Cap Canaveral - Nová generace raketoplánů předaná armádě v časech omezených rozpočtů s cílem pokračovat v dalším výzkumu vesmíru? Nebo první krok na cestě využití kosmického prostoru k ryze vojenským účelům?
Americké vojenské letectvo, které dnes ve tři ráno středoevropského času vyslalo ze základny na Mysu Canaveral na orbit malý bezpilotní raketoplán X-37B, ochotně zveřejnilo veškerá data týkající se technických parametrů vesmírného plavidla. O vlastním účelu mise, přístrojích a nákladu na palubě ale mlčí.
Tyto informace podléhají totiž přísnému utajení.
"Hlavní prioritou technologické demonstrace během tohoto prvního letu je raketoplán sám," řekl novinářům zástupce prvního náměstka ministra obrany USA Gary Payton pověřený vesmírným programem.
"Vyletět na orbit, otevřít vrata nákladního prostoru, rozvinout solární panely, vyzkoušet, jak se chová na oběžné dráze a zase ho dostat zpět," naznačil, co budou vojenští experti během letu sledovat.
Očekává se, že mise bude trvat tři čtvrtě roku a X-37B následně přistane na Vanderbergově letecké základně v Kalifornii.
Ve výšce 900 km
S projektem bezpilotního raketoplánu přišel Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) již v roce 1999. O pět let později jej však z ne zcela jasných důvodů předal armádě USA.
X-37B je dlouhý 8,8 metru, váží pět tun a rozpětí křídel má 4,6 m. Raketoplány, které vysílá na oběžnou dráhu NASA, jsou tedy přibližně čtyřikrát větší.
V nákladovém prostoru může X-37B nést několik menších satelitů o hmotnostech v řádu stovek kilogramů. Na rozdíl od velkých raketoplánů využívá výhradně solární energii a lithium-iontové baterie.
Všechny manévry, včetně vystoupání na orbit ve výšce 900 kilometrů, rozvinutí solárních panelů a jejich opětovného složení a vlastního přistání, budou řídit palubní přístroje.
Pochyby odborníků
Skutečnost, že projekt je dnes výhradně v rukou Pentagonu, vzbuzuje u odborníků na kosmonautiku a vojenství přirozeně jisté pochybnosti.
"Bezpilotní vesmírné plavidlo, které po dlouhé měsíce krouží po orbitu může sloužit jakémukoli účelu, civilnímu i vojenskému," upozornil deník Christian Science Monitor Chris Hellman z Projektu národních priorit v massachusettském Northamptonu.
"Jedná se o nový kosmický koráb nebo orbitální bombardér?" otázal se v rozhovoru pro list Los Angeles Times John Pike, ředitel serveru globalsecurity.org zabývajícího se otázkami celosvětové bezpečnosti.
Kongres USA sice ratifikoval v roce 1967 Smlouvu o využívání vesmírného prostoru předloženou na půdě OSN, v níž se Spojené státy zavazují k tomu, že nebudou na zemský orbit umisťovat zbraně hromadného ničení, o jiných systémech se ale v dokumentu nemluví.
"Nechápu, jak se může v této souvislosti hovořit o militarizaci vesmíru," brání projekt Payton. "Jedná se pouze o modernizovanou verzi vesmírného plavidla. Americké letectvo uskutečňuje v kosmu celou řadu misí a tenhle letoun má pouze přispět k tomu, abychom v nich byli úspěšnější."
Projekt bude se vší pravděpodobností pokračovat. Druhý miniraketoplán vyšle vojenské letectvo do vesmíru příští rok.
