Jak oznámil italský deník La Repubblica, duceho vnuk chce nechat otevřít hrob svého děda, aby se dozvěděl pravdu o jeho smrti. Alessandra je zásadně proti.
"Nehledám ani pomstu, ani mi nejde o peníze. Chci pouze znát jméno toho, kdo hanebným způsobem zabil mého předka, namísto toho, aby jej jednoduše předal Američanům. Abych svého cíle dosáhl, obrátím se na soudy v Miláně i Římě. A pokud nepodnikne nic italská justice, jsem připraven jít až k Mezinárodnímu soudu v Haagu," tvrdí Guido, syn druhého duceho mužského potomka Vittoria.
"Dědeček by měl odpočívat v pokoji," říká naopak čtyřiatřicetiletá Alessandra Mussoliniová, tajemnice neofašistické Sociální alternativy, poslankyně Evropského parlamentu a neteř herečky Sophie Lorenové.
"Nevedlo by to k ničemu. Pitva Mussoliniho mrtvoly byla ostatně tehdy provedena," podporuje její stanovisko Angelo Fiori, docent Katolické univerzity v Římě.
Spory o okolnosti smrti trvají
Kolem okolností skonu fašistického diktátora panují dodnes nejasnosti. Ví se především to, že byl zastřelen na konci války partyzány u severoitalského jezera Como.
Když Daniel Petrucci, styčný důstojník americké 10. horské divize, projížděl 29. dubna 1945 Milánem, spatřil na náměstí Loreto rozzuřený dav Italů. Brzy pochopil příčinu jejich vzteku.
Pod stříškou benzínové stanice, hlavou dolů, viselo šest těl s roztaženýma rukama, prošpikovaných kulkami a uvázaných za kotníky. Jednomu z nich visela přes hlavu sukně. Byla to těla Benita Mussoliniho, jeho milenky Clary Petacciové, a dalších čtyř prominentů fašistického režimu.
"Jak chcete budovat demokratickou Itálii, když se dopouštíte stejného barbarství jako oni?" rozkřikl se Petrucci, nasedl do džípu a bleskurychle zmizel.
Demokratickou Itálii se obyvatelům Apeninského poloostrova přesto podařilo vybudovat až zázračně rychle. Na konci války ale postříleli jen v okolí Milána na tisíc příslušníků fašistické strany.
Jsou to všechno lži, tvrdí vnuk
Mussolini, který poté, co vláda v Římě přešla na stranu spojenců, ustavil na severu země Italskou sociální republiku, byl mezi prvními.
Podle oficiální verze jej u městečka Dongo zastřelil partyzánský velitel Walter Audisio, vystupující pod přezdívkou "plukovník Valerio". Duceho a jeho doprovod partyzáni zadrželi v ustupující německé koloně. Fašistického vůdce v blůze řadového vojáka wehrmachtu prozradily jezdecké rajtky s lampasy.
V Dongu se Petacciová pokusila zmocnit revolveru jednoho z partyzánů a při následné šarvátce byli i s Mussolinim zabiti. S touto verzí přišel alespoň v roce 1955 partyzán jménem Urbano Lazzaro. Celkem takovýchto verzí existuje devatenáct.
"Jsou to všechno lži. Ve skutečnosti to bylo úplně jinak," tvrdí nyní právník Guida Mussoliniho Luciano Randazzo. Podezřelá je podle něj již skutečnost, že jméno Audisia, údajného popravčího duceho, se v oficiální zprávě o událostech v Dongu objevilo teprve přede dvěma lety.
"Nevedu politickou kampaň," zdůrazňuje Guido Mussolini.
Duceho pohrobci jsou stále vlivní
Opak je ale pravdou. Cokoli, co může uškodit vládě levého středu premiéra Romana Prodiho, se politickým přátelům rodiny Mussoliniových bude hodit. Součástí vládní koalice je také reformní Strana italských komunistů a poststalinská Strana za komunistickou přeměnu.
Ačkoliv to na první pohled není patrné, duceho pohrobci nejsou v Itálii izolavanou skupinkou nostalgiků, kteří sní o návratu vlády "železné ruky". Byl si toho před volbami dobře vědom sám Berlusconi, který se loni v prosinci zastal fotbalisty Lazia Řím Paola di Cania zdravícího fanoušky vztyčenou pravicí.
Duceho stoupenci se u vůdcova hrobu v Predappiu pravidelně scházejí 29. dubna. Římský pozdrav není v Itálii na veřejnosti na rozdíl od Německa trestným činem.
Permanentní "čestnou stráž" zde zřídili krátce po Berlusconiho volebním vítězství v roce 2001. Guido tvrdí, že stočlenná komise historiků a expertů na éru fašismu, kterou ustavil, se bude zabývat výhradně okolnostmi smrti jeho předka a nemá ani v nejmenším přispět k oživování démonů minulosti.
