Zatímco ruské invazní jednotky obsadily její rodné město Buča ležící nedaleko Kyjeva, dvaačtyřicetiletá Rodčenková brzy na to zavinula svého novorozeného syna do deky a utekla s ním i svými ostatními dětmi do relativního bezpečí centrální Poltavské oblasti.
"Nebyli jsme si jisti, co přinese příští hodina, dvě nebo tři, natož další den," řekla nyní pro agenturu Reuters Rodčenková ve svém domě v Buči, zatímco vzpomínala na události v období kolem jejího porodu. "Byly mu pouhé tři dny, když zažil tak náročnou cestu. Byl celý zabalený v dekách, nebylo mu vidět ani obličej. Prošel si zimou a mrazem," uvedla.
Rodčenková přitom vzpomíná, jak na kontrolních stanovištích žádala vojáky o horkou vodu, aby novorozenému synovi připravila dětskou výživu.
Jevhenij, nebo Žeňa, jak mu jeho máma láskyplně říká, je jedním z tisíců dětí narozených do rozsáhlé války na Ukrajině. Tedy do konfliktu, od jehož vypuknutí brzy uplyne 1000 dní, a který přináší výzvy, jaké si jen málokterá rodina dokáže představit.
V počáteční panice po invazi se Rodčenkové a jejím dětem podařilo z Buče uprchnout. Město se přitom stalo synonymem ruské brutality. O několik týdnů později byly na ulici objeveny mrtvoly desítek civilistů. Někteří z nich byli zjevně popraveni. Moskva popírá zabíjení civilistů a tvrdí, že scény v Buči byla zinscenované.
Jak se válečná realita postupně usazuje, Rodčenková, stejně jako ostatní Ukrajinci, hledá nějaký pocit normálnosti. "Snažím se zajistit, aby měl normální dětství a nesoustředil svou pozornost na sirény," řekla s odkazem na téměř každodenní varování po celé Ukrajině před ruskými drony a střelami.
"Ale když mi na mobilu naskočí upozornění na letecký poplach, řekne: 'Mami, já se bojím, bojím se'. Když zazní signál o konci poplachu, řekne: 'Odvolání (poplachu)!' ačkoliv si nemyslím, že plně rozumí tomu, co to znamená."
Rodčenková se obává, že boje mohou trvat roky. Rusko dobývá na východě Ukrajiny ves po vsi a vzhledem k tomu, že v Bílém domě bude brzy Donald Trump, Ukrajinci se obávají, že mohou ztratit svého nejdůležitějšího spojence ve válce.
"Tak moc si přeji, aby se to stalo (konec války). Chci, aby mé děti měly světlou budoucnost," řekla Rodčenková. "Jaké mají vzdělání? Vrátily se do školy, ale musí chodit rovnou do sklepa, potom zase zpátky do třídy," popsala žena s úvahou nad tím, jaký může mít dopad neustálá hrozba útoků na jejich duševní zdraví.
Z domovů uprchly miliony lidí, včetně mnoha žen a dětí, které se přestěhovaly do zahraničí. Rodčenková uvedla, že uvažovala o odchodu ze země, ale ukázalo se to jako příliš obtížné a nákladné.
Podle Natalije Tatušenkové, která se stará o Žeňu a další děti ve školce v Buči, je dvouletý chlapec a jeho vrstevníci obvykle citlivější, než byly děti před válkou. "Velmi se bojí odloučení od matky, protože u ní pravděpodobně hledají ochranu," řekla. "Právě teď jsou malé a chovají se tak, jako se chovají malé děti. Ale až budou trochu starší, budou ve stresových situacích klidnější," domnívá se Tatušenková.
