Podle Dvořáka byly protesty proti zatčení novináře bezprecedentní (ve středu pokračovaly, policie proti nim však zakročila a zadržela několik stovek lidí) a režim se raději rozhodl ustoupit, jakkoliv je to pro něj netypické.
"Je to akt zdravého rozumu, protože v opačném případě by si režim koledoval o další lidové bouře. Přinejmenším stejně silné a rozsáhlé jako loňské protesty proti penzijní reformě či letošní regionální proti výstavbě chrámu v centru Jekatěrinburgu. Ruský režim zkrátka potřebuje klid - a to jak před velkou televizní debatou Vladimira Putina s občany 20. června, tak před regionálními volbami 9. září. V Moskvě bude kandidovat i opozice a přílišný rozruch by jí mohl přinést nečekané body," říká Dvořák v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Čím to, že zrovna tento případ v Rusku tak narazil?
Ruská opozice změnila taktiku. Víceméně klade důraz na nepolitické věci, snaží se na ně upozornit veřejnost a tím z toho dělat politikum. Do této atmosféry přišla tato prapodivná kauza. Okolnosti případu byly natolik podivné a bizarní, že to vzbudilo odpor i u lidí, kteří normálně v Rusku nikdy neprotestují.
Golunov je investigativní reportér, který se zabývá především kauzami týkajícími se moskevské radnice a moskevských úředníků. Hlavním městem protéká podle statistik z uplynulých let 95 procent všech peněz v Rusku - je nabíledni, že těmto lidem leccos zůstane za nehty.
V poslední době se Golunov věnoval takzvanému pohřebnímu byznysu v Moskevské oblasti. V něm se točí podle oficiálních odhadů 60 miliard rublů (zhruba 21 miliard korun) ročně, neoficiálně to bude samozřejmě daleko více. Golunov popisoval, jak se peníze dělí mezi pohřební firmy, policii a státní nebo městské úředníky. Proto se stal nepohodlným člověkem.
Dopadlo to ale obráceně, než jak si přáli ti, kteří tento případ a Golunovovo zatčení vyvolali. Přitom režim je tak prolezlý korupcí a zlodějnou, že když na to někdo poukáže, úřady na to pohlíží jako na protistátní čin.
Pochybnosti o zatčení a obvinění vyjádřila například Valentina Matvijenková, předsedkyně horní komory ruského parlamentu…
Je to pochopitelné, když v pondělí vyšly deníky RBK, Kommersant a Vedomosti s titulkem "Jsme Ivan Golunov". A když se přidá i hlásná trouba režimu, jako je moderátor ruské státní televize Dmitrij Kiseljov, a řekne, že vyšetřování je pochybné, tak už to něco znamená. I režimní média chápou, že takto to nejde. Matvijenková je navíc jednou z nejstabilnějších opor Vladimira Putina.
Takže i špičky režimu dospěly k závěru, že tentokrát se zašlo příliš daleko?
Moskevská policie tentokrát přišla s metodami, které obvykle procházejí v takzvané ruské provincii, kde to nikdo nemůže zkoumat a uhlídat. Pro mě to znamená, že režim tak trochu ztrácí rovnováhu, na kterou jsme zvyklí.
Rusko čeká 20. června každoroční Putinova televizní debata s občany. Říkám tomu Putinovo zjevení lidu. A Putin dle mého názoru bude muset odpovídat i na otázky tohoto typu. Domnívám se taky, že toto je důvod, proč vyšetřování Golunova ukončili. Aby Putin nemusel čelit souvisejícím dotazům.
Jak jsem ale řekl, opozice také změnila taktiku a soustřeďuje se na takzvaně nepolitické věci. Upozorňuje na kriminální podstatu některých problémů…
V naději, že pro lidi to bude srozumitelnější?
Dá se to tak říci. Politické požadavky jsou skutečně pro mnoho Rusů abstraktní.
Podívejte se na to, co dělá třeba Alexej Navalnyj a jeho Fond vyšetřování korupce. On ani ostatní nepřicházejí s politickými programy a požadavky na politické změny, ale říkají: Dobře, tak nám vládněte. Ale vysvětlete nám, proč se děje tohle a tohle.
Když se novináři Kommersantu nebo Vedomostí postavili za novináře Golunova, neriskovali tím nějaký postih? Majitelem Kommersantu je byznysmen Ališer Usmanov, loajální Putinovi…
V tuto chvíli už určitě ne. V případě Golunova se postavila na odpor i některá vyloženě prorežimní média, jako například Kiseljov na státní televizi. Zmiňovali jsme i paní Matvijenkovou. Jako by se najednou ten monolit státní moci štěpil a rozpadal. To je nesmírně zajímavá věc, která v Rusku za Putina ještě nebyla.
Myslím, že to má souvislost s blížícím se koncem Putinovy éry. S koncem Putinova druhého funkčního období v roce 2024. Loňské prezidentské volby ještě lidi kolem Putina nějak spojovaly. Pro mnoho představitelů režimu je Putin garantem moci, kterého potřebují. Zatím se ale neví, co bude po roce 2024. Každý začíná kopat sám za sebe.
Nevíme, co přijde. Může to být režim, který bude ještě horší. Putinův režim je hrou na demokracii, ale protože v Rusku postupně během uplynulých dvaceti let sílí extremismus, tak nikdo nemá představu, co by mohlo po Putinovi nastat.
Vraťme se ještě ke Golunovovi a jeho obvinění z údajného přechovávání drog. Vysvětlení je tedy takové, že policisté mu patrně na žádost někoho z moskevské radnice podstrčili drogy?
Mohlo by to tak být, takové vysvětlení je nejpravděpodobnější. Golunov některé vlivné lidi nepochybně dost štval. Měl rozpracovanou i kauzu předsedy Státní dumy (dolní komory ruského parlamentu - pozn. red.) Vjačeslava Volodina, který po příchodu do Moskvy ze Saratovské oblasti měl na účtech 540 milionů rublů. To bylo asi 160 milionů korun. Tyto peníze přitom nemohl mít z oficiálních příjmů. A v moskevské politice to bude možná ještě horší. V takto zkorumpované a nekontrolovatelné společnosti je pokušení shrábnout si peníze pro sebe velké, Golunov se na to snažil upozorňovat a doplatil na to.
Nemůžu přitom vyloučit, že s drogami do kontaktu třeba i přišel. Když se v zemi jako Rusko zabýváte takovými věcmi a děláte investigativního reportéra, možná trochu toho kokainu potřebujete. Ale aby měl novinář v okamžiku, kdy jde na schůzku se svým informátorem, v batohu tři balíčky narkotik, to je samozřejmě konina.
Deník Komsomolskaja pravda nedávno napsal, že až třetina Rusů, kteří jsou ve vězení, je za mřížemi kvůli drogám. Je to možné?
Těžko říci. Že má Rusko velké problémy s drogami, je nepochybně fakt. Komsomolskaja pravda je ale čistý bulvár. Všechno, co napíše, je potřeba brát s rezervou.
