San Pedro Cutud - Do krve rozšlehaná záda a dobrá desítka křížů s živým "osazenstvem". To nejsou výjevy z nového filmu Mela Gibsona, ale každoroční realita v nejpočetnější katolické zemi Asie, Filipínách. Věřící si tam takto připomínají ukřižování Ježíše Krista už přes čtyřicet let.
Jak píše agentura Reuters, dobrovolná ukřižování coby nejkrajnější forma náboženského zanícení, je běžná pouze v centrální části největšího filipínského ostrova Luzon, konkrétně v provincii Pampanga. Zbytek téměř devadesátimiliónové země se před Velikonocemi hlavně modlí a postí.
"Ta slavnostní atmosféra kolem se mi moc nelíbí, slušelo by tomu více vážnosti," ohodnotila přímo na místě křižování Paulina, turistka z Polska. "O upřímném zanícení věřících ale nepochybuji," dodala.
Jediná hygienická pomůcka: alkohol
Za krvavou podívanou sem stovky turistů jezdí každý rok. Letos ve vesničce San Pedro Cutud asi 80 kilometrů severně od hlavního města Manily podstoupilo obřad ukřižování sedm mužů.
Každý z nich si na kopec svůj kříž donesl sám. Když jim hřeby velikosti tužky pronikaly dlaněmi a nohama, neubránili se křiku. Pak byly kříže vztyčeny a sebetrýzniče čekaly krušené chvilky po žhnoucím sluncem. S kříže se nechvávají sejmout až poté, co jsou dostatečně "očištěni", samozřejmě v duchovním slova smyslu.
Jedinou hygienickou pomůcku představuje alkohol, v němž jsou hřeby před použitím namočeny.
Cestu dlouhou kilometr a půl na kopec absolvovala také řada napůl svlečených mužů v kapucích, kteří si mrskali záda bambusovými důtkami nebo klacky se skleněnými střepy. Jejich krev zalévala prašnou vozovku. Celé představení sledovalo asi 20.000 zvědavců.
Katolická církev s obřady nesouhlasí
Tradice dobrovolného ukřižování se v Cutudu zrodila v roce 1962 a od té doby ji převzaly i další lokality v různých oblastech země, ovšem spíš jako atrakci pro turisty.
I v samotném Cutudu jsou na příliv zvědavců připraveni - pouliční prodavači prodávali pivo, zmrzlinu i biče jako suvenýry, uvádí Reuters. Z reproduktorů se linula píseň skupiny Led Zeppelin Schody do nebe (Stairway to Heaven), když se kajícníci blížili ke křížům.
Ačkoliv jde o projev víry, katolická církev s těmito obřady nesouhlasí. Za akt barbarství jej označují i některá místní média. Samotní aktéři (někteří ukřižování podstoupili už několikrát) však tvrdí, že se takto obětují za své rodiny. Rubén Enaje například ukřižování absolvoval už pojednadvacáté.
Podle některých tyto rituály mohou utvrdit víru. Najdou se však i tací, kteří mají mnohem pochybnější motivaci. Známý je příklad Japonce, který se nechal ukřižovat a záběry z celé akce pak poskytl do pornografického filmu.
