Kupavna, Moskevská oblast (Od našeho zpravodaje) - Oheň se blíží k hlavnímu městu Ruska. Přímo do Moskvy ještě nedošel,
ale celé město jej už cítí a vidí. Moskva je zahalena do kouřového oparu
z požárů hořících v sousední oblasti.
Už od okraje chatové osady Kupavna, dvacet kilometrů od kraje metropole, jsou
vidět ohořelé zdi původně bílého cihlového domu. U nich stojí sousedé,
kteří jen tak tak zachránili svůj dům od podobného osudu.
"Bylo to hrozné. Jen si to představte: hoří suchá tráva, padají hořící
stromy, hoří sousední dům, všechno okolo hoří a vy myslíte jen na to, že
se musíte zachránit, protože tam za vámi žijí další lidé,“ sugestivně
líčí padesátnice Naděžda jejich boj s ohněm.
Rusko v letošním roce sužuje ohnivé léto. Teploty už druhý měsíc málokdy klesají pod 35 stupňů a zemi spalují požáry nevídané síly. Podle oficiálních informací ministerstva pro mimořádné situace hoří okolo 172 tisíc hektarů a bez střechy nad hlavou zůstaly více jak tři tisíce Rusů.
Pod Moskvou je situace nejhorší. Lesy a vysušená rašeliniště zde začaly hořet ještě v červenci. S ohněm přiživovaným větrem a suchem hasiči bojují s velkým vypětím všech sil.
Každý den vznikají nová ohniska požárů, které jsou čím dál víc nebezpečná. Minulý týden v Moskevské oblasti třeba vyhořel sklad automobilového parku vojenského námořnictva.
Hořelo i v Kupavně, kam míříme.
O tom, že se nacházíte v oblasti, v níž byl vyhlášen mimořádný stav, vás upozorní hlášení v příměstských vlacích, takzvaných električkách. Dávejte pozor na požáry, nezakládejte oheň v přírodě, zní z reproduktoru ve vlacích směřujících do satelitních měst rozesetých okolo Moskvy.
První svědectví o požáru se objevuje ještě před samotnou Kupavnou. Podél železniční tratě do Balašichy jsou vidět ohořelé stromy. Ve vzduchu se vznáší dým a je cítit vzdálený nebo nedávno uhašený požár. Nad hlavou sem a tam létá vrtulník ministerstva pro mimořádné situace, který z výšky monitoruje ohniska.
Kupavna, město s 22 tisíci obyvatel, bylo ohně ušetřeno. Hořel jen její okraj, chatová oblast. Zato se ale podle svědků požár vracel několik dní po sobě.
Při krátké prohlídce spáleného lesa jsou ještě vidět hořící kmeny. Les nevyhořel celý, požár jakoby postupoval v pásmech. Místní tvrdí, že to je způsobeno silným větrem, jenž hnal oheň jen jedním směrem.
Podél bývalé lesní pěšinky, která nyní vede na spáleniště, stojí kanystry s vodou. Podobné kanystry stojí u vrat domů a u trafostanice. Co kdyby se oheň vrátil.
Naděžda, už zmíněná padesátnice, říká, že dům se podařilo zachránit jen zázrakem. Když v nedalekém lese vzplanul oheň, v osadě nikdo nebyl. Všichni byli v práci. Plameny olizující jejich plot hasili ve třech.
„Stáli jsme na střeše a odtud jsme polévali přibližující se oheň. Dva metry od nás byl jen černý dým, lítaly na nás kousky plastové střechy, sálal nesnesitelný žár, ale my jsme prostě museli uhájit náš dům,“ popisuje dvacetiletý syn Míša.
„Naše sousedy zachránilo to, že měli na zahrádce napuštěný bazén. Z něho polévali plameny šlehající okolo jejich domu,“ dodává a ukazuje na chatu nedaleko vyhořelého domu.
„Nejhorší je, že vše může začít znovu. Dva měsíce nepršelo a stačí, aby vítr přinesl žhavý popel, a bude opět hořet,“ tvrdí Naděžda společně dcerou Marií se smutkem v hlase.
Na kraji chatové oblasti u svého domu stojí muž, zhruba stejně starý jako Naděžda. Jemu se plameny vyhnuly, ochránil ho sousední dům s bazénem. K rozhovoru se moc nemá, přesto si je jistý, z čeho vznikl oheň.
„Lidé jsou neopatrní a za většinu požárů si můžou sami. Chodí do lesa opékat, nedávají pozor a oheň je na světě,“ tvrdí. Jak lehce může vzniknout takový požár, svědčí i ohořelé a doutnající odpadky u jezera na druhé straně města.
„Jeďte se podívat do sousední Rjazaňské oblasti, tam je pravé peklo,“ říká na rozloučenou a odjíždí pryč autem.
