Amnesty International zahájila kampaň na jejich podporu. Zveřejnila seznam nejznámějších mužů a žen, které do vězení přivedly jejich názory, zveřejněné na internetu.
Řada režimů se snaží dokázat nepravdivost tvrzení, že internet nelze kontrolovat a že jde o médium, které překoná všechny hranice.
Seznamu "webových mučedníků," vydaného Amnesty International, vévodí čínský novinář Š´ Tchao. Dostal deset let vězení za vyzrazení státního tajemství.
Yahoo pod palbou kritiky
Měl se ho dopustit tím, že informoval na internetu o plánech čínských úřadů, které chtěly omezit možnosti mediálního pokrytí výročí demonstrací na pekingském náměstí Tchien An-men v roce 1989.
Kritice kvůli tomu čelí i firma Yahoo, která poskytla úřadům informace vedoucí k odhalení Š´ Tchaa. Yahoo je stejně jako Google a Microsoft obviňována z toho, že se podílí na cenzuře v Číně a pronásledování lidí, kteří si dovolí zveřejnit své názory.
"Věříme, že více pomůžeme Číně a jejím obyvatelům, když zde budeme alespoň omezeně působit a postupně zvyšovat svůj vliv. To je užitečnější, než kdybychom zde nebyli vůbec," brání přítomnost firmy v Číně v rozhovoru pro agenturu Reuters mluvčí Yahoo Mary Osaková.
Čína je světovou jedničkou v počtu zatčených a souzených bloggerů. Minulý týden byl ke třem letům odnětí svobody odsouzen Li Ťien-pching, bývalý studentský aktivista. Ten pověsil na svoji stránku esej, kritizující bývalého čínského vůdce Mao Ce-tunga.
Organizace Reportéři bez hranic tvrdí, že momentálně stojí v Číně před soudem 32 lidí kvůli svým článkům a vzkazům na internetu, zhruba padesátka dalších si odpykává tresty ve vězení.
Čínu dohání Vietnam
Podle Amnesty International je na druhém místě v pronásledování "internetových disidentů" Vietnam. Tamní vláda pečlivě kontroluje obsah webů s odůvodněním, že chce zabránit šíření pornografie.
Většina zatčených však končí ve vězení za články, týkající se politiky. Blogger Nguyen Vu Binh byl odsouzen jako špión k sedmi letům vězení za to, že ve svém blogu volal po pluralitních volbách a vytvoření liberální strany jako alternativy k vládnoucím komunistům.
Zlé časy nastávají také íránským bloggerům i surferům. Prezident Mahmúd Ahmadínežád loni po svém zvolení totiž přitvrdil postup nejen proti tisku a televizi, ale i proti internetu.
Infobox
V SOUVISLOSTECH
- Google v Číně obviněn, že nemá licenci
Vláda vydala nařízení, které omezuje rychlost připojení na internet v domácnostech maximálně na 128 Kb za sekundu. Mnoho Íránců tak bude mít problémy se stahováním filmů a hudby, což je v zemi vzhledem k omezené nabídce těchto artiklů v obchodech oblíbená zábava.
Suplování tisku a televize
Íránský režim zpočátku nekladl rozšíření internetu v zemi velký odpor, což zřejmě nyní považuje za chybu. V Íránu totiž existuje už na šedesát tisíc serverů, stránek a blogů, z toho velká část s protirežimním obsahem.
Internet začal suplovat jiná média, protože v období mezi lety 1995 a 2005 úřady zakázaly více než stovku tištěných deníků, týdeníků a měsíčníků, přičemž státní televize a rozhlas jsou přísně cenzurovány.
Teď ale vláda přitvrdila. V říjnu zatkla populárního bloggera Kjanúše Sandžarího za kritiku režimu, několik internetových novinářů v obavách raději Írán opustilo.
Írán je na síti jinou zemí
Velká část íránských bloggerů vystupuje na internetu anonymně či pod pseudonymy, protože se obávají represí.
Obrovský rozmach internetu v Íránu dal vzniknout knize íránské novinářky Nasrín Alávíové s návem My jsme Írán. Kniha mapuje íránskou internetovou scénu jako specifický fenomén. Jako alternativní svět pro ty Íránce, kterým nevyhovuje realita islámské republiky a na síti si tak vytvořili svůj vlastní, jiný Írán.
Počet Íránců, kteří jsou z domova připojeni na internet, se odhaduje na sedm milionů, což je procentuálně vzhledem k počtu obyvatel mnohem více než v kterékoli jiné islámské zemi.
Tajemný bagdádský blogger prorazil do světa
Do historie Blízkého východu ale už zasáhl před čtyři lety jeden jediný blogger. V sousedním Iráku. Mladík, vystupující pod pseudonymem Salam Pax, začal publikovat na internetu svůj bagdádský deník v září 2002, několik měsíců před americkou invazí.
Měl štěstí, Saddámova tajná policie ho nestihla odhalit.
S výjimkou několika válečných týdnů pak v blogu pokračoval a jeho zážitky se staly jedním z nejvěrohodnějších a nejživějších popisů života v Iráku v době války a změny režimu. Později Salama Paxe ještě více proslavila kniha, kde jsou jeho záznamy zaznamenány chronologicky den po dni.
Své pravé jméno dodnes nezveřejnil.
Kim Čong-il se s internetem vypořádal rázně
Ze všech totalitních států zvolil nejúčinnější obranu proti internetu severokorejský vůdce Kim Čong-il. Ačkoliv sám laptop a internet používá, v zemi jej zakázal. Povolení mají jen prominenti režimu, úřadovny OSN a diplomaté.
Na Kubě Fidel Castro povolil omezený počet internetových kaváren, připojení existuje i na univerzitách a v některých hotelích. Známí disideni mají přístup k webu zakázán a tajná policie monitoruje e-maily.
Za surfování na politicky závadných stránkách či odesílání e-mailů s protirežimním obsahem hrozí až dvacet let vězení.
Kazachstán vymýtí "lži a špínu"
Dalším v řadě, kdo se rozhodl omezit možnosti "internetové diverze," je nyní Kazachstán. Uživateli internetu v této zemi jsou totiž převážně mladí lidé ve městech, což je nejkritičtěji naladěná skupina vůči prezidentovi Nursultanu Nazarbajevovi.
Kazašský ministr informací Jermuchamet Jercysbajev k tomu řekl: "Chceme z kazašských webů vymýtit lži a špínu. Ti, kteří si myslí, že internet nelze kontrolovat, žijí ve světě iluzí."
