Pchjongjang - Turistů do Severní Koreje mnoho nejezdí. Ty, co tam ale vyrazí, může potkat nevšední zážitek. A to při tak běžné události, kterou je výměna peněz.
Turista za svou bankovku místo tamní měny won totiž často dostane drobné v podobě sáčku čaje.
V Severní Koreji se každá transakce provádí v zahraniční měně. Návštěvník se může pohybovat jen s průvodcem a má přístup jen do omezeného počtu obchodů. Utrácet lze ve velkých hotelech a restauracích v metropoli, které přijímají cizince.
Jinde to je často komplikované. Zboží a služby jsou účtovány v severokorejských wonech, a je tedy třeba nejprve si peníze vyměnit.
Americké dolary a eura se většinou přijímají, Severokorejci je však nemusejí mít, aby vrátili nazpět. Turista tedy dostane drobné v čínských jüanech, které v zemi běžně obíhají. To ovšem znamená znovu peníze měnit.
Pokud je částka, kterou mají Severokorejci vrátit, zanedbatelná, dostane turista místo peněz jeden nebo dva sáčky čaje. Po wonu však nikde není ani vidu.
Ekonomika země je vyčerpaná
Severní Korea přijímá většinu zahraničních měn, ať už jde o čínský jüan, americký dolar nebo euro. Zemi chybějí rezervy a turisté, i když málo početní, jsou v KLDR významným zdrojem devizových příjmů.
Ekonomika Severní Koreje je vyčerpaná desetiletími špatného vedení, přírodními katastrofami a rovněž mezinárodními sankcemi. Kromě hlavního města Pchjongjangu, kde bydlí elita, žije obyvatelstvo v chudobě a nedostatek potravin postihuje podle OSN zhruba dvě třetiny z přibližně 24 milionů Severokorejců.
Důvěra Severokorejců v jejich měnu se zhroutila v roce 2009, kdy vláda přistoupila ke katastrofální revalvaci, jejímž cílem měl být boj proti vzniku soukromých tržišť, na něž Pchjongjang pohlíží s nelibostí. Neméně straší komunistický režim popularita zahraničních deviz, protože ty mohou vést k rozkvětu nelegálního trhu vymykajícího se kontrole.
Máte-li peníze v kapse, je ještě třeba vědět, kde je utratit: zahraniční návštěvníky podle agentury AFP sledují vládní agenti, s nimiž je třeba složitě jednat o tom, kam chcete jít. Je-li vaše snaha úspěšná, doveze vás taxi i s vaším andělem strážným do obchodu pro cizince, kam Severokorejec nikdy nevkročí.
Přesvědčování "anděla strážného"
V Rak Won, sousedícím se severokorejskou státní leteckou společností Koryo Air, je prodavačů víc než zákazníků. Ve dvou řadách regálů jsou vystaveny levné čínské cukrovinky i luxusní zboží, jako je dovážený alkohol či kuchyňské nože německé značky Wusthof. Ceny jsou pro Severokorejce astronomické a personál se k příchodu skupiny zahraničních novinářů s fotoaparáty a videokamerami chová zcela lhostejně.
Znovu musíte přesvědčovat anděla strážného, že chcete jít do jiného obchodu, Kwang Bok, což je výrazně populárnější obchodní centrum, kde vás eskalátory dovezou do tří pater kolem atria s vlajkami v národních barvách. Po poněkud složitém vyjednávání souhlasí ředitel centra s přítomností novinářů.
Obchod naplnili nedělní hosté, kteří si tam s partnerem nebo s rodinou přišli pochutnat na kachně, krabech či rybách. U pultu s pivem a korejským likérem sodžu je nával. U pokladny sedí muž sledující televizi, kde se právě vysílá severokorejský válečný film. Ve třetím patře je prostor pro děti, vyzdobený přepážkami ilustrovanými válečnými scénami, kde vojáci drží hlídku u tanků a bojových letounů.
