Boston - Zaženou nudu. Uchlácholí. Pomohou vybít vztek.
Mohlo by se zdát, že takzvaná chytrá dotyková zařízení jsou pro malé děti dokonalým zábavním a výchovným zařízením.
Háček je v tom, že za tuhle zábavu malí uživatelé platí - svou emoční inteligencí. V závěrech studie publikované v odborném magazínu Pediatrics journal před tím varuje tým badatelů z Bostonské univerzity.
V praxi to znamená, že děti přestávají vnímat, zvládat a vyjadřovat pocity. Stávají se apatickými.
Získaná emoční plochost se pak projevuje tím, že se namísto vyhledávání lidské společnosti obklopují technologiemi. A když k nim nemají přístup, vztekají se.
Jinak řečeno, když rodiče dětem podstrkují tablety v okamžiku, kdy zlobí, je to, jako by potomkovi podávali drogu. Netušíce, že bude příště jeho bažení po ní ještě silnější.
O problému se nemluvilo
To, že má zmiňovaný vliv na malé děti televize, se ví už dlouho. O vlivu chytrých dotykových zařízení na nejmenší uživatele se ale dosud moc nemluvilo, upozorňuje na webu deník Independent.
Nebo na to alespoň nikdo nahlas neupozorňoval.
"Dobře víme, že příliš času stráveného před obrazovkou snižuje schopnost dětí zlepšovat své jazykové a sociální dovednosti. Mobilní zařízení fungují podobně, protože děti pak tráví méně času tváří v tvář," vysvětlila deníku The Daily Telegraph jedna z autorek výzkumu Jenny Radeskyová.
Pokud jsou tato zařízení hlavním nástrojem k uklidnění vašich dětí, jak se pak mohou naučit zvládat svoje pocity?
"Pokud jsou tato zařízení hlavním nástrojem k uklidnění vašich dětí, jak se pak mohou naučit zvládat svoje pocity?" pokračuje Radeskyová.
Poškození emočního vnímání zaznamenal také tým psychologů z Kalifornské univerzity, a to už loni v srpnu.
Zjistil, že děti, které tráví příliš času u počítače, televize či s tabletem, mají později problémy s běžnou mezilidskou komunikací. Nedokážou dobře číst pocity a postoje druhých, nerozumí jim.
Dobrá zpráva na závěr: už po pětidenní "abstinenci" - přesněji po pětidenním pokusném pobytu na dětském táboře v přírodě - se schopnost vnímat city druhých u sledované skupiny dětí začala prokazatelně zlepšovat.
