Papánek se podle serveru Paměť národa narodil v lednu 1920 ve Vídni. Jeho otec pocházel ze slovenské židovské rodiny, matka z Moravy, kde Papánek ve Vracově na Hodonínsku od útlého dětství kvůli chatrnému zdraví. Později se kvůli škole vrátil do Vídně.
Po obsazení Rakouska nacisty uprchl do Brna, později se mu podařilo lodí, kterou zorganizovala židovská obec, dostat do Palestiny. Tam v roce 1942 po výzvě prezidenta Edvarda Beneše vstoupil do československé armády. Posléze byl poslán do severoafrického Tobruku, kde se u protiletecké baterie podílel na slavných bojích "pouštních krys" proti Němcům.
Do obrany přístavního města Tobruk se zapojily stovky Čechoslováků, Papánek byl pravděpodobně posledním československým pamětníkem těchto bojů. Jako posledního bojovníka české ministerstvo obrany evidovalo Viktora Wellemina, který zemřel loni v srpnu v 97 letech. Papánka úřad v evidenci podle jeho dcery nemá, protože v 60. letech minulého století emigroval se ženou do Izraele, a ze seznamů ministerstva tak vypadl.
Papánek ČTK loni v létě řekl, že od Tobruku se dostal do Anglie a na podzim 1944 do Francie, kde se zapojil do obléhání přístavu Dunkerk. "Tam jsem byl 19. prosince 1944 těžce zraněn, tak jsem měl po válce. Dali mě do letadla a poslali zpátky do Anglie," poznamenal. Podle operujícího lékaře měl štěstí, že se ze zranění, které mu způsobily dvě střepiny v břiše, zotavil. I tak ale po válce dostal čtyřicetiprocentní invaliditu.
Po nástupu komunistů k moci se jako voják ze západní fronty, který měl kontakty v Izraeli, Anglii i Rakousku, a navíc nestraník, stal nežádoucí osobou. Zajímala se o něj i Státní bezpečnost. V 60. letech žádal o vystěhování do Izraele, povolení ale nedostal. V srpnu 1964 dostal povolení navštívit strýce ve Vídni, odkud emigroval do Izraele. Později získal izraelské občanství a kvůli výslovnosti si změnil jméno na Benjamin Palgi. Od roku 2014 žil na Slovensku v rodině své nevlastní dcery Viery poblíž Senice.
