Ve starověkém Římě byl lov a zpracování tuňáků stabilním zdrojem obživy. V současné době jeho maso naleznete v každém obchodě. Stal se oblíbenou pochoutkou také u nás. Jenže díky nadměrnému rybolovu a pytláctví hrozí některým druhům tuňáka dokonce vyhynutí.
Samy rybárenské společnosti si uvědomují, že jejich zisky jsou ohroženy a špatnou situaci chtějí řešit. Delegáti ze 60 zemí se proto sešli v japonském Kobe, aby podnikli kroky proti pytláctví, zvyšování počtu rybářských lodí a také neefektivní práci policie při kontrole kvót na lov.
Zavázali se také, že vytvoří 5 regulačních orgánů, které by měly reprezentovat různé regiony. "Možná to vypadá, že krok, který jsme teď podnikli, nic neznamená, ale je to velký krok, historický krok," říká Masanori Mijahara z Japonské rybářské agentury.
Právě Japonsko setkání v Kobe zorganizovalo. Japonci se totiž dostávají stále více pod mezinárodní tlak, protože spotřebovávají jednu čtvrtinu všech světových zdrojů pěti hlavních druhů tuňáků.
Organizace zabývající se ochranou zvířat však z plánu moc nadšeny nejsou. Například organizace World Wild Fund (WWF) nedávno varovala, že tuňák obecný se nachází na pokraji vyhynutí.
"Jediné, na čem se shodli, je, že musejí shromáždit více dat a mluvit mezi sebou častěji," uvádí ve svém prohlášení WWF.
V roce 2004 počet dospělých tuňáků obecných žijících v západní části Atlantického oceánu klesl o 81 procent v porovnání s rokem 1975.
Každý chce něco jiného
Japonsko, které spotřebuje 12 procent z celkového ročního úlovku, který činí více než 2 miliony tun, se nyní zasazuje o to, aby byl omezen lov mladších a menších tuňáků.
S tím však nesouhlasí Evropané, protože by to ohrozilo jejich konzervárenský průmysl. Celkově se však dá říci, že zatímco větší země chtějí omezit množství ulovených zvířat, menší země naopak chtějí rozšiřovat rybářské flotily.
Nadměrný rybolov poškozuje hlavně větší druhy tuňáků, protože u nich začíná reprodukční období až po deseti letech věku a trvá pouze nějaký čas, navíc jen v teplých vodách.
