Od našeho zvláštního zpravodaje - Podnik v Tbilisi patří lidem, z nichž někteří pracovali pro ruskojazyčný server Mediazona, který je nyní v Rusku zablokovaný a označený coby "zahraniční agent".
"Teď se tu podobná místa rojí jako houby po dešti. Bar Cheers patří Bělorusům, o ulici níž je ukrajinský podnik, jedni ruští známí otevřeli před deseti dny další hospodu, ani jsem tam ještě nebyl, nestačím to sledovat," vypočítává Dmitrij Okrest, ruský novinář a autor několika knih, včetně jedné o rozpadu socialistického bloku ve východní Evropě. Do Gruzie dorazil několik týdnů před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Další jeho krajané či opozičně smýšlející Bělorusové, kteří jsou proti režimu Alexandra Lukašenka, ho v poslední době následovali.
Gruzie je pro Rusy a Bělorusy, kteří prchají před zvůlí jejich režimů, atraktivní, protože zde na rozdíl od zemí Evropské unie nepotřebují víza. Mohou tady pobývat rok a poté musí alespoň na jeden den odjet ze země a lhůta běží od začátku. Také mírné klima, moře, skvělá kuchyně či vyhlášená pohostinnost z Gruzie dělá oblíbenou destinaci.
Na sociálních sítích i mezi lidmi však lze slyšet názory, že Rusů je v Gruzii příliš. Oficiální čísla nejsou veřejná, neoficiálně se říká, že od počátku války na Ukrajině sem přijelo osmnáct tisíc Rusů, asi čtrnáct tisíc Bělorusů a zhruba deset tisíc Ukrajinců. Když jdete po hlavním bulváru Šota Rustaveli ve Tbilisi, máte pocit, jako kdyby byla turistická sezona v plném proudu. Ta přitom ještě ani nezačala.
Jako první začaly prudce stoupat ceny nájmů bytů. "Protože jsem přijel ještě před válkou, pronajal jsem si třípokojový byt ve čtvrti Vake za 350 dolarů měsíčně (asi 8300 korun). Dneska se podobný pronajímá minimálně za čtyřnásobek," vysvětluje Dmitrij Okrest.
Obavy z možného útoku
Podle ruského novináře Okresta v Gruzii na začátku invaze panovala napjatá atmosféra. "Byli lidé, kteří tvrdili, že když tady bude moc Rusů, tak se Vladimir Putin rozhodne je ochránit a vojensky zaútočí. Pokud by se tak stalo, vím, že mám asi dvě hodiny na to, abych se dostal na letiště a utekl. Kdyby Moskva vyhrála, skončím v base, a pokud ne, tak tady také nebudu moci žít," tvrdí.
Obavy Gruzínců místy dostávaly bizarní podoby. Na zdech v Tbilisi například někdo sprejoval trojúhelníky, následně se začaly šířit zvěsti, že takto ruští rozvědčíci označují budoucí cíle pro bombardování.
"Policie oznámila, že zadržela dvě dívky slovanského původu. Jenže pak se zjistilo, že autorem je gruzínský sprejer a ornament je stylizovaný portrét jeho kocoura," usmívá se Dmitrij Okrest.
Ředitelka gruzínské pobočky nevládní organizace Transparency International Eka Gigauriová vysvětluje, že v týdnech po ruském útoku na sousední stát panovaly také obavy z nově příchozích, brzy se ale uklidnily. "Gruzínci pochopili, že to jsou lidé, kteří utíkají před Putinovým režimem," podotýká.
Jednou se vrátím domů
Naprostá většina Rusů a Bělorusů, kteří jsou nyní v Gruzii, neví, jak dlouho tu zůstane. "Uvidí se v létě, teď se nedá plánovat. Spousta lidí utekla z Ruska, chtěli by do Evropy, ale téměř není jak získat víza, pokud nejste známý aktivista nebo slavný novinář. Hodně lidí také neumí pořádně jazyky, co budou dělat někde v Německu, když umí jen špatně anglicky?" pokládá si rétorickou otázku Dmitrij Okrest.
Ve výhodě jsou programátoři a další lidé, kteří mohou pracovat na dálku. Problémem je ovšem integrace do gruzínské společnosti. "Starší generace a ti, kteří pracují v turistice, ještě rusky umí, mladí zase často umí anglicky, ale to samozřejmě nestačí. Chtělo by se to naučit jazyk, ale to opravdu není nic jednoduchého," říká běloruský novinář Seviarin Kviatkouski, který byl loni v Bělorusku zatčen, podmínečně propuštěn a následně nelegálně opustil zemi a dostal se do Gruzie.
Kviatkouski by se přitom někdy chtěl přestěhovat do Polska. "Pronajal bych si byt někde v Bialystoku u hranic a každé ráno bych se díval směrem k Bělorusku. Jednou se tam přece vrátím," říká zasněně.
