Varšava - Ruští letečtí kontroloři udělali řadu chyb, které ve svém důsledku vedly loni v dubnu u Smolenska ke zřícení letounu s prezidentem Lechem Kaczyńským a jeho doprovodem.
Je o tom skálopevně přesvědčena vláda ve Varšavě. Kategoricky totiž odmítá závěry zprávy ruské komise přisuzující vinu za neštěstí, při němž zahynulo 96 osob, výhradně polské straně.
Polsko ve středu zveřejnilo svoji verzi tragických událostí, která ostře kontrastuje s tím, co minulý týden představili Rusové. Moskva tvrdí, že za havárií stál nepřiměřený tlak od nejužšího okruhu spolupracovníků prezidenta Kaczyňského a velitele polského letectva generála Blasika.
Kaczyński údajně trval na tom, že stroj má za každou cenu přistát, aby vládní delegace stihla slavnostní ceremoniál k uctění památky polských důstojníků zavražděných v Katyni. Polští piloti podle Rusů nalétávali na přistávací ranvej v příliš nízké výšce kvůli chybně nastavenému výškoměru, zavadili křídlem letounu o vršky stromů a vládní tupolev se pak zřítil k zemi.
Chaos v řídící věži
Toto vysvětlení příčin nehody ale Poláci důrazně odmítají.
"Ruští letečtí kontroloři se pod velkým tlakem dopustili série chyb a nedostatečně podpořili posádku polského tupolevu, pokoušejícího se přistát za extrémně nepříznivých povětrnostních podmínek," citovala agentura Reuters polského odborníka na letectví a člena společné polsko-ruské komise plukovníka Miroslawa Grochowského.
Kontrolní věž podle něj mimo jiné udala polským pilotům chybné informace týkající se viditelnosti a počasí panujícího ve Smolensku v inkriminovaných hodinách.
Příkaz letových dispečerů opětovně zvednout stroj přistávající ještě před ranvejí přišel podle polské vlády příliš pozdě.
"Přímá odpovědnost za nehodu spočívá výhradně na Rusech," řekl na tiskové konferenci ve Varšavě bratr Lecha Kaczyńského Jaroslaw. "Existují samozřejmě také nepřímé indicie na polské straně, nic z toho by ale nemohlo způsobit havárii, pokud by nebylo aktivit Rusů."
Polské připomínky jsou založeny na analýze nahrávek z řídící věže. V té vládl v okamžiku, kdy polský vládní letoun přistával, zjevně chaos, ve vyzvánění telefonů přicházely z Moskvy bleskurychlé příkazy a dispečeři jednali pod velkým psychickým tlakem.
Zástupce šéfa střediska řízení letové kontroly ve Smolensku plukovník Nikolaj Krasnokutskij oznamoval Moskvě již v 9.40 hod., že letiště zakryla mlha a že tupolev s vládní delegací by měl přistát jinde. Informace se ale k polským pilotům z nepochopitelného důvodu nedostala.
V 10.17, když se tupolev již blížil k letišti, zopakoval Krasnokuckého přímý nadřízený podplukovník Pavel Plušnin během komunikace s moskevským kontrolním střediskem požadavek, aby byl polský letoun odkloněn na letiště Vnukovo u Moskvy.
Následná část rozhovorů zaznamenávaných kontrolní věží chybí. V 10.37 hovoří Krasnokutskij o tom, že Poláci mají sami rozhodnout, co teď učiní, předpokládá ale, že se budou snažit přistát na náhradním letišti.
V 10.40:34 polský letoun hlásí, že jde na přistání a zapíná světla. Jedná se o poslední hlášení z kabiny tupoleva.
Zoufalé nadávky ruských dispečerů zaznamenané v 10.41 ve chvíli, kdy se stalo zřejmé, že se letoun zřítil, jsou totožné s reakcí polských pilotů několik vteřin předtím, než se letoun zřítil.
Komplikované vztahy
Kaczyńského opoziční Právo a spravedlnost se snaží katastrofu využít politicky a tvrdí, že za neštěstí nese "morální odpovědnost" premiér Donald Tusk, který s prezidentem vedl po dlouhé měsíce spory o další směřování polské zahraniční politiky.
Tusk ve středu požádal o Moskvu, aby zprávu komise "doplnila o chybějící informace". Její celkové vyznění odmítá ale také.
Podle průzkumů je polovina Poláků přesvědčena o tom, že vina je na straně Rusů, 27 procent nicméně přijalo závěry ruské Mezistátní komise pro letectví.
Letečtí experti se domnívají, že Polsko by mohlo ve sporu požádat o mezinárodní arbitráž.
Tragédie u Smolenska znovu zatížila už tak komplikované vztahy mezi oběma zeměmi.
Poláci nemohou Rusům zapomenout jejich účast na trojím dělení Polska z let 1772-1795, okupaci východní části země napadené v září 1939 nacistickým Německem, hromadnou vraždu dvaceti tisíc polských důstojníků a poddůstojníků, kteří se v Katyni stali v roce 1940 obětí ruské NKVD, stejně jako fakt, že Rudá armáda přihlížela na podzim 1944 na východním břehu Visly, jak wehrmacht "utápí v krvi" povstání ve Varšavě.
