Praha - Palestinci budou muset překousnout definici Izraele jako židovského státu, říká jeruzalémský zpravodaj ČRo Břetislav Tureček. Blízkovýchodním konfliktem, o němž píše i ve své nové knize Nesvatá válka o Svatou zemi, se zabývá téměř dvacet let.
Aktuálně.cz s ním mluvilo o žádosti o uznání státu Palestina, kterou chce v pátek v OSN podat palestinské vedení.
A.cz: Jaké jsou vůbec šance na uznání palestinského státu? Američané už naznačili, že návrh budou v případě potřeby v Radě bezpečnosti vetovat.
Šance, že by Palestinský stát dosáhl v tuto chvíli stejného postavení, jaké má třeba Česká republika, je nulová. K tomu je potřeba souhlas Rady bezpečnosti - tzn. alespoň devíti z 15 jejích členů, přičemž žádný z pěti stálých členů by návrh nesměl vetovat.
Američané ho opravdu vetovat mohou, ale bylo by to pro ně velmi nepříjemné. Prezident Obama totiž loni mluvil v OSN o tom, jak by bylo hezké mít tam za rok nový členský stát - právě ten palestinský.
USA proto spolu s Izraelem tvrdě tlačí na "bezvýznamné" členy Rady bezpečnosti, jako je africký Gabon nebo Bosna, aby Palestince nepodporovali, a oni tak neměli těch potřebných devět hlasů. Pak by Američané nemuseli sami nic vetovat.
A.cz: Proč podávají Palestinci žádost o uznání svého státu právě teď? Došla jim trpělivost?
Tvrdí, že s Izraelem jednají už skoro dvacet let, ale nic jim to prý stejně nepřineslo. Když mluvíte s řadovými Palestinci, tak uznávají, že plnohodnotná státnost jim přes Američany neprojde. Berou to ale tak, že už se musejí ozvat. Pokud se Mahmúd Abbás vrátí z New Yorku s prázdnýma rukama, nadávat mu prý nebudou.
Co se ale týká samotného Abbásova vedení - myslím, že jen bouchlo do stolu a vylepšuje si ve světě pozice pro rozhovory, o jejichž potřebnosti sami Palestinci velmi dobře vědí.
Dělení Starého Města
A.cz: Palestinský návrh je ve stávající podobě pro Izraelce naprosto neakceptovatelný. Jdou do jednání s maximalistickými požadavky, tj. s palestinským státem v hranicích z roku 1967.
O hranicích z roku 1967 mluvil v květnu i americký prezident Obama, a to ne jako o cíli, ale jako o výchozím bodě rozhovorů, s možností dojednané výměny území kolem této linie. Myslím, že pokud se ještě někdy bude jednat, Izrael na tuto formuli bude muset kývnout, a Palestinci zase budou muset překousnout definici Izraele jako židovského státu.
A.cz: Východního Jeruzaléma se Starým Městem a židovskými svatostánky se Izraelci nikdy nevzdají. Nejde tedy Palestincům o to, aby nakonec „v rámci kompromisu" získali východojeruzalémská předměstí a kontrolu nad Chrámovou horou, byť bez Zdi nářků?
Návrhy geografického rozdělení Starého Města existují už dávno, řešily se už za amerického prezidenta Billa Clintona. Kdo ale Staré Město s dva metry širokými uličkami zná, tak ví, jak je to absurdní myšlenka, a to nemluvíme o její politické schůdnosti.
A k těm předměstím: Kdyby Izrael po válce v roce 1967 uměle nepřipojil k Jeruzalému desítky arabských vesnic, mimochodem zcela bezvýznamných pro judaismus a sionismus, Jeruzalém by dnes možná nebyl natolik horký brambor.
A.cz: Francouzský prezident Sarkozy teď přišel s návrhem, aby byl palestinskému státu udělen stejný status, jaký má Vatikán. O jeruzalémském Starém Městě jako demilitarizované metropoli pod mezinárodní kontrolou se hovořilo již dříve. Dokázal by se Izrael s Palestinci dohodnout na tomto řešení?
V tuto chvíli je to zjevně nepřijatelné zejména pro izraelskou stranu. Palestinci, kteří by si nárokovali celý Jeruzalém, včetně západní, židovské části, jsou okrajový proud - palestinský mainstreamový konsenzus je „východní Jeruzalém jako hlavní město". Zato když posloucháme všechny izraelské premiéry poslední doby, slyšíme, že Jeruzalém musí zůstat celý izraelský.
Když předchozí izraelská vláda Ehuda Olmerta s Palestinci jednala, židovská náboženská strana Šas hrozila, že pokud se začne už jen mluvit o Jeruzalému, odejde z koalice a položí vládu. V dnešní Netanjahuově vládě je nejen Šas, ale i několik daleko radikálnějších skupin.
Zeď umožňuje další rozšiřování osad
A.cz: Pokud by se naopak prosadila izraelská představa, kdy dělicí linii mezi oběma státy by de facto určovala ochranná zeď budovaná na Západním břehu, vznikla by nejčlenitější státní hranice na světě. To je přece také šílené…
Před sedmi lety jsem se na to ptal generálního ředitele izraelského ministerstva zahraničí Joava Birana a ten tvrdil, že trasa bariéry rozhodně nemá nic společného s budoucí hranicí, že se dá zase rozmontovat. O pár let později premiér Olmert prohlásil, že ty zdi a ploty vedou právě místy, kde budoucí hranice nejspíš bude.
Izrael má silný argument, že bariéra pomáhá v boji proti teroru. I izraelský Nejvyšší soud dal ale opakovaně zapravdu kritikům, kteří tvrdí, že stavba na řadě míst neodůvodněně zabírá půdu Palestincům. Izrael tak vytváří parcely pro rozšiřování osad.
To je hlavní problém - zeď nekopíruje linii příměří z roku 1967, ale prakticky v celé délce stojí na okupovaných územích, a ubírá tak z eventuálního palestinského státu.
A.cz: Nakolik ta zeď přispěla k ochraně Izraele? Není relativní klid v židovském státě, kdy v posledních letech nebyl zaznamenán žádný podobný masakr, jako tomu bylo ještě v 90. letech, dán tím, že Kasámovy brigády a další extremisté upustili od praxe teroristických útoků, která se ukázala být kontraproduktivní?
Zeď bezpochyby snížila počet útoků. Vyčíslit tento vliv ve srovnání s dalšími hledisky ale asi nejde. Osobně si myslím, že teroristé teď omezili útoky, protože vyhlídky na mír dostatečně maří izraelská vláda. Kdyby dnes najednou začal Netanjahu nabízet opravdové kompromisy, tak jako to Izrael dělal v 90. letech, zase by možná začaly létat do vzduchu izraelské autobusy.
Konflikt střídavě prodlužují a kompromisu brání extremisté na obou stranách, kteří nechtějí půlku, ale všechno. Každý to dělá po svém. Činnost palestinských teroristů se židovskými osadníky a dalšími radikály rozhodně nesrovnávám, jejich vliv na diplomacii ale srovnatelný je.
A.cz: Nehrozí, že v případě zamítnutí palestinského návrhu v OSN zahájí palestinští radikálové další intifádu? Humanitární situace v pásmu Gazy se příliš nelepší a pokračující bída může Palestince znovu radikalizovat.
Toho se jistě nebojí pouze Izrael, ale i velká část Palestinců. Mluvil jsem o tom třeba s palestinským učitelem. Vystrašeně říkal, jak už si jeho žáci rozrušeně vykládají, že od pátku asi nebudou chodit do školy, protože bude potřeba jít házet kamení na Izraelce.
