Moskva - Na plátna ruských kin míří další film o pětidenní válce s Gruzií v srpnu 2008. Prezidentu Dmitriji Medveděvovi se snímek líbí, filmovým kritikům již méně.
Na produkci podobných vlasteneckých trháků vzniká v Moskvě celé filmové studio. Zadání od státního sponzora je jasné: napodobit v Rusku to, co Pentagon a Hollywood dokázaly v USA.
Američané jsou "chlapíci", protože "cílevědomě" točí filmy, pozdvihující válečnického ducha a vlastenectví, nejprve pochválil zaoceánskou konkurenci ruský prezident, podle kterého i Rusko potřebuje filmová díla opěvující vlastní armádu, vždyť "se není za co stydět".
A pak si už spolu s válečnými veterány v dokončovaném studiu Glavkino nechal promítnout snímek "Srpen. Osmého", odkazující už svým názvem na začátek konfliktu o separatistickou gruzínskou provincii Jižní Osetii.
Zachránci z ruské armády
Úkol se podle Medveděva povedl; při projekci pocit hrdosti na ruskou armádu vskutku okoušel, a to tím spíše, že válčení na plátně odpovídá "historické pravdě"; čili Rusko vůbec nenapadlo bezbranný stát, jak pomlouvají cizí jazyky, ale ruská armáda "zachraňovala lidi, děti a starce před agresorem".
Gruzíni naopak soptí. Podle portálu gruzia on-line "propagandistický film", na který ruská státní pokladna utratila v přepočtu 300 milionů korun, překrucuje podle vůle Kremlu pravdu o "ruském vpádu" a "okupaci".
Předmět sporu jde tak trochu stranou. Slovy kritičky listu Kommersant se režisér Džanik Fajzijev, který si ve vlastním snímku zahrál zápornou virtuální postavu, ocitl v nezáviděníhodné pozici, protože mnozí celé dílko předem zavrhnou jako "agitku", ospravedlňující ruskou politiku.
Hlavním hrdinou se jeví sedmiletý hošík, ponořený do světa počítačových her (které prý film hollywoodského střihu vůbec v mnohém připomíná), z něhož jej osetský otec z jednotky ruských mírotvůrců odveze k dědečkovi a babičce, čili zakrátko přímo doprostřed války.
Je to na Oscara, soudí plukovník
Moskevská matka má sice zlou předtuchu, ale prázdnin hodlá využít k vyřešení osobního vztahu s investičním bankéřem, který ji zve na romantický výlet.
Brzy se však ukáže, že svůdník je sobecký idiot, a tak hlavní hrdinka místo brouzdání po plážích přistává na kavkazském bojišti, kde ji už čeká ruský osvoboditel, pod jehož maskovací uniformou a drsnou slupkou se skrývá vřelé srdce.
Válečník má po ruce i tank, který se při pátrání po ztraceném klukovi náramně hodí. Až tak, že po závěrečné přestřelce hrdinka jen spustí hlavu, chráněnou přilbou, a vzdychne: "Chlapci, kolik vám platí za takovou práci?" Ti se samozřejmě zdrží odpovědi.
Uzbecký režisér se podle recenzentky sice vynasnažil gruzínské agresory raději neukazovat, ale i tak nelze uniknout dojmu, že gruzínští vojáci asi vůbec nejraději střílejí do žen, staříků a dětí. A to se americký scenárista prý hodně snažil protigruzínský patos přitlumit...
I tak však vše může vyjít vniveč, přinejmenším mimo ruské biografy. Ázerbájdžánská kina snímek stáhla z programu ještě před premiérou, aby se nezkomplikovaly vztahy mezi Baku a Tbilisi.
Snad příště. První vlaštovka ze studia Glavkino, vybudovaného na ploše 33 tisíc metrů čtverečních nákladem více než 5,5 miliardy korun, se ruským vojákům líbila. Podle generála Alexandra Koplačenka je film o válčení na Kavkazu docela dobrá alternativa k nekonečným mexickým seriálům či reality-show. "Je to na Oscara!" usoudil plukovník Igor Kaspražickij.