Tunis - Novou vládu, ve které zasedli i zástupci ještě před měsícem pronásledované opozice, má od pondělka Tunisko.
V metropoli se stále střílí, policie opět nasazuje proti demonstrantům slzný plyn a vodní děla, nicméně diktátor Zin Abidín bin Alí už to sleduje z hodně velké dálky.
Od pátku je v paláci v saúdskoarabské Džiddě, kam uprchl kvůli téměř měsíc trvajícím masovým protestům a nepokojům. S sebou si podle posledních zpráv vzal i půldruhé tuny zlatých prutů v hodnotě kolem padesáti milionů eur.
Co vznikne z nečekaného svržení vůdce, který vládl zemi na severu Afriky třiadvacet let, zatím není jasné.
Ale sám fakt, že v arabské zemi lidé dokázali zdánlivě nedotknutelného vládce, přimět k ponižující rezignaci, je pro celý arabský svět revolucí.
Zápalná směs, která zažehla nepokoje v Tunisku - nezaměstnanost, stoupající ceny, korupce, cynické zneužívání moci vládnoucí elitou a autoritářský režim neumožňující svobodnou výměnu názorů - existuje i v mnoha dalších arabských zemích.
"Změny v Tunisku znamenají konec mlčení arabských mas, které se po několik desetiletí nevzpěčovaly režimům, založeným na moci armády nebo tajné policie. Na mnoha místech existuje to samé, co v Tunisku. Málo pracovních míst, vysoké životní náklady a odpor ke způsobu, jakým arabští mocní nakládají s občany," tvrdí libanonský analytik Rámí Chúrí.
Nespokojenost Tunisanů ještě více podnítily informace ze serveru Wikileaks, podle kterých si členové prezidentovy rodiny nechávali posílat letadly z Evropy vybrané lahůdky a topili se v luxusu a přepychu.
Za možné kandidáty "tuniské cesty" je považován například Egypt. Nejlidnatější arabská země s téměř 80 miliony obyvateli.
I tady je nedostatek pracovních příležitostí a perspektiv, zhruba 40 procent Egypťanů musí vystačit s nižším příjmem než číní dvanáct egyptských liber na den (necelých čtyřicet korun).
Dlouhodobá nespokojenost je viditelná jako mezi nejchudšími vrstvami, tak mezi příslušníky střední třídy.
Egyptská populace přitom roste rychlým tempem. Zhruba šedesát procent Egypťanů je mladších třiceti let, přičemž nejvyšší nezaměstnanost je právě v této skupině.
A prezident Husní Mubarak vládne ještě o šest let déle než svržený tuniský vůdce. Už od roku 1981. Příští rok se chystá už na šesté funkční období, přestože je mu už dvaaosmdesát let a zdravotně na tom není nejlépe.
"Možná se to, co se stalo v Tunisku, tady může opakovat. Mnoho lidí žije už nesnesitelným způsobem. Sídliště a městské čtvrti jsou přelidněné, všechno je stále dražší a je těžké vydělat alespoň na základní věci. Nevylučuji, že jednou i Egypťané řeknou, že už toho mají dost," řekl v anketě agentury Reuters jednatřicetiletý taxikář Muhammad z Káhiry.
Mubarakův režim sice není tak represivní jako byl ten tuniský a do určité míry toleruje v části médií nebo na internetu kritické názory. Šance něco změnit ve volbách ale není.
Vše je nastaveno tak, aby vždy vyhrál Mubarak nebo jeho Národní demokratická strana. Lidé na to reagují ostentativním nezájmem. Nedávných parlamentních voleb se údajně nezúčastnila ani třetina oprávněných voličů.
Mohutné tuniské protesty rozdmýchal muž jménem Muhammad Buazízí. Ve městě Sidi Bu Saíd se upálil na protest proti tomu, že mu policisté znemožnili prodávat na ulici ze stánku zeleninu a připravili ho tak o možnost živit rodinu.
V Káhiře sepolil benzínem a zapálil v pondělí přímo před budovou egyptského parlamentu pekař Abdú Gafr, zjevně inspirován činem šestadvacetiletého Tunisana.
Egypťané, toužící po změnám, hledí na Tunisko s neskrývanými nadějemi. Na podporu tuniských demonstrantů se už i v Káhiře konala malá demonstrace.
Ne že by revoluce byla za dveřmi, ale prezident Mubarak bude muset počítat se sílící nespokojeností.
"Rozhodně je zaděláno na nějakou revoltu. Tady se žije ještě mnohem hůře než v Tunisku, mnozí Egypťané už takhle dál nemohou," uvedl v anketě třiadvacetiletý Egypťan Abdalrahmán Mansúr.
