Soutěž softwarových řešení probíhala v osmi podzemních virtuálních světech, které reprezentují různá prostředí. V nich se s veškerou dynamikou a kinematikou pohybují trojdimenzionální modely robotů, kteří v simulovaném prostředí ve vzájemné spolupráci plní stejné úkoly záchranářů jako jejich reálné předobrazy.
Výsledky soutěže agentura DARPA vyhlásila v pátek 24. září při slavnostním ceremoniálu v Kentucky ve Spojených státech.
„Soustředili jsme se především na hlavní soutěž s reálně existujícími roboty, proto je pro nás druhé místo ve virtuálním závodu příjemné překvapení. Výsledek totiž ukazuje možnosti technického řešení, do kterého jsme investovali zejména díky subvenci agentury DARPA. To, že naše řešení funguje takto dobře ve virtuálu, nám dává slibnou perspektivu i pro práci s reálným systémem,“ říká prof. Tomáš Svoboda, vedoucí týmu více než třiceti vědců a studentů z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.
Podle Svobody agentura DARPA v posledních třech letech investovala značné úsilí do vylepšení simulátoru - virtuálního prostředí, protože vidí jeho potenciál při vytváření nových robotických systémů a v realistickém ověření robotických řešení s omezenými možnostmi zkoušení v reálném prostředí.
Díky druhému místu v soutěži virtuálních robotů si tým CTU-CRAS-NORLAB veze do Prahy odměnu půl milionu dolarů. Výhra vědcům z FEL ČVUT umožní dále investovat do výzkumu v oblasti robotiky.
Současně s virtuální soutěží probíhala v podzemním komplexu MegaCavern v Kentucky soutěž reálných robotů. Sestava kolových, pásových, létajících a čtyřnohých záchranářských robotů z FEL ČVUT dokázala během 60 minut v obřím vápencovém dole odhalit sedm objektů, což ji v konkurenci nejlepších osmi týmů světa vyneslo celkové šesté místo.
„Během soutěžního kola jsme nasadili kompletní sadu našich robotů. Šest pozemních včetně třech kráčejících SPOT, tři drony a ještě ručně řízený robot sloužící jako motorizovaná základna mobilního spojení. Roboty v prostředí, kde chybí GPS signál a dosah bezdrátové komunikace je značně omezený, pracovaly i mimo spojení, plně autonomně, což považujeme za úspěch,“ uvádí profesor Jan Faigl, vedoucí laboratoře výpočetní robotiky z Fakulty elektrotechnické ČVUT.
