Asore, Etiopie (Od našeho zpravodaje) - Existují dva hlavní ideologické důvody vysvětlující, proč je Afrika nejzaostalejším ze všech kontinentů. Jeden z nich mluví o kolonialismu, jeho dědictví a údajném vykořisťování chudých bohatými, druhý o zkorumpovaností afrických vůdců.
Při návštěvě odlehlých venkovských částí jižní Etiopie se však dere na mysl jiné vysvětlení. Odlehlost, neexistence základní infrastruktury umožňující rozvoj, nedostatek vody, nízká úroveň vzdělání a naopak přemíra hladových krků a nebezpečných nemocí, se kterými se v Evropě nesetkáme.
Etiopie je jednou z nejchudších zemí světa. A to nejen podle velikosti HDP, ale také indexu lidského rozvoje či množství umírajících novorozenců. Z jednoho tisíc narozených dětí jich do roka zemře více než osmdesát.
Korupce ano, kolonialismus ne
Nedostatek vzdělání zejména mezi ženami navíc způsobuje, že počet Etiopanů se za posledních sedmdesát let zvýšil z patnácti na pětaosmdesát milionů a na každou ženu nyní připadá 6,12 dítěte. HDP tak roste (v roce 2008 to bylo přes 11 procent) ruku v ruce s množstvím lidí, které musí země uživit.
A můžeme pokračovat dál. Etiopie nemá přístup k moři a tedy vlastní přístav, osmdesát procent obyvatel jsou zemědělci zasažení v posledních dvou letech velkými suchy a závislí na kolísání cen na trhu. Vláda bojuje s několika povstáními a země sousedí s nestabilním Súdánem, zhrouceným Somálskem a nepřátelskou Eritreou.
Problémů je tu zkrátka mnohem více než korupce. A kolonialismus? Až na krátkou okupaci Itálií za druhé světové války země nikdy kolonizována nebyla a Etiopané si na tom velmi zakládají.
Kvůli svým nebetyčným problémům, jejichž řešení by přesahovalo možnosti místní vlády, i kdyby byla dokonalá, je Etiopie místem, kde působí řada zahraničních rozvojových organizací. Míří sem i české peníze. A to nejen ty z rozpočtu, ale přímo od lidí.
V rámci sbírek pořádaných Junákem a Člověkem v tísni bylo v odlehlých oblastech etiopského Regionu Jižních národů postaveno devět škol pro první stupeň čítající první až čtvrtou třídu. Všechny byly při jejich otevření předány místním úřadům, které od té doby platí jejich provoz. Aktuálně.cz navštívilo během svého pobytu v Etiopii tři z nich.
Co vesničan, to analfabet
Svými příbytky připomínají venkovské části okresu Alaba pravěk. Lidé tu bydlí v chýších uplácaných z hlíny vyztužené dřevem se slaměnými střechami a dobytek zahánějí na noc kvůli potulujícím se hyenám dovnitř. Že někde ve světě proběhla průmyslová revoluce, připomínají jen bicykly několika šťastlivců a mobilní signál, který ale většinou stejně nefunguje.
Vůbec první z českých sbírkových škol vznikla v roce 2005 v kebele (okrsek čítající většinou několik vesnic) Asore.
O elektřině, traktorech, asfaltových silnicích a tekoucí vodě se může místním jen zdát. Farmáři pěstující chilli papričky, kukuřici a dvě místní plodiny tef a čat se většinou během svého života nepodívali dál než do okresního města Alaba Kulito vzdáleného přibližně 40 minut cesty koňským povozem.
Jen polovina etiopské mužské populace starší patnácti let umí podle oficiálních statistik číst a psát, mezi ženami to je třetina. Většina farmářů v Asore skutečně přiznává, že číst a psát nedokáže, někteří se svedou jen podepsat, jiní ani to.
Situace ve vzdělání je špatná právě zejména na etiopském venkově, kde přitom žije 83 procent populace. Podle odhadů je tak v kebele Lower Lenda - kde vznikla další z českých škol - mezi pěti sty dospělých 300 až 400 analfabetů. Nedostatek škol, přeplněné třídy, dětská práce a nutnost překonávat velké vzdálenosti při cestách do školy jsou některými z příčin tohoto stavu.
Svatební únosy
A právě tyto problémy se snaží české školy pomoci řešit. Staví se na žádost samotných kebelí a nadřízených okresů, a to v místech, odkud musely dosud děti chodit za vzděláním každý den mnoho kilometrů. Zejména v případě dívek nebyly rodiny ochotny pouštět je na daleké cesty. Jedním ze způsobů, jak si opatřit ženu, je tu totiž její únos.
"Je to tradiční způsob v některých lokalitách. Když já jako muž nemám ženu, tak si vyberu některou, která se mi líbí, a unesu ji někam mimo dosah její komunity. Nikdo neví, kde je. A pak pošlu starší ze své vesnice, aby vyjednali se staršími z její vesnice sňatek," vysvětluje zaměstnanec ministerstva školství Yasabu Birkneh.
Problémy ale měli i chlapci. Pokud například přišlo sucho nebo jiná krize a museli zůstat delší čas doma, nestihli už výuku dohnat a ze školy vypadli. Před vznikem české školy v Asore musely děti chodit do různých škol v sousedních kebelích každý den tam a zpátky až 12 kilometrů. Dnes chodí maximálně polovinu.
"Jsme velice rádi, že tu školu máme. Předtím musely naše děti chodit daleko. To je problém zvláště pro dívky, které rodiče nechtějí pouštět," říká předseda asorské kebele Emam Sultan, zde velmi vážený a vlivný muž.
Infobox
- Školní projekty Česka a PIN v Etiopii:
Stavba základních škol v Regionu Jižních národů (9), 2200 studentů ročně (od 2005)
Centra pro trénink učitelů v Awwase a Addis Abebě, 1200 učitelů celkem (od 2006 a 2009)
Experimentální škola v Alaba Kulito (od 2003), 300 studentů ročně
Internátní škola pro sirotky v Awasse (od 2004), 160 studentů ročně
- Etiopie:
Počet obyvatel: 85 milionů (odhad červenec 2009)
Průměrný věk: 16,9 let
Analfabetismus mezi lidmi staršími patnácti let: 56,3 %
HDP na hlavu: 800 dolarů (219. na světě)
Zemědělci: 80,2 %
Základní vzdělání: 8 let, vláda by ráda rozšířila na 10 let
Zdroje: Člověk v tísni, CIA, Aktuálně.cz
Podle Sultana funguje spolupráce se školou výborně. „Když některá strana přednese jakýkoliv problém, hned si sedneme a začneme ho řešit," tvrdí.
Učíme se od našich dětí
Takovým problémem může být například to, že se některý ze žáků nějaký čas ve škole neukáže. Kebele, škola a rodiče vytvořili za podpory Člověka v tísni společná sdružení, jejichž členové v takovém případě navštíví rodiče školáka a zjišťují příčinu jeho absencí.
Během loňského roku z asorské školy odešlo pouze několik studentů, což je na místní poměry velmi dobrý výsledek.
"Podmínky jsou teď mnohem lepší, než byly za našich časů. Například já jsem začala chodit do školky (děti si v ní tady nehrají, ale připravují na školu - pozn. red.), ale pak jsem se vdala a do školy nešla," říká padesátnice Mabuba Kocheová.
Všichni dospělí i děti, se kterými Aktuálně.cz v Asore mluvilo, si novou školu pochvalují. Kromě snadné dostupnosti vzdělání, která nyní umožňuje, aby se děti učily, i když musí trávit čas pracemi doma či na poli, jde údajně také o pozitivní působení na samotnou komunitu.
"Naše děti nám vysvětlily, jak používat sítě proti malárii, jak správně mýt tělo i šaty, jak správně používat toalety a umýt si po nich ruce," říká třicátnice Amina Levová.
Podle asorského ředitele Workicha Husseina se děti a skrze ně i rodiče učí i další praktické věci. Například, jak při farmaření pracovat s hnojivem, vodou, osivem a také jak začít ve městě s podnikáním.
| Aktuálně.cz v Etiopii Češi učí Afriku modernímu školství. Jde to ztuha Etiopie si život bez dětské práce nedokáže představit |
Málo vody, děti nechodí
Spokojené s novými školami jsou i komunity v dalších dvou kebelích, které Aktuálně.cz navštívilo. V Lower Lendě stojí česká škola rok a v Teffo Cheffo dva roky. Druhá z nich se však potýká s tím, že mnoho žáků z výuky odpadne. Příčinou je voda. Ta je nedostatkovým zbožím v celém okrese, v Teffo Cheffo je ale situace zvlášť špatná.
A je to vidět i na první pohled. Zatímco v Asore mají půlhodinu cesty od školy řeku a v Lower Lendě rybníček zadržující vodu z období dešťů, nádržka v Teffo Cheffo je už vyschlá.
"Minulý rok nám přestala chodit do školy čtvrtina studentů. Hlavním důvodem je voda. V období sucha musejí rodiče pro vodu až 20 kilometrů a děti zatím hlídají dům a starají se o dobytek. Když pak zameškají větší část výuky, nestíhají to dohnat a odcházejí," říká zdejší ředitel Deresa.
Škola je navíc poddimenzovaná. Na rozdíl od Asore nemají školy ani okolní kebele, a tak posílají své děti sem. Některé z nich bydlí i osm kilometrů daleko. Škola tak musela otevřít dvě první třídy a do každé z nich chodí 75 žáků, chybějícího učitele zastupuje ředitel. Celkem se letos do Teffo Cheffo zapsalo 322 dětí, dvojnásobek toho, co do Asore.
Místní komunita přes svízelnou situaci školu podporuje. Na její stavbu sama přispěla 30 tisíci birů (45 tisíc korun) a za dalších 40 tisíc birů nyní dokončuje ložnice pro učitele, kteří sem teď dojíždějí na kole z okresního města a každý den urazí 60 kilometrů.
Plané naděje?
S výzvami se však potýkají i zbylé české školy v Etiopii. Asore, Lower Lenda, Teffo Cheffo a ostatní nabízejí vyučování pouze pro první stupeň. Pokud chtějí děti ve výuce pokračovat, musejí si opět přistat a poškádlit chodidla. Znovu tak narážíme na starý problém - mnoho rodičů odmítá děti na cesty posílat.
"Žádná z dívek po dokončení prvního stupně nejde na druhý a odhaduju, že tam jde méně než polovina chlapců," říká předseda asorské kebele. „Jsme tím zklamáni a už dvakrát jsme Člověka v tísni požádali, aby postavili druhý stupeň i tady. Druhý stupeň otevírá pracovní možnosti."
Stejné hlasy znějí i z Lower Lendy a Teffo Cheffo. Všude by prý druhý stupeň přivítali. Pokud totiž děti vzdělání nedokončí, je takřka jisté, že z nich budou opět farmáři. Nové školy tak paradoxně v rodičích vyvolávají naděje lepší budoucnosti, které možná nebude trh práce schopen uspokojit.
"Pokud dětem umožňujeme, aby se učily, byli bychom velmi zklamaní, pokud se pro ně nenajde práce," říká Levová a její třináctiletý syn Munedino dodává: „Chtěl bych být venkovským doktorem, když zůstanu farmářem, spokojený nebudu."
Podle některých hlasů by tak bylo lépe směřovat zahraniční rozvojovou pomoc jinam.
Investovat do rodičů
"Investoval bych do praktického vzdělávání rodičů a vybudování modelové komunity, kde by se učili, jak lépe hospodařit s půdou, jak lépe pěstovat plodiny. Kde by se jim ty metody přímo ukazovaly a oni je mohli vyzkoušet a zjistit, že fungují," říká jeden bývalý zaměstnanec etiopského ministerstva školství, který si přál zůstat v anonymitě.
"Takovým způsobem by rodiče získali úctu ke vzdělání. Pak by stavěli školy samy. Postavit školu, která přijde jako dar z nebes, nic neřeší. Základ jsou rodiče, od nich vychází změna. Když bude rodič podporovat vzdělání dětí, bude sám školu opravovat," dodává s tím, že bez uplatnění na trhu práce školy pouze vychovají pastevce, kteří umějí číst a psát, což bez přístupu ke knihám a novinám zase brzy zapomenou.
Naopak dva současní zaměstnanci ministerstva školství, se kterými Aktuálně.cz mluvilo, se domnívají, že právě nedostatek škol na venkově je tím nejpalčivějším problémem a že není možné soustředit se jen na vzdělávání dospělých a děti opomíjet.
"Vláda se snaží rodiče mobilizovat a také posílá své pracovníky do vesnic - takzvané předsunuté zemědělské specialisty - aby zlepšila úroveň zemědělství. Tito lidé i představitelé kebelí jsou zodpovědní za mobilizaci lidí pro rozvoj," říká odborník na učitelské rozvojové programy Yasabu Birkneh.
"Lidé vědí, že vzdělání je jedinou možností, jak mohou děti vést lepší život. Hlavním důvodem, že děti nechodí do škol, nejsou rodiče, ale nedostatek škol," dodává.
Notebooky bez elektřiny
Jeden z českých podnikatelů působících v Etiopii, který si nepřál být jmenován, se naopak domnívá, že investice do vzdělání je správná, nikoli však investice do škol.
"Proč stavět drahé školy, když se mohou stejně dobře učit ve stanech, zvláště když vidíte, v čem sami bydlí? Proč je rovnou nepřipravit na 21. století a nedat ji místo toho notebooky?" ptá se podnikatel.
S tím však nesouhlasí nejen zaměstnanci ministerstva, ale také expert na vzdělávání z Univerzity v Addis Abebě a konzultant Světové banky Teshome Nekatibeb, který v minulosti pracoval rovněž pro USAID.
"Děti se musejí učit v nějakých odpovídajících místnostech. Velká část Etiopie také nemá internetové pokrytí. V místech, kde existuje, bych skutečně navrhoval postavit počítačové laboratoře," tvrdí. "Pak je tu ale ještě jedna věc. Jeden takový projekt jsme tu měli, ale ukázalo se, že bylo pro školy velkým problémem platit účty za internet."
V alabských venkovských oblastech navíc neexistuje nejen internetové pokrytí, ale ani rozvod elektřiny. Dobíjet notebooky tu tak děti nemají kde.
