Soul - Rodina dnes šestapadesátileté Kim Jong-šil utíkala z KLDR do Jižní Koreje postupně v průběhu několika let. První se na cestu v roce 2006 vydala ona sama. Doma nechala manžela se dvěma dětmi, bratra, matku i všechny ostatní příbuzné. Setkala se s nimi až o šest let později.
Dlouhý proces "řetězového útěku", což je podle ní jediný způsob, jak se z opevněné země s rodinou dostat, popsala americkému listu Washington Post.
"Pokud nemáte rodinu žijící mimo Severní Koreu, není možné utéci, protože někdo musí zaplatit," potvrzuje její slova jeden z úspěšných běženců, který nyní žije na jihu Korejského poloostrova.
Přeběhlíci proto vytvořili propracované struktury pro převod peněz k hranicím KLDR s Čínou, kde se snaží podplácením severokorejských vojáků umožnit ostatním uprchlíkům překročit hranice.
Kim Jong-šil se podařilo utéct na třetí pokus a do Jižní Koreje se z Číny dostala až po třech letech. Aby se znovu setkala se svou rodinou, potřebovala zprostředkovatele, kteří by její peníze za provizi dostali až k hranicím. Staršího bratra například dostávala z KLDR několik měsíců. "Pracovala jsem s vyjednavačem rok," vzpomíná dnes.
"Obchodníci" si přitom účtují nemalé sumy. Zajistit cestu pro mladšího bratra stálo celou rodinu 8000 amerických dolarů. "Tenkrát to bylo levnější," říká Kim a odhaduje, že dnes by za něj musela vyplatit až 12 000 dolarů.
Ti, kteří nedokáží dát takovou částku dohromady, šetří alespoň na to, aby své rodině v KLDR přispívali na živobytí. Mladší bratr Kim nechal v KLDR ženu a dva syny. V Jižní Koreji žije se sestrou v jednom bytě. Pracuje jako řidič kamionu a sám skoro nic neutratí.
"Pracuji tvrdě dlouhé hodiny a myslím při tom na svou rodinu," řekl s tím, že jim ročně posílá 3000 dolarů. S takovou částkou se dá v Severní Koreji vyžít dlouho.
Naděje, že za nim žena se dvěma syny jednoho dne přijedou, se přitom snižuje.
Síla propagandy a posílení kontroly hranic
Statistiky ukazují, že počet severokorejských uprchlíků od nástupu Kim Čong-una k moci v roce 2011 výrazně klesá.
Podle dat nasbíraných jihokorejským ministerstvem sjednocení jich v roce 2015 uteklo 1276. Přitom ještě v roce 2011 jich byl více než dvojnásobek.
Vláda Kim Čong-una dělá všechno pro to, aby lidem dokázala v útěku zabránit. Migranti kazí image stalinistického režimu a šířením informací o životě v KLDR vrhají na zemi a jejího vůdce nové a nelichotivé světlo.
V roce 2013 organizace Amnesty International informovala o zavedení ještě přísnějších hraničních kontrol.
Zarážející čísla ale nemohou být důsledkem pouze posílené hraniční stráže. Komunistická strana se snaží útěkům hlavně předcházet. Britský list The Guardian v této souvislosti zmiňuje sílu severokorejské propagandy.
Ta pod vedením mladého Kima uprchlíky neignoruje, ale naopak je využívá pro svoji věc. Jsou jejím prostřednictvím zobrazováni jako lidé slabé vůle, jedinci, o které severokorejská společnost vlastně nestojí. Do noty jim hrají takzvaní dvojití uprchlíci, kteří se po přeběhnutí hranic touží vrátit zpátky do KLDR. Někteří jsou k tomu nuceni nátlakem, jiní nejsou po letech izolace jednoduše schopní vést normální život ve svobodné zemi. Takoví lidé se pak objevují ve státní televizi, kde mají dokázat, jak špatně se za hranicemi komunistického ráje žije.
Všechny tyto okolnosti možnosti na útěk komplikují a neuvěřitelně prodražují. Rodina bratra Kim Jong-šil nemá dobré vyhlídky. "Teď by pokus dostat je ven mohl stát až 40 000 dolarů a ani pak by neexistovala žádná jistota, že by se dostali do bezpečí," říká smutně.
Pro to, aby se Severokorejec dostal přes Čínu do Jižní Koreje, je potřeba najmout až osm lidí. A ti všichni pracují za peníze.
Kim Jong-šil má v KLDR ještě bratra s rodinou, který také touží po útěku. Ale ani pro něj nemají potřebné desítky tisíc dolarů. Její řetěz se v tomto místě přetrhl. "Navíc mají strach," dodává.
