Machačkala, Dagestán (od našeho spolupracovníka) - Dagestánská Machačkala je místem plným kontrastu. Hlavní město nejkrvavějšího regionu Severního Kavkazu navenek působí klidným dojmem, konflikt však skrýt úplně neumí.
O tom, že v nejlidnatější republice Severního Kavkazu představuje terorismus vážný problém, se v Machačkale veřejně nemluví. I tradičně upovídaní taxikáři jednohlasně tvrdí, že celý problém nafukují média, ženoucí se za senzacemi.
A opravdu. Jakoby celá válka mezi vládou a terorismem byla něco vzdáleného a abstraktní. Při vjezdu do města vás nevítá kontrolní stanoviště s po zuby ozbrojenými vojáky, jak by se dalo očekávat, ale úsměv brazilského fotbalového matadora Roberta Carlose, hájícího od letošní sezóny barvy místního klubu Anži.
Půlmilionová Machačkala je napůl jedno velké staveniště a napůl typické ruské provinční město. Rozestavěné domy začínají lemovat dálnici z letiště a i v samotném městě se horečně staví. Tedy, rozestavěné budovy a rozkopané silnice o tom alespoň svědčí.
Nad novostavbami však zatím převládají staré, často málo udržované, budovy z let dávno minulých.
Hlavnímu náměstí, jak se v Rusku sluší a patří, vévodí obrovská socha Vladimira Iljiče Lenina, jenž, jako turista vykračující si na procházce s rukama složenými za zády, hledí přes budovu místního parlamentu na Kaspické moře. Opodál se na náměstí z billboardu dívá Vladimir Vladimirovič Putin.
V ulicích města se příliš policistů nepohybuje. Nápadně velké množství lidí v uniformě a automaty s dvěma k sobě izolepou slepenými zásobníky je až v centru města, okolo budov státních úřadů. Policisté jsou stále na pozoru a každého, kdo se po Leninově náměstí prochází, si pozorně prohlížejí.
Jako surrealistický film
"Pomalu si na situaci u nás v republice zvykám," říká ředitel informační agentury RIA Dagestán Nariman Gadžijev.
"Není to tak dlouho, co mě v noci vzbudil nepříjemný hluk. Myslel jsem si, že to vyvádí moji papoušci a chtěl jsem jim vynadat. Pak mi došlo, že ptáci v tom jsou nevinně. V sousední čtvrti probíhal zásah proti teroristům a ten hluk dělal kulomet," dělí se o zážitek novinář.
To, co se děje v republice, občas vypadá jako surrealistický film, tvrdí. "Tady není nic zvláštního, když jdeš po ulici a nalevo policie dobývá byt s teroristy, napravo vidíš svatbu a okolo lidé sem a tam chodí do práce," popisuje Nariman Gadžijev.
"Sám chci, aby to už skončilo. Nechci, aby mi žena musela pokaždé, když přijede do práce, psát SMS, že v pořádku dorazila," říká tiskový mluvčí dagestánského ministerstva vnitra Vjačeslav Gasanov. Sedíme spolu v jeho kanceláři v centru města. V místnosti vrčí klimatizace a z okna je vidět nedaleká mořem omývaná pláž.
"To jsou pohádky, že nikomu nedovolujeme se modlit, chodit s dlouhými vousy nebo v šátcích," ohrazuje se policejní mluvčí vůči nařčení, že bezpečnostní orgány šikanují v republice věřící. "Devadesát procent osob, které byly zatčeny, vzdaly se nebo byly zabity během protiteroristické operace nikdy nepřišly do kontaktu s policií nebo FSB. Zbraň berou do ruky z jiných důvodů, ne kvůli nám," vysvětluje Gasanov.
Generace na odstřel
Podle něj teroristy z lidí dělá radikální ideologie, kterou se nechá, především mládež, ovlivnit. A také nezaměstnanost.
Gasanov je však toho názoru, že ideologická příprava ozbrojenců není hluboká. Nedokáží prý obhájit, proč během teroristických útoků musí umírat i zcela nevinní civilisté.
Ačkoliv protiteroristické operace ve většině případech končí zabitím teroristů, úkolem bezpečnostních orgánů prý není jejich likvidace.
"Můžu vám dát příklad," říká policejní mluvčí. "Nedávno k nám přijeli novináři z Moskvy natáčet reportáž. Bavili jsme, když u nás náhle zastavila hlídka. Z auta vyšla policistka, která se zajímala, jestli je vše v pořádku. Shodou okolností nedávno přišla o manžela a co hůř, sama ho našla jako první. Novináři jí položili jen jednu otázku: Proč jste neodešla od policie? Načež odpověděla: Nemyslete si, že se chci pomstít. Mně je jich líto, oni jsou podvedení. Její odpověď mě ohromila. Vystihuje přitom podstatu naší práce," říká Gasanov.
Nejhorší na celém konfliktu podle mluvčího ministerstva vnitra je nemilosrdná likvidace celé jedné generace.
"Podívejte se," ukazuje v počítači statistiku, rok narození 1991, 1990, 1989 - za jeden nebo dva roky by se měli ženit a založit rodinu. Umírají i stejně staří policisté. Dnes v nemocnici zemřel kluk, který byl zraněn výbuchem. Osmdesátý pátý ročník. Zůstala po něm vdova a dvě děti. Celá generace, která by měla vychovat další pokolení, mizí," říká rozhořčeně Gasanov.
Jen aby nezačala válka
V budově opodál se setkávám s představitelem Federální bezpečnostní služby. Po důkladné prohlídce mě zavedou do nevelké kanceláře. Hlasitě v ní hraje televize.
"Nemyslím si, že by bylo třeba do republiky posílat posily pro boj s terorismem," soudí expert, který si z obavy o bezpečnost nepřál zveřejnit své jméno.
Podle jeho názoru je v republice dostatek lidí, kteří mohou bojovat s teroristy. Naopak si myslí, že obyvatelé republiky by to přijali negativně. "Lidé se nejvíce bojí, že tu začne válka. A když vidí, jak jede vojenská kolona, začínají panikařit. S dalšími posilami by se situace ještě více vyostřila," dodává.
V Dagestánu působí okolo dvou set teroristů, kteří jsou v malých skupinkách rozšířeni prakticky v každém okresu. Mezi nimi jsou i cizinci, pocházející většinou z arabských nebo středoasijských států, říká.
Přerod v radikálního ozbrojence je přitom rychlý. Dochází k němu doslova v průběhu několika měsíců.
"Na začátku se mění jeho chování. Nejdříve takový kluk přestane pít a kouřit, naopak se začne více modlit a dodržovat náboženská pravidla. Jeho rodiče jsou v ten moment rádi, že se z jejich syna nestal narkoman. Nechápou však, že se změnilo jeho myšlení. Pak už je jen krok od spáchání nějakého teroristického činu," popisuje typické zrození radikálního islamisty.
Ačkoliv ozbrojenci na svou "svatou válku" dostávají finanční pomoc ze zahraničí, v posledních letech, jak tvrdí expert, si peníze získávají především sami. "Dnes mají takové částky, o kterých dříve mohli jen snít. Vydíráním u místních podnikatelů mohou získat jednorázově jeden nebo dva miliony dolarů," říká expert.
Někdy si prý vystačí i s málem "Nedávno například syn plukovníka policie nechal zabít svého otce, protože v jeho očích sloužil nevěrným. A víte, co žádal ten kluk? Chtěl, aby mu dali zbraň, kterou popravili jeho otce," popisuje expert jeden z případů, u kterého stydne krev v žilách.
Módní radikálové
Specialista z FSB nicméně věří, že se situace v Dagestánu může v průběhu několika let změnit. Popularita wahhábismu je podle jeho slov dočasná a podobně jako v roce 1999 - po invazi radikálních ozbrojenců z Čečenska - se vztah Dagestánců k němu časem změní.
Tehdy, jako nyní, byl tento fundamentální proud islámu módní. Když prý radikálové odhalili svou pravou tvář, jejich podpora se snížila.
Konflikt mezi náboženskými fundamentalisty a ostatními věřícími není, alespoň v Machačkale, tolik znát. Místní wahhábité, takzvaní salafité, mají své mešity, nežijí v ghettech a své přesvědčení nezřídka veřejně demonstrují. Na silnici je možné vidět auta se začerněnou ruskou vlajkou na espézetce a na předním skle s praporky, navozujícími zlověstný dojem.
Jakýkoliv spor popírají dokonce muslimští duchovní. Jak tvrdí nejvyšší islámský představitel Dagestánu, muftí Achmad-chadži Abdullajev, něco takového vůbec existuje.
"Podle mého názoru v Dagestánu není napjatá náboženská situace. Je tu klid," říká nejvyšší duchovní. "Možná pro někoho je výhodné tvrdit opak, aby podnítil eskalaci situace, ale jinak tu žádné napětí, zejména v náboženské oblasti, není," vysvětluje.
Dagestánský muftí rovněž odmítá označení "salafité" pro stoupence fundamentálního proudu. Podle jeho názoru je salafita každý muslim, který následuje učení proroka Mohameda. "To, že se tu radikální stoupence snaží označit za salafity, to je pouze zjednodušující termín. Já s tím nesouhlasím," tvrdí Achmad-chadži Abdullajev.
Muftí přesto přiznává, že se s radikály, kteří odmítají "prostředníky mezi Bohem a lidmi" a súfismus - nejrozšířenější formu islámu na Severním Kavkazu a v Rusku celkově, nedaří vést náboženský dialog.
Sami ho prý s oficiálními duchovními strukturami odmítají. "Na naší straně problém není. My jsme připraveni s nimi kdykoliv jednat. Záleží na nich, jestli budou souhlasit s náboženským dialogem, nebo ne. Ale tuto otázku musíte položit jim," rezumuje dagestánský muftí.
Turnaj islamistů
Nedaleko od Centrálního parku, na pronajatém hřišti, probíhá fotbalový turnaj fundamentálních muslimů, Salaf Liga. Plné hlediště sleduje zápolení dvou týmů. Diváci nadšeně povzbuzují svůj klub a s chutí komentují každý zákrok. Dagestánské jazyky se mísí s ruštinou. Místo fotbalových pokřiků občas zazní arabské As-Salam - mír s vámi.
"Liga se hraje podle upravených futsalových pravidel," vysvětluje novinář Artur Mamajev. "Účastní se jí 32 družstev z různých čtvrtí Machačkaly a blízkého okolí. Každý tým má 5 hráčů a zápas trvá pouze 10 minut.
Rozhodčí dohlíží jen na sporné momenty, jinak zápas funguje na principu čestnosti. Hráč dobrovolně přizná narušení a podá svému oponentovy ruku na důkaz uznání chyby. A za sprosté slovo okamžitě následuje červená karta," říká dagestánský žurnalista.
Turnaj je podle jeho slov populární. Dokonce v něm hrají hráči B týmu místního klubu Anži.
Zápas končí a diváci i hráči se scházejí na hřišti. Zouvají si boty a na umělé trávě vytvářejí dvě řady. Někdo před sebe pokládá modlitební kobereček, někdo fotbalový dres. Začíná večerní modlitba.
Během modlitby přicházejí další věřící a ve spěchu se připojují k modlícím se. Za jejich zády běhá malý klučina a kope do míče. Nikdo si ho nevšímá, všichni se věnují modlitbě. Ta po 15 minut končí a fotbalový turnaj pokračuje dál.
