Washington - Podle jedné z legend vynalezli bajonet v polovině sedmnáctého století sedláci v jihofrancouzském Bayonne, když jim došel prach a kulky, takže improvizovaně připevnili na své pušky nože a jiné ostré předměty.
Ať už je tato legenda pravdivá, nebo ne, jisté je, že už brzy na to bodáky používaly armády po celé Evropě. Tehdejší muškety nebyly příliš přesné a navíc se nabíjely pomalu, výhody nože připevněného na hlavni tak byly zřejmé. S tím, jak se ale střelné zbraně zdokonalovaly, potřeba bajonetů klesala.
Podle historika Roberta O´Connella byly v průběhu americké občanské války (1861-1865) zodpovědné už jen za méně než jedno procento úmrtí v boji. Posledním konfliktem, ve kterém je armády ve velkém využily, byla první světová válka. Vojáci USA bodáky ale měli ještě v Koreji a Britové je používají i v Iráku a Afghánistánu.
Soumrak bodných zbraní
Nyní se však Pentagon rozhodl, že bajonety v americké armádě skončí. Reagoval tak na doporučení veteránů z Iráku a Afghánistánu, kteří výcvik s bodnou zbraní považují za zbytečný.
„Musíme učinit výcvik relevantní podmínkám na moderním bojišti," citovala agentura AP generálporučíka Marka Hertlinga, který je za rozkaz zastavit cvičení s bodáky zodpovědný. Podle něj není logické cvičit dále se zbraní, kterou už desítky let vojáci na bojišti nepoužívají.
I v případě české armády jsou bajonety podle historika Jana Skramoušského z Vojenského historického ústavu obecně překonanou věcí.
„Bodáky jsou ve výzbroji české armády, nepoužívají se ale jako bojový prostředek a rozhodně nepatří mezi standardní prvky bojového výcviku. Používají se ale při strážní službě," říká Skramoušský.
„V moderní době byl bodákový boj jedním z taktických prvků v průběhu první světové války, pak už nedosáhly takového uplatnění, protože technika vedení boje se změnila," dodává.
Podle generálního štábu je ve výzbroji české armády bodák k Samopalu vzor 58. Do boje však nepůjde.
"V rámci projektu pořízení nové útočné pušky pro Armádu České republiky (AČR) se s dodávkou bodáku nepočítá a tento bude ve výzbroji jednotlivce nahrazen útočným nožem," říká kapitán Jan Šulc z oddělení komunikace s veřejností Generálního štábu AČR.
Ještě bych to nevzdával
Podle Skramoušského je věcí doktríny jednotlivých armád, jestli chtějí bajonety využívat ve své výzbroji i nadále. Jiný přístup než Američané mají například Britové.
Netradiční výcvik vojáků USA v Thajsku:
„Náš personál je vycvičen používat bajonet jako součást svého povinného základního výcviku. Je to zásadní část nácviku vedení boje zblízka. Připravuje vojáky na to, co je může čekat na bojišti," citoval deník Times mluvčího ministerstva obrany Spojeného království.
Poslední útok na bodák provedli Britové v Iráku roku 2004. Podle plukovníka Stuarta Tootala má přitom bajonet na nepřítele stále „obrovský psychologický dopad".
„Nekritizuji americkou armádu za to, že se rozhodla zaměřit na jiné zbraně. Přestože už ale nebudeme bajonet používat tak často, ještě bych to v jeho případě osobně nevzdával," řekl Tool.
Revoluce ve výcviku
Konec bajonetů je jen jednou ze součástí revoluce v programu výcviku armády USA, který nedoznal změn po 30 let.
Místo útoku na bodák a vytrvalostního běhu se chce Pentagon soustředit na posilování svalstva trupu a krátké sprinty, při kterých musejí vojáci v plné polní bleskurychle kličkovat.
Veteráni tvrdí, že právě zde se nacházejí nedostatky rekrutů přijíždějících do válek v zámoří. Tyto názory podporují i statistiky ukazující, že vojáci jsou v Afghánistánu nejčastěji hospitalizováni kvůli zraněním zad způsobeným nošením těžkých batohů a zbraní.
Rekruti také často nemají zkušenost s pravidelným cvičením, někteří z nich jsou i obézní a rvačky znají jen z televize.
„Většina z těchto vojáků se nikdy neprala, ani se s nikým fyzicky nestřetla. Jsou překvapeni, když schytají ránu do obličeje," řekl AP kapitán Scott Sewell, který cvičí už třetí týden 190 rekrutů. „Snažíme se je přinutit k tomu, aby jednali a mysleli jako bojovníci."
