Londýn – Hrdost, potřeba dosáhnout uznání či snaha vyhnout se ponížení. To jsou z hlediska psychologie hnací mechanismy, které mohou rozpoutat válku.
Proto také musí být zařazeny mezi faktory, jež dokáží přispět k nastolení míru.
To, co platí u většiny jednotlivců, platí i pro politické vůdce, ať už stojí v čele nějaké země, nebo ozbrojené skupiny. Jejich vlastní hrdost způsobuje, že se stávají zcela slepí a hluší k jakýmkoli racionálním argumentům.
Tvrdí to alespoň expert na mediaci z londýnské Regent’s University Paul Randolph.
O psychologii vůdců v ozbrojených konfliktech vydal knihu.
Tvrdí v ní mimo jiné, že strach z ponížení hrál významnou roli v procesu ustavičného prodlužování válečného konfliktu v Sýrii. Bojuje se již šestým rokem.
Stud bolí
Válka v Sýrii už připravila o život 470 tisíc lidí. Mírové rozhovory, které ji mají ukončit, stále nikam nevedou.
Jednotliví aktéři se neshodnou ani na přechodu k demokratickému režimu, ani na budoucnosti syrského prezidenta Bašára Asada.
Přesvědčit syrského prezidenta, aby odstoupil, se opakovaně snaží zejména americký ministr zahraničí John Kerry. Syrskou válku podle něj nelze ukončit, pokud Asad zůstane u moci.
"Je to velmi, velmi složitá situace," řekl Randolph v rozhovoru pro nadaci Thomson Reuters. "Motivace, proč tito lídři neodstupují z funkce, je ale stejná jako v případě těch, kdo nejsou ochotni říci 'omlouvám se'… Stydí se. A stud bolí."
Jako fyzická bolest
Vědci odhalili, že pokud je nějakým způsobem ohrožena hrdost člověka, jsou aktivovány stejné části mozku, jako je tomu u bolesti fyzické, upozorňuje Randolph.
"Když vás někdo poníží, váš mozek to interpretuje stejně, jako když si spálíte prsty… Náš mozek to nemá rád a nedovolí, abychom to dělali," říká.
Právě tato skutečnost kombinovaná s touhou zanechat po sobě nějakou stopu – což je dalším průvodním jevem lidské hrdosti – lídrům ztěžuje rozhodnutí odstoupit z funkce.
"To poslední, co byste chtěli, je zanechat po sobě stopu v podobě šmouhy, a tedy špatného dojmu," vysvětluje Paul Randolph. "Lidi to nutí k tomu, aby bojovali s nepřízní osudu. A snažili si svou hrdost zachovat."
V Sýrii je podle Randolpha zapotřebí nalézt "zlatý most". Tento koncept pochází ze staré Číny.
Válečník, který je skutečně moudrý, by se měl snažit nabídnout nepříteli možnost odchodu z bitvy v podobě mostu, po němž se poražený protivník může stáhnout do bezpečí.
Pocit vítězství
"Všechny spory jsou v podstatě velmi prosté. V tom smyslu, že někdo něco chce a někdo jiný není ochoten mu to dát," tvrdí Randolph.
Obě strany sporu jsou podle něj ovlivňovány jak racionálními, tak ryze psychologickými faktory. Psychologie tedy hraje důležitou roli v chápání, ale i řešení konfliktů.
Klíčovým v tomto procesu je to, aby obě strany dostaly možnost být vyslyšeny, takže získávají pocit, že jejich hrdost případným kompromisem neutrpěla.
Hlavním úkolem mediátora tak je, aby měly obě strany pocit, že vyhrály. Platí to beze zbytku i pro válku v Sýrii.
