Whitehorse - Spisovatel Jack London, který se proslavil příběhy o životě v divoké přírodě na severu amerického kontinentu, by jen nevěřícně hleděl, kdyby viděl, jakou podobu má moderní zlatá horečka v kanadském teritoriu Yukon.
Ta, která začala v roce 1896 a k níž se on o rok později připojil, byla zcela živelná, přivedla do Yukonu desetitisíce převážně amatérských zlatokopů, kteří doufali ve snadné zbohatnutí, a o pouhé tři roky později skončila.
Ta současná není živelná, je tichá, systematická a hlavní slovo v ní mají nikoli dobrodružní nebo zoufalí jednotlivci, nýbrž velké těžební firmy. To, co se však nezměnilo, je nutnost vykolíkovat si zábor.
Vláda teritoria Yukon na rozdíl od zbytku světa stále požaduje, aby si zájemce o těžbu zlata vyznačil tímto ručním způsobem lokalitu, na které chce těžit.
Zábor je pak zaregistrován v jedné ze čtyř důlních kanceláří teritoria Yukon, které byly zřízeny pro tento účel. Jedna je i v legendárním Dawson City.
Od dob velké zlaté horečky na konci předminulého století už ale existují pevně daná pravidla včetně regulí pro velikost záborů.
Nová zlatá horečka
Ceny zlata od začátku roku lámou rekordy a to se projevuje také na aktivitě těžebních firem.
Podle mluvčího vlády teritoria Yukon si důlní společnosti registrovaly v posledních letech ročně asi 15 000 záborů, téměř žádný z nich nebyl ale vykolíkován v zimě.
Letos si však těžařské firmy jen v březnu zaregistrovaly 18 472 záborů a od ledna do března celkem 34 022.
Po většinu let je pro muže, kteří se nechávají najímat od velkých společností na kolíkování, dlouhá zima na Yukonu časem nicnedělání. Hlad po zlatě, které se kvůli ekonomické recesi stalo žádanou investicí a jehož cena neustále roste, však situaci změnil.
Letos pracovali celou zimu navzdory třeskutým mrazům, jaké jsou jen v této divočině. Na místa, která mají vykolíkovat, je už ale nedopravují psí spřežení, ale helikoptéry.
Pak se hodiny pohybují v terénu, palicí zatloukají kolíky, dělají záseky na stromech nebo na ně přivazují značky, aby bylo vidět, kudy vede hranice nového záboru.
GPS a řehtačky na medvědy
V důlním městečku Faro, které leží asi 500 kilometrů od polárního kruhu, je letiště, z něhož posádky helikoptér obvykle startují. Letos v březnu tady přistálo nebo odtud odlétalo na 300 strojů, minulý rok v tutéž dobu jich bylo jen 30.
Helikoptéry nejprve shodí na příslušných místech kolíky ovinuté jasně oranžovou páskou, pak dopraví na místo muže. Jejich předák vybavený GPS navigací a kompasem určí, kde se zarazí první kolík.
Na kovovou plaketu, která je na něm, pak vyryje datum a hodinu. Nato jde několik set metrů k místu, kde leží další kolík, a přitom označuje stromy záseky nebo praporky z biodegradovatelného materiálu.
Práce je to namáhavá a mnohdy nebezpečná. Muži s sebou nosí „řehtačky na zahánění medvědů", malá zařízení schopná vydávat tak hlasitý zvuk, že se ho obvykle lekne i velmi hladový grizzly.
Kromě šelem je ale ohrožují i laviny, protože mnohdy kolíkují zábory v horském terénu. Mohou také skončit v řece, když se pod nimi proboří led.
Těžební firmy ale za kolíkování záborů dobře platí a toho je třeba využít.
