Soud svůj verdikt v souladu s dřívějším rozhodnutím ústavního soudu zdůvodnil tím, že žalovanou stranou ve sporu nemá být slovenský Ústav paměti národa. Předseda tříčlenného senátu krajského soudu ve zdůvodnění vysvětlil, že žalovat by bylo třeba slovenské ministerstvo vnitra.
Vůči verdiktu krajského soudu se již nelze odvolat, je ale možné využít mimořádný opravný prostředek u nejvyššího soudu. Babiš spolupráci s StB opakovaně popřel. Krajský soud svým nejnovějším rozhodnutím vyhověl ÚPN, který navrhoval, aby soudci žalobu zamítli a aby v odůvodnění uvedli, koho má Babiš žalovat. ÚPN verdikt soudu uvítal.
"Celá léta to byl Ústav paměti národa a nyní nelogicky soud řekl, že všichni žalovali špatně a že to má být jiný subjekt. Budu se soudně bránit dál, protože pravda je na mojí straně, nikdy jsem s StB nespolupracoval, nic jsem nepodepsal, byl jsem evidován bez mého vědomí, a navíc jsem byl StB vyšetřován," reagoval na verdikt Babiš, který se vyhlášení rozsudku nezúčastnil.
"Již tři soudy včetně Nejvyššího soudu Slovenské republiky rozhodly, že jsem byl neoprávněně evidován v seznamech StB. Podle informací advokáta tento soud vůbec neposuzoval, zda jsem neoprávněně evidován jako agent StB. Rozhodoval totiž jen o tom, koho mají osoby, které jsou neoprávněně evidovány, žalovat," uvedl Babiš.
Babišův právník Marek Benedik řekl, že expremiérovi doporučí podání mimořádného opravného prostředku. "Podle mého názoru i s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Líčení trvá deset let, žaloba byla podána s tehdejší judikaturou, že pasivně legitimovaným (žalovaným - pozn. red.) je Ústav paměti národa. Pan Babiš se až nyní dozvěděl, že jím není Ústav paměti národa," řekl Benedik. Babišovi právníci navrhovali krajskému soudu, aby případ vrátil soudu první instance k novému projednání, ve kterém by mohlo dojít k záměně žalované strany.
Spor o žalovaného
Babiš v souladu s dřívější praxí slovenských soudů v roce 2012 zažaloval Ústav paměti národa, který na Slovensku spravuje archivní svazky po StB. Ústavní soud ale před pěti lety, kdy zrušil dřívější verdikty krajského i nejvyššího soudu ve prospěch Babiše, zmíněné pravidlo prolomil. Tehdy ale neuvedl, kdo má být žalovanou stranou.
V roce 2019 pak ústavní soud zrušil ještě jiné verdikty krajského i nejvyššího soudu, které naopak Babišovu žalobu ve zmíněné kauze zamítly. Příslušný senát to zdůvodnil tím, že obecné soudy neurčily, kdo má být ve sporu žalovaným.
Právě řešení této otázky a nikoliv samotné oprávněnosti evidence Babiše v dokumentech StB bylo hlavním tématem, kterým se nyní krajský soud v Bratislavě zabýval.
"Rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě, který se ztotožnil s argumentací Ústavu paměti národa, vítáme. V předmětném soudním sporu byl přelomovým nález Ústavního soudu Slovenské republiky z roku 2017, podle kterého není Ústav paměti národa pasivně věcně legitimován v žalobách na ochranu osobnosti. Po jeho vydání už byly některé žaloby vůči Ústavu paměti národa zamítnuty," napsala ČTK právnička ÚPN Adela Martinkovičová.
Archivní dokumenty tvrdí, že Babiš se v roce 1980 stal takzvaným důvěrníkem StB a že ho o dva roky později ke spolupráci s tajnou policií coby agenta s krycím jménem Bureš získal nadporučík StB Július Šuman. Ten ale u okresního soudu prohlásil, že tato informace není pravdivá a že Babiš k StB naverbován nebyl.
U soudu vypovídali i další někdejší příslušníci StB. Před pěti lety ale ústavní soud uvedl, že zmínění svědkové měli být zproštěni mlčenlivosti již v líčení před okresním soudem. Soud také zpochybnil věrohodnost bývalých příslušníků StB coby svědků.
