* USA připravily rezoluci OSN číslo 1860 požadující okamžité ukončení bojů v Gaze, ale nehlasovaly pro ni * Změna postoje přišla několik minut před hlasováním, kdy George Bush zavolal ministryni zahraničí Condoleezze Riceové * Bush nebyl obeznámen s detaily rezoluce, ale uposlechl výzvy izraelského preméra Ehuda Olmerta, který mu těsně předtím telefonoval
Jeruzalém - Boje v Libanonu, které si před dvěma lety vyžádaly okolo 1500 mrtvých, skončily příměřím 14.8. 2006. Tři dny předtím Rada bezpečnosti OSN odhlasovala rezoluci 1701, která mimo jiné požadovala okamžité zastavení bojů. Libanon a šíitské hnutí Hizballáh ji odsouhlasily 12. srpna a Izrael o den později.
Rozdíl v reakci Izraele na rezoluci Rady bezpečnosti žádající okamžité ukončení bojů v Gaze je markantní. Rezoluce 1860 byla schválena 8. ledna 2009 a o den později ji izraelský kabinet na svém zasedání odmítl s tím, že "izraelská armáda bude pokračovat v akci, aby dosáhla cílů operace". A v Gaze se bojuje dodnes.
Proč Izrael rezoluci odmítl? Důvodů je pravděpodobně více, ale jeden z nich je zřejmě ten nejdůležitější: zatímco pro rezoluci 1701 hlasovalo všech patnáct členů Rady bezpečnosti, pro rezoluci 1860 čtrnáct a jeden člen se hlasování zdržel. Byl to však z pohledu Izraeele jediný, který se počítá - Spojené státy.
Izrael potřebuje podporu USA
Jako oficiální důvod zdržení se uvedla ministryně zahraničí Condoleezza Riceová to, že chce nejdříve počkat na výsledek jednání egyptských zprostředkovatelů s islamisty z Hamásu, proti kterým je izraelská operace namířena. Tato slova byla pro ostatní diplomaty v OSN hořkým soustem. Byla to totiž Riceová, která se na přípravě rezoluce velmi aktivně podílela a její znění předtím podpořila.
Skutečné důvody se začaly objevovat teprve později.
Nynější situace v Gaze a tehdejší v Libanonu se v mnoha ohledech liší - na severní hranici s Izraelem byl před vypuknutím bojů s Hizballáhem dlouhá léta klid, Hamás je mnohem slabší než Hizballáh a jeho rakety méně účinné, izraelská armáda nyní neutrpěla vážné ztráty, zahraniční tlak na ukončení bojů je slabší než v případě války mezi dvěma suverénními státy a postoj zahraničí k Hamásu mnohem komplikovanější než postoj k Hizballáhu.
Bez diplomatické podpory Spojených států však Izrael nemohl v tehdejších operacích na libanonském území pokračovat, stejně jako by nepokračoval ani v současné invazi do Gazy.
A právě proto si potřeboval jejich neutuchající podporu zajistit.
Rozkaz Bushe Riceové...
Den po schválení rezoluce při americkém pasivním postoji přinesla média zprávu, že tak Riceová učinila na přímý rozkaz prezidenta George Bushe. Další detaily nyní poskytl sám izraelský premiér Ehud Olmert. A to velmi nevybíravým a pro americkou administrativu nelichotivým způsobem. Riceová se kvůli jeho zásahu údajně ocitla v "zahanbujícím" postavení.
"Když jsme viděli, že ministryně zahraničí z důvodů, kterým jsme zcela nerozuměli, chtěla hlasovat pro rezoluci OSN... sháněl jsem prezidenta Bushe a řekli mi, že má právě projev ve Filadelfii," rozhovořil se Olmert na tiskové konferenci. "Řekl jsem: Je mi to jedno. Musím s ním mluvit hned."
Podle izraelského premiéra, který nazval Bushe "jedinečným přítelem" Izraele, zbývalo tehdy do hlasování v OSN deset minut.
... na rozkaz Olmerta
"Přivedli ho z pódia, vzali ho do vedlejší místnosti a já jsem s ním promluvil. Řekl jsem mu: Nemůžete hlasovat pro tuto rezoluci. Řekl: Poslyšte, já o tom nevím, neviděl jsem ji, nejsem obeznámen s formulacemi," pokračoval s neobvyklou upřímností ohledně zákulisních detailů Olmert a pak prý Bushovi oznámil: "Já jsem s tím obeznámen. Nemůžete hlasovat pro."
"Vydal rozkaz ministryni zahraničí a ona pro ni nehlasovala - rezoluci, kterou dala dohromady, zformulovala a vyjednala. Byla ponechána v dost zahanbující situaci a zdržela se hlasování o rezoluci, kterou připravila," dodal izraelský premiér.
Důsledky jeho telefonátu známe.
Riceová pak oznámila, že USA "plně podporují" text i smysl rezoluce, ale zdržely se proto, že "se domnívaly, že je důležité vidět výsledky egyptských vyjednávání."
Smysl rezoluce tak přišel vniveč a v Gaze se bojuje ještě pět dní po jejím schválení a zřejmě i dlouho bude. Hamás sice rezoluci odmítl ve stejný den jako Izrael, podle palestinských zdrojů by ji však v případě izraelského ano přijal.
