Washington - Nemilosrdný konkurenční boj mezi americkou společností Boeing a evropským konsorciem Airbus na poli prodeje linkových velkokapacitních letounů není ničím novým.

Materiály, které zveřejnil v této souvislosti server Wikileaks, však poskytují konkrétní představu o praktikách v tomto byznysu, alespoň pokud jde o americkou stranu. Co je výrobce letounů pro civilní dopravu ochoten udělat, aby prodal na přesyceném trhu, kde více rozhodují politická hlediska než kvalita produktu a cena? Odpověď zní: téměř všechno.

Stovky telegramů, které zveřejnil Wikileaks, ukazují, že Boeing fakticky používá při boji s Airbusem jako své obchodní zástupce v zemích, které uvažují o nákupu nových letounů pro své národní aerolinie, vysoce postavené americké diplomaty.

Tim Niele, mluvčí společnosti Boeing se ale brání: "Dívám se na to tak, že se tím vyrovnávají podmínky na hřišti." Tím vyjadřuje známý názor firmy i Bílého domu, že Airbus má nepřijatelnou výhodu v podobě státních dotací od evropských vlád.

Kolik dáte, hoši?

Je to realita 21. století - vlády stále více pomáhají svým národním firmám získávat velké exportní zakázky. V této souvislosti zuří mezi americkými a evropskými diplomaty na poli prodeje letounů pro civilní dopravu fakticky obchodní válka.

V praxi to znamená, že navzdory nejrůznějším proklamacím o obchodní etice platí, že v byznysu je dovoleno "téměř" všechno. Do jisté míry se nelze divit, protože jde nikoli o miliardy ale o desítky miliard amerických dolarů.

Jedna zakázka může mít hodnotu i 10 miliard. Jak uvádí list The New York Times, podle ministerstva zahraničí USA každá tato miliarda znamená práci pro 11 000 Američanů. Jedná se přitom o vysoce kvalifikované obory.

Toho jsou si vědomi i potenciální zákazníci. Například saúdský král Abdulláh, jehož království v listopadu loňského roku oznámilo koupi 12 nových boeingů 777-300ER, si jako podmínku dal to, že USA vybaví jeho osobní letoun stejnými špičkovými telekomunikačními a bezpečnostními technologiemi, jaké má Air Force One, stroj amerického prezidenta.

Bývalý šéf Bílého domu George W. Bush předtím poslal saúdskému králi osobní dopis, v němž na něj naléhal, aby pro Saudi Arabian Airlines objednal dokonce 43 boeingů a pro flotilu královské rodiny 13 dalších. 

Nedávno pak americké ministerstvo zahraničí prostřednictvím svého mluvčího potvrdilo, že "Spojené státy povolily modernizaci letounu krále Abdulláha, kvůli bezpečnostním důvodům ale neuvede žádné podrobnosti".

Přímé úplatky ne

¨H2>Jak vyplývá z telegramů amerických diplomatů, jediné, čemu se Boeing i americká vláda brání, jsou přímé úplatky. Tento požadavek například nepřímo vyslovili určití turečtí a tanzanští představitelé. Ti chtěli, aby Boeing "najal" zvláštní prostředníky, kteří by za vysoké honoráře zprostředkovali jednání mezi firmou a vlivnými vládními představiteli.

Turci pak chtěli od tehdejšího amerického velvyslance Jamese F. Jeffreyho, aby se USA alespoň zavázaly, že vyšlou do vesmíru tureckého kosmonauta, pokud Ankara koupí pro Turkish Airlines 20 letounů Boeing.

Jeffrey pak poslal do Washingtonu telegram tohoto znění: "Asi nemůžeme vyslat tureckého astronauta do vesmíru... v každém případě musíme ale ukázat určitou vstřícnost na tento ministrův nepřímý požadavek, pokud chceme maximalizovat šanci na získání  zakázky."

O měsíc později turecká vláda objednala 20 boeingů.

Airbus tato odhalení nekomentuje a v depeších amerického ministerstva zahraničí, jež zveřejnil server Wikileaks, nejsou zmíněna žádná protiopatření, která případně podnikaly evropské vlády ve snaze přelstit Američany. Mluví se v nich pouze o pokusu francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho zabránit tomu, aby Boeing získal zakázku od Bahrajnu, který původně uvažoval o nákupu airbusů.

Američané však v roce 2008 svého soupeře vyšachovali a Bahrajn se rozhodl pro Boeing. Sarkozy pak nabízel, že uskuteční v Bahrajnu státní návštěvu, pokud se toto království vrátí k Airbusu, avšak neuspěl.