Zatímco většina západních zemí se postavila za Spojené státy, Rusko nachází podporu především u představitelů v Pekingu.
Bude se opakovat krize kolem Iráku?
Podle Moskvy současné snahy západních zemí, Spojených států především, v mnohém připomínají situaci z března 2003, kdy americký prezident George Bush bez podpory Rady bezpečnosti OSN přistoupil k irácké invazi, právě přes protesty Ruska.
Nepřípustným se tak momentálně stal pouhý souhlas s formulací, že "Írán je hrozbou mezinárodnímu míru a bezpečnosti", který podle ruských představitelů otevírá dveře k sankcím a případnému útoku proti Teheránu.
Američtí a ruští představitelé se proto tento víkend měli pokusit o nalezení společného postoje vůči Íránu.
Obvinění z roku 2003 komplikuje situaci
Schůzky však nepříjemně narušily informace o tom, že ruský velvyslanec v Bagdádu během irácké invaze podával Saddámově vládě zprávy o pohybu amerických jednotek.
Ruská zpravodajská služba tak již v sobotu popřela pravdivost takových tvrzení a prohlásila, že tyto dokumenty mají Rusko pouze potrestat za nesouhlas s invazí v roce 2003.
"Zas a znova slýcháme podobná obvinění týkající se ruské zpravodajské služby," prohlásil její mluvčí Boris Labusov. "Podobné pomluvy proto nepokládáme za nutné komentovat."
Washington se ještě nerozhodl, jaké budou další kroky jeho vlády v této věci. Američtí politici se totiž obávají, že Rusko, citlivé na jakékoliv zmínky o irácké krizi a jeho postoji v ní, bude každý krok považovat za provokaci a jen těžko tak přistoupí na kompromis ve věci Íránu.
Sankce nemají zasáhnout obyčejné Íránce
Bushova vláda však stále doufá, že jednání mezi ministry zahraničí Riceovou a Lavrovem přinesou hmatatelné výsledky, kterých se naopak nepodařilo dosáhnout začátkem minulého týdne při jednání v Radě bezpečnosti OSN.
Americký prezident George Bush se stejně jako jeho evropští kolegové shoduje na tom, že případné sankce proti Teheránu nemají zničit íránskou ekonomiku a vyvolat prozápadní. Utrpení obyčejných Íránců by podle jejich slov naopak oddálilo prozápadní směřování země a posílilo současnou radikální vládu.
Svět má přesto jasný plán. Pokud Írán od svého jaderného programu neodstoupí, přistoupí západní státy k sérii ekonomických a politických sankcí. Počínaje cestovními omezeními, zmrazením zahraničních účtů vládních představitelů nebo postupným omezováním obchodu.
Na podobných krocích se jednotlivé státy dohodnou mezi sebou. Rada bezpečnosti při stanovování případných menších trestů žádné poslední slovo mít nebude.
