Paříž - Studio laděné dočerna, skleněný stůl, Elysejský palác v pozadí. Vpravo Nicolas Sarkozy, vlevo - dva a půl metru od Sarkozyho - Francois Hollande. Tak vypadá scéna, na níž se ve středu večer odehrává nejdůležitější francouzské představení letošního roku.
Jediný televizní duel před nedělním druhým - a rozhodujícím - kolem prezidentských voleb ve Francii u obrazovek živě sleduje 20 milionů diváků. Dvouhodinový přímý přenos, který začal v osm večer, vysílá pět rozhlasových a čtyři televizní stanice.
Nikdo nepochybuje o tom, že při něm jde o hodně. Současný prezident Sarkozy má totiž poslední možnost, jak zvrátit - pro něj krajně nepříznivý - vývoj voličských preferencí.
Nebude to mít snadné. Průzkumy mu zatím přisuzují 46 (maximálně 47) procent hlasů, jeho vyzyvateli Hollandovi 53 procent. Televizní duely sice dokážou voliči "pohnout", podle francouzských expertů na předvolební šetření ale maximálně o jedno procento nahoru nebo dolů.
Televizní duel je vrcholem ostré předvolební kampaně:
Chce-li zůstat v Elysejském paláci, musí Sarkozy svého soupeře z řad socialistů, řečeno sportovní terminologií, knokautovat.
Cítit se jako doma
Důležitosti středečního večera jsou si ve Francii vědomi všichni. V čele se zástupy poradců, kteří už týdny ladí detaily ohledně debatního studia.
Sarkozyho tým si tak například vymohl, že ve studiu musí být teplota 20,5 stupně. Jejich kandidát se totiž hodně potí, což by mu mohlo u voličů uškodit.
Na speciální požadavky uchazečů o nejvyšší post v zemi jsou ale ve francouzské televizi zvyklí. Francois Mitterrand, jeden ze Sarkozyho předchůdců, si před lety například vyžádal, aby měl diskusní stůl stejné rozměry jako psací stůl v jeho pracovně. Chtěl se ve studiu cítit uvolněně, jako doma.
Věta, která rozhodne
Televizní duely kandidátů na prezidenta Francie důvěrně zná. První se vysílal už v roce 1974, po vzoru amerických debat z šedesátých let.
Komentátoři připomínají, že ve volbách, které nebyly dopředu rozhodnuté, vyhrávala volební souboje i jedna jediná, dobře zformulovaná "televizní" věta.
"Monsieur Mitterrand, nejste tu jediný, kdo má srdce," pronesl třeba Giscard d'Estaing na adresu socialisty Francoise Mitteranda, čímž se mu de facto povedlo prezidentské volby v roce 1974 vyhrát.
Rány v debatách ale umí zasadit i Nicolas Sarkozy.
"Jaké to teprve musí být, když nejste takhle vynervovaná?" odrazil útoky Ségoléne Royalové v roce 2007. Tu to vyvedlo natolik z míry, že boj o Elysejský palác prohrála, napsal pařížský zpravodaj týdeníku Der Spiegel.
Hollande ale není Royalová. Sarkozy navíc nebude v roli odrážeče útoků (jako v roce 2007), ale útočníka. Navíc slovní souboj nutně potřebuje vyhrát. A to je mnohem těžší úloha.
