlivě. Prohlásil, že vítá umírněný styl nového íránského vedení, který by se podle něj mohl stát základem překonání patové situace.
"Překážky budou možná příliš velké, ale diplomatické nástroje je třeba vyzkoušet," uvedl americký prezident.
Očekávaná schůzka Obamy s Ruháním se však neuskutečnila. Jeden z Obamových poradců řekl, že íránská delegace na návrh nepřistoupila s tím, že setkání by bylo "příliš komplikované zorganizovat."
Vzaly tak za své naděje, že americký a íránský prezident si historicky poprvé podají ruku. Od islámské revoluce v roce 1979 se žádný americký prezident nepotkal s íránským politikem.
Naposledy v roce 1977 jednal James Carter ještě s íránským šáhem Muhammadem Rézou Pahlavím.
V roce 2000 poradci a asistenti Billa Clintona chtěli zorganizovat jeho krátkou schůzku s tehdejším íránským prezidentem Muhammadem Chátáním v budově OSN v New Yorku, ale ten - podobně jako dnes Rúhání - na poslední chvíli odmítl.
Historie se tedy po třinácti letech opakovala.
Rétorika nového prezidenta se výrazně liší od jeho předchůdce Mahmúda Ahmadínežáda. Ten ostře útočil na USA, Izrael a západní země, zpochybňoval holocaust a tvrdil, že Írán neustoupí ani o píď.
Právě těmito výpady na adresu Izraele obhajovali zástupci židovského státu názor, že Írán vyzbrojený jadernými zbraněmi představuje pro Izrael smrtelné nebezpečí.
Ruhání naopak hovoří o dialogu, prolomení izolace Íránu a ujišťuje svět, že jeho země nechce mít jaderné zbraně. Rozhodl také o propuštění několika desítek politických vězňů. Do New Yorku vzal s sebou například poslance íránského parlamentu, který reprezentuje židovskou menšinu.
Rúháního vstřícné projevy a sliby, že se o všem dokáže se Západem dohodnout, přispěly k tomu, že útok na Írán, kterým USA a Izrael v uplynulých letech mnohokrát hrozily, se nyní zdá být velmi nepravděpodobnou eventualitou.
Nicméně k vyřešení sporů o jaderný program je pořád daleko. Ruhání například hájí právo Íránu na obohacování uranu. Což je přesně opak toho, co Američané a Izraelci žádají.
Židovský stát Íránu nadále nedůvěřuje, podle vlády v Jeruzalémě jsou Ruháního úsměvy a hezká slova jen taktikou, která má získat čas pro dokončení prací na jaderné bombě.
Izraelci přemlouvají Obamu, aby v žádném případě nemírnil ekonomické sankce vůči Íránu. Totéž žádají někteří vlivní kongresmani.
"Odstranění sankcí musí záviset na zastavení íránského jaderného programu. Pokračování nebo dokonce posílení íránských jaderných aktivit musí naopak vést k novým sankcím USA, jejich přátel a spojenců," stojí v jejich dopise, který podepsal například senátor John McCain.
Američané a Izraeli chtějí, aby Teherán demontoval podzemní jaderné zařízení u města Kóm, přerušil provoz centrifug na obohacování uranu a zastavil výstavbu těžkovodního reaktoru v Araku.
Íránský prezident chce především dosáhnout odvolání nebo zmírnění hospodářského embarga, které islámskou republiku citelně zasáhlo.
Vývoz ropy poklesl z dvou a půl milionu barelů denně v roce 2011 na současných 1,2 milionu barelů. Země zápasí s obrovskou inflací a zvyšující se nezaměstnaností.
I Ruhání je doma pod tlakem. Ve volbách vyhrál jako představitel reformního křídla, konzervativci ho varují, aby nezacházel příliš daleko.
V íránském politickém systému nemá prezident rozhodující slovo. Hlavou islámské republiky je nejvyšší duchovní vůdce, kterým je ajatolláh Alí Chameneí.
Ten byl vždy odpůrcem usmiřování s USA a i nyní je otázkou, zda povolí dialog s Američany nebo dokonce obnovení diplomatických vztahů. Část íránské elity - hlavně špičky ozbrojených sil a vlivné revoluční gardy - tomu nepochybně budou klást odpor. Jejich slovo je v zemi nejsilnější.
Deník Kejhán, který hlásá názory konzervativních vůdců, v komentáři zaujal jednoznačné stanovisko. "Podání ruky Baracku Obamovi by bylo velkou chybou a ústupkem Washingtonu bez toho, aby Írán něco získal. Je to tatáž zlá ruka, která podepsala ekonomické embargo, trestající íránský národ," napsal vlivný deník.
