Stockholm - Středopravá Aliance pro Švédsko, která v nejlidnatější skandinávské zemi vládne již čtyři roky, si podle všeho zasloužila vyhrát nedělní parlamentní volby.
Švédský státní dluh patří mezi vyspělými zeměmi - také díky vysokým daňovým odvodům do rozpočtu - k těm nejmenším. A nezaměstnanost se kabinetu premiéra Frederika Reinfeldta podařilo i v čase světové finanční krize udržet pod evropským průměrem.
Předseda vlády dokázal volební získ své Umírněné koaliční strany oproti roku 2006 ještě navýšit a jednoznačně porazit blok sociálních demokratů, zelených a postkomunistické levice. Aliance pro Švédsko získala 49,2 procenta, opozice o 5,6 procenta méně.
Plány však premiérovi zkřížil nováček ve stockholmském Riksdagu, protievropští Švédští demokraté požadující drastické omezení přistěhovalectví. Se svými dvaceti poslanci připravili Reinfeldta o jasnou vládní většinu.
Premiér o víkendu zopakoval své předchozí prohlášení, podle kterého povolební spolupráce s "pravicovými populisty" nepřipadá v úvahu. Teď zřejmě bude muset svá slova korigovat.
Opatrní Zelení
Zelení, které láká do vlády, se totiž k jeho nabídce zatím stavějí negativně. Jejich program se navíc nemusí některým členům stávající vládní koalice zamlouvat. Je dosti radikální.
Švédští Zelení požadují navýšení daně z pohonných hmot, rozvoj sítě vysokorychlostních příměstských vlaků, vyšší dotace do veřejné dopravy a zejména postupné uzavření deseti zastaralých jaderných elektráren v zemi.
"Domníváme se, že jsme od voličů nedostali mandát k tomu, abychom se stali součástí vládní koalice," vyslovila se v pondělí poměrně jednoznačně předsedkyně strany Maria Wetterstrandová.
Mnohem vstřícnější jsou Švédští demokraté.
"Očekáváme, že nás ostatní strany budou brát jako rovnocenného partnera a jsme proto připraveni s nimi hovořit," citovala agentura Reuters šéfa strany Jimmieho Akessona.
Švédští demokraté dělali před volbami vše, co bylo v jejich silách, aby se zbavili nálepky neonacistické strany ovládané radikály s vyholenými lebkami, jakou si získali v minulých letech.
Trvají ale na tom, že by počet imigrantů, které Švédsko každoročně přijímá, měl klesnout o devadesát procent. Přistěhovalci představují čtrnáct procent švédské populace, což je nejvíc mezi skandinávskými zeměmi.
Umírněná strana, umírněná politika
Reinfeldt si voliče získal nejenom svým umírněným vystupováním, nýbrž také umírněnou politikou, kterou vedl. Tradiční "švédský model" počítající se štědrými sociálními dávkami se nesnažil zlikvidovat.
Pouze jej chtěl korigovat částečným snižením daní a odbouráním některých dávek v nezaměstnanosti, aby se jeho země v budoucnosti nevydala cestou vysokého zadlužení po vzoru Řecka.
Ve své koalici měl ostatně vedle konzervativních křesťanských demokratů, také sociálně liberální Lidovou stranu a Stranu středu, která se cítí být "venkovskou" alternativou k Zeleným.
Teď se musí rozhodnout, zda do vlády přizve pátou politickou formaci, navíc takovou, jakou si pro koaliční jednání nepřál.
"Máme tady scénář, kterému se většina švédských voličů chtěla vyhnout," tvrdí politolog Ulf Bjereld z Gothensburgské univerzity. "Jazýčkem na vahách politické moci se stala xenofobní strana."
Pokud se Reinfeldt nedohodne se Zelenými a spolupráci se Švédskými demokraty definitivně zamítne, nezbude mu podle všeho nic jiného než vytvořit velkou koalici se sociálními demokraty.
Další alternativou je menšinová vláda a tedy hrozba, že zemi dříve či později čekají předčasné volby. A ty by mohly skončit ještě vyššími volebními zisky Švédských demokratů, než tomu bylo v neděli.
