Moskva (Od našeho zpravodaje) - V ušance, maskáčích a těžkých botech postává Oleg Sajko u zábradlí, oddělujícího chodník od vstupní brány do budovy ruské Státní dumy.
Z obou stran má na sobě navěšené plakáty, vypadá jako chodící reklamní poutač. Ve skutečnosti se ale přišel domáhat toho, co mu podle jeho slov patří.
Na plakátech píše cosi o vládě práva a o fašismu, má tam výstřižky z novin, fotografie Putina, kopie nějakých svých průkazů.
A neustále oslovuje kolemjdoucí, aby ho podpořili.
Devět let na nádraží
"Pořád se říká, že v Rusku je konečně vláda práva. I Putin to říká. A kdy konečně si všimne právo i mne? Pracoval jsem v armádě od roku 1978, ale pak mě vyhodili, nedali mi žádnou penzi, nic. Jaká vláda práva," chrlí ze sebe rychle.
Dodává, že devět let žil jako bezdomovec na Kurském nádraží. Jedné z mnoha moskevských železničních stanic, odkud vlaky jezdí na jih Ruska, východ Ukrajiny a ještě více dolů na Kavkaz.
Přestože Sajko stojí hned vedle vchodu do parlamentu, policisté si ho nevšímají. Stojí tady už několik dní a zjevně ho nepovažují za nebezpečného. Nestojí jim za zásah.
Jeho protest je vedle násilně rozháněných demonstrací nesmiřitelných odpůrců Putina jedním z mála viditelných projevů politické aktivity v metropoli země, kterou už za týden čekají parlamentní volby.
Předvolební billboardy ve městě k vidění jsou. Dvojího typu. Jedny vyzývají Rusy, aby projevili občanskou povinnost a šli volit. Pro budoucnost svoji i Ruska.
Druhé propagují stranu Jednotné Rusko, opírající se o podporu nejvyššího vůdce, prezidenta Vladimira Putina.
Ostatní strany v moskevských ulicích neexistují.
Státní, či stranické televize?
Příliš vzruchu nenabízejí ani ruské televize.
Nejsledovanější státní stanice Kanál 1 a Rossija ve zprávách informují hlavně o prezidentovi Putinovi a politicích, kteří mají něco společného s Jednotným Ruskem.
Na ostatní už vysílací čas nezbývá.
Televize NTV vysílá večer pravidelné debaty politologů, novinářů a historiků. Například o tom, zda události z roku 1917 a převzetí moci Leninem byly revolucí či převratem.
Zatímco jeden z účastníků diskuse byl přesvědčen, že šlo o puč, další to vidí jinak: "Byla to revoluce s velkým dosahem na celý svět. A nyní se nacházíme v předvečer další revoluce. Revoluce Vladimira Vladimiroviče Putina."
Televizním studiem se rozlehl mohutný potlesk přihlížejícího publika.
Obrat s Putinem
Ruské parlamentní volby jsou poměrně nudnou a dopředu jasnou záležitostí.
Jedna část Rusů zůstává apatická a politika ji ani v nejmenším nezajímá. Druhá část si cení toho, že od nástupu Putina na konci roku 1999 se v zemi mnohé změnilo k lepšímu.
Zatímco devadesátá léta jsou spojena s hlubokým hospodářským propadem, kriminalitou, ztrátou mnoha jistot a poklesem prestiže na mezinárodní scéně, posledních osm let je jiných.
Platy stoupají, dnes činí průměrná mzda v zemi 14 tisíc rublů, v přepočtu necelých jedenáct tisíc korun. Kriminalita se snižuje, platit výpalné gangsterům mafiánům už není nezbytná podmínka pro podnikání. Válka v Čečensku skončila.
Jelcinův chaos nahradil v očích řady Rusů Putinův pořádek, spojený s hospodářským růstem.
Všechno se dnes zdá být v Rusku lepší než před nějakými deseti lety. S výjimkou stavu demokracie a svobody slova. Tady Putin vytyčil kurs směrem k autoritářskému režimu.
Právě to ale zřejmě mnohým Rusům příliš nevadí. Svůj hlas se chystá dát Jednotnému Rusku a tedy i Putinovi pětašedesát procent voličů. Volby jsou kromě jiného referendem o Putinovi a jeho politice.
Dobrý chlapík
Čtyřiačtyřicetiletý podnikatel Valerij Širjajev nepatří k těm Rusům, kteří by měli nouzi. K vile jižně od Moskvy si pořídil ještě dům ve Španělsku a rád by získal tamní občanství.
Kdysi se chtěl na jihozápad Evropy přestěhovat, ale teď prý asi zůstane více v Rusku.
"Mnohé se zlepšilo, jsme na dobré cestě. Putina nijak zvlášť nezbožňuji, ale je to dobrý chlapík," říká v jedné z moskevských kaváren Širjajev.
K volbám se ale nechystá, nezajímají ho.
U těch, kteří hlasovat půjdou, boduje Putin pojmy jako stabilita, konsolidace, pořádek, trestání korupce. Podle sociologů ovlivňují názory lidí v zemi hlavně televize, které prezident a jeho lidé v posledních letech dostali pod svoji kontrolu.
Opozice proti Putinovcům buď není k volbám vůbec připuštěna (například hnutí Jiné Rusko šachového mistra světa Garriho Kasparova) nebo má v médiích minimální šance voliče oslovovat a připomínat se jim (to je třeba případ liberálního Svazu pravicových sil, jehož politici se podíleli na tržních reformách na začátku devadesátých let).
Čtěte o víkendovém dění:
Průzkum předpovídá, že Jednotné Rusko získá přes dvě třetiny hlasů a Státní dumu zcela ovládne.
Šanci na překročení sedmiprocentní hranice pro vstup do parlamentu mají už jen komunisté, Liberálně demokratická strana populisty Vladimira Žirinovského a seskupení Spravedlivé Rusko, které podporuje Putina.
Do budoucnosti s optimismem
Další průzkum rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda ukázal, že většina Rusů se dívá do budoucnosti s optimismem.
V Moskvě se ale budoucnost s minulostí mísí v dokonalé míchačce. Zbylé symboly a sochy z komunistické éry stojí vedle drahých luxusních obchodů či restaurací a nově opravených, zářících pravoslavných chrámů.
Jen několik metrů vedle Státní dumy stále stojí socha Karla Marxe, vyzývající proletáře všech zemí ke spojení. O dalších pár metrů je prodejna vozů Ferrari a Bentley.
Na Rudém náměstí hned naproti Leninovu mauzoleu funguje v prostorách bývalého obchodního domu GUM pasáž s obchody nejznámějších módních a kosmetických značek, kdysi v Moskvě považovaných za symboly zahnívajícího kapitalismu.
Kdyby vůdce bolševické revoluce mohl vstát, neviděl by rovnou z mauzolea své jméno, ale jména Christian Dior a Hugo Boss.
Dále čtěte:
- Reportáž Aktuálně.cz z Kaliningradu. Zde Rusko plánuje odpověď na radar
- Svět neohlídá ruské volby. Moskva dělala obstrukce
V Moskvě se o budoucnosti uvažuje přece jen lépe než v jiných částech země. Na celkovém HDP Ruska se metropole podílí čtvrtinou, průměrná mzda je tady o čtyřicet procent vyšší než jinde, téměř polovina zahraničních investic v Rusku směřuje do metropole.
Moskva se stala tak trochu státem ve státě.
Přijde ještě méně voličů ?
Zatímco o vítězi nedělních voleb je rozhodnuto, nezodpovězená je pouze otázka, kolik Rusů o politické budoucnosti své země rozhodne.
Trend je sestupný. V parlamentních volbách v roce 1999 hlasovalo dvaašedesát procent voličů, v roce 2003 už jen necelých šestapadesát procent.
