Sao Paulo - Ten příběh zná v České republice snad každý: V třebíčské nemocnici vyměnili děti, jejich rodiny na to ovšem po deseti měsících přišly. Holčičky se vrátily ke svým biologickým rodičům, kteří se následně soudili o mnohamilionové odškodné. Kvůli psychické újmě.
Na jihu Ameriky, nedaleko Sao Paula, se stalo v podstatě totéž. I tam zaměnili v porodnici dvě stejně staré děti, tentokrát chlapce. Na chybu se ale přišlo až po 24 letech.
Šok navíc brzy vystřídal happyend. Když se brazilské rodiny dozvěděly pravdu, rozhodly se strávit zbytek života společně. Obě zaměněné děti - dnes už mladí muži - teď spolu s rodiči žijí a pracují na malé farmě v jižní Brazílii, kde společnými silami pěstují kávu a zeleninu.
Pochybnosti od dětství
"Ještě před dvěma lety o sobě Dimas Aliprandi a Elton Plaster vůbec nevěděli," píše agentura AP. Jeden bydlel ve městě Santa Maria de Jetiba, druhý na statku o 45 kilometrů dál.
První jmenovaný, Dimas Aliprandi, měl ale o svém původu pochybnosti už od dětství. Svým čtyřem sestrám, s nimiž vyrůstal, se totiž ani trochu nepodobal.
"Měl jsem blonďaté vlasy a modré oči. A moje sestry byly tmavovlasé a měly tmavé oči," popsal Stanu Lehmanovi, zpravodaji AP.
"Něco tady nehrálo. Já vypadal jako potomek německých přistěhovalců, mí rodiče a sestry působili naopak typicky italsky," vzpomíná.
Osudová reportáž
Zlomový moment přišel v době, kdy bylo Aliprandimu čtrnáct. V televizi tehdy viděl reportáž, jak v nějaké porodnici vyměnili novorozence. A začal pochybovat, zda skutečně žije se svými biologickými rodiči.
"O svých pochybnostech jsem se zmínil otci a řekl mu, že chci test DNA," říká po letech. Jeho rodiče ale neměli moc peněz, a tak si drahý test nemohli dovolit.
K testu DNA nakonec přece jen došlo, i když až o 10 let později. A ten Aliprandiho podezření potvrdil. Stejně, jako dal za pravdu Čechu Liboru Brožovi, otci, kterému se zdálo, že se mu jeho desetiměsíční dcera narozená v Třebíči vůbec nepodobá.
Zatímco v kauze Třebíč inicioval test DNA otec vyměněné holčičky, v Brazílii o něj v dospělosti požádal zaměněný syn. V prosinci 2008 za test zaplatil 300 realů. To je v přepočtu asi 3250 korun.
"Když mi bylo 24 let, došel jsem k názoru, že odpověď znát potřebuji," vysvětluje Dimas Aliprandi.
Hra na "mrtvého brouka"
Ani s výsledky v ruce však neměl zdaleka vyhráno. Rodiče zjištění šokovalo, zpočátku tomu nechtěli věřit. Pak ale synovi nabídli pomoc. Rozhodli se začít v nemocnici Madre Regina Protmann, kde před čtvrt stoletím přišel na svět.
Když se Aliprandi obrátil na porodnici poprvé, setkal se se stejnou reakcí jako Broža, Jaroslava Trojanová a rodina Čermákových v Třebíči. Personál nemocnice záměnu zpochybnil. A žádal další DNA-test. I ten ale dopadl jednoznačně: Dimas Aliprandi není synem svých domnělých rodičů.
Teprve po mnoha urgencích a dopisech bez odezvy začali v nemocnici pátrat v archivech. Zjistili, že se tam ve stejný den i denní dobu narodil ještě jeden chlapec - Elton Plaster. Aliprandi jej následně vypátral na farmě ve vesnici Santa Maria de Jetiba.
Štastný konec
Pak už šlo všechno rychle. Farmáři, rodiče Eltona Plastera, souhlasili, že se test DNA provede i u nich. A podrobil se mu i mladý Plaster.
"Vyšlo najevo, že Elton je biologickým synem muže a ženy, kterým jsem 24 let říkal mami a tati," řekl AP Aliprandi.
A jak to bylo dál? Dalo by se říct: dobře, skoro jako v pohádce. Žádné soudy, žádná traumata.
"Elton i já jsme chtěli zůstat jak s těmi, u nichž jsme vyrostli, tak se svými biologickými rodiči," vysvětluje hlavní aktér příběhu. "Chtěli jsme rozšířit svoji rodinu."
Plasterovi, statkáři z obce Santa Maria de Jetiba, Aliprandiům nabídli, ať si na jejich pozemku postaví dům. Což se před rokem také stalo.
"Přesně takhle to má být," uvedl nedávno v rozhovoru pro brazilskou televizi Globo otec Adelson Plaster. "Jsme všichni pohromadě. A já teď mám dva syny, kteří tu žijí a pracují."
Spokojeni jsou podle AP i oba mladí muži, které před 25 lety omylem vyměnili v porodnici. "Ne každý může říct, že má dva otce a dvě matky," říká po letech, kdy o svém původu pochyboval, Dimas Aliprandi.
