Mosul (od naší zpravodajky) - Zhruba deset kilometrů před Mosulem se krajina nepřirozeně vlní. Zákopy, ve kterých ještě před rokem bojovali vojáci proti teroristům z Islámského státu (IS), teď zarůstají trávou a pasou se na nich stáda ovcí.
Doprava při vjezdu do někdejší severoirácké metropole houstne. Silnice je plná děr a lemují ji jen vytrhaná svodidla, vraky aut a zbořené domy.
Kurdské milice pešmergy tady na všudypřítomných kontrolních stanovištích střídají vojáci irácké armády. Nad městem už přesně rok vlají irácké vlajky a prapory iráckých milicí. Více než nadšení z osvobození od IS je ale z místa cítit především vzpomínka na naprostou zkázu, kterou sem válka přinesla.
"Začínáme tady teď od nuly. Vlastně ještě dál než od nuly," vypráví Kamal al-Džabal, majitel obchodu v rezidenční čtvrti západního Mosulu. Tržby jsou stejně špatné, jako byly během nadvlády IS. Nejsou peníze, a tak lidé nemají za co utrácet.
Místo domova kráter
10. července uběhl přesně rok ode dne, kdy irácká armáda vyhlásila vítězství nad IS i v západním Mosulu. Zpátky domů se od té doby vracejí lidé, kterým se před islamisty podařilo uprchnout. Většina z nich ale místo svého domu najde jen kráter v zemi nebo hromadu cihel a kamení. Někteří se pustili do budování, mnozí ale odešli zpátky do uprchlického tábora nebo zkoušejí začít nový život ve východní části města.
Místa, kam je zaveden elektrický proud a kde se obnovují služby, postupně ožívají. A to přesto, že irácké úřady poskytují proud z nedaleké elektrárny jen tři hodiny denně. Zbytek provozu musí obstarat generátory, pokud si je místní mohou dovolit.
V přízemních patrech napůl zhroucených domů se objevují autodílny a obchody s potravinami. Z rekonstruovaných mešit se ozývá svolávání k pravidelné modlitbě.
Historické centrum je prakticky srovnané se zemí. Na zemi jsou jen výmoly zasypané bahnem, cihly a kamení ze zbořených domů se hromadí mezi obnaženými zdmi. Naprosté ticho občas naruší rámus z bourání nestabilních pobořených domů nebo odpalování nevybuchlé munice.
Na promenádě podél břehu řeky stojí jedna opuštěná palma se spálenými listy. Z trosek se line silný zápach. Kvůli nevybuchlé munici a nastraženým minám irácké jednotky ještě některá místa vůbec neprohledaly a pod sutinami tlejí těla bojovníků Islámského státu i civilistů, kterým se z města ani před konečnou bitvou loni v létě nepodařilo uniknout.
"Je tu bezpečněji, než bylo předtím," vzpomíná Kamal na dobu, kdy tu vládl IS. "Byla to naprostá pohroma," popisuje. "Všechno muselo být po jejich, přikazovali nám, jak se oblékat, co jíst. Navíc bylo všechno hrozně drahé," stěžuje si.
"Ani teď to ale není stoprocentní, i když jsou všude iráčtí vojáci," dodává.
Čekání na návrat
Uprostřed starého města do dálky září zeleně natřená kopule slavné mešity an-Núrí, kdysi známá svým nakloněným minaretem. Právě tady vyhlásil před čtyřmi lety lídr teroristické organizace Islámský stát (IS) Abú Bakr Bagdádí takzvaný chalífát.
Loni její část symbolicky vyhodila do povětří irácká armáda.
Ta nyní kontroluje celé město. Na obloze hlídkuje vojenská helikoptéra a obrněné vozy brázdí ulice, ve kterých se zase zabydlují lidé. Spolu s uprchlíky se do města mohou vracet islamisté nebo ti, kteří s nimi sympatizovali. Kolik jich je mezi současnými obyvateli západního Mosulu, nikdo neví.
Mezitím se opravují mosty, které spojovaly oba břehy řeky Tigris a silnice, které město spojují se zbytkem Iráku.
Některým částem města stále chybí přívod čisté vody nebo opravená kanalizace. V současné době přitom jen v západním Mosulu žije kolem 300 tisíc lidí.
Zbytek někdejších obyvatel žije v uprchlických táborech a čekají, až se budou moci vrátit. Rozsah škod je však obrovský a na opravy chybí dostatek peněz.
