Jak jste prožíval začátek ruské invaze?
Nastoupil jsem do vedení teritoriální obrany Ukrajiny. Dostávali jsme informace o tom, co se právě děje, jak se vytváří kontrolní stanoviště, kde civilista dostal zbraň a dvě krabičky nábojů. Tehdy jsme řešili otázku, jak vůbec zastavit obrněné vozidlo, pokud zamíří na kontrolní stanoviště. Člověk s puškou v ruce nemůže udělat nic. Přitom lidé na kontrolních stanovištích byli něčí manželové, synové, otcové. Ano, každý měl čtyři desítky takzvaných Molotovových koktejlů, ale dokážou obrněnce zastavit? Odpověď zněla: Ano, ale za jakou cenu.
Poškodilo ruské bombardování zbrojní průmysl na Ukrajině?
Přesné údaje vám nesmím říct, nebylo by to správné. Část průmyslu ale zničena byla, značná část bombardování ustála a vyrábí.
Jak složitá je spolupráce s ukrajinskou armádou v době války?
Ukázalo se, že Ukrajinec není jen univerzálním vojákem, ale i tím, kdo se velice rychle učí. Máme systém dobrovolníků, kteří vyrážejí na frontu, kde probíhají boje a zároveň se v nich testuje nějaký výrobek. Dobrovolníci dostanou od našich vojáků zpětnou vazbu a vracejí se k výrobcům, aby podali zprávy, co je potřeba vylepšit, opravit. Tím se naše výrobky neustále zlepšují. Týká se to téměř každé zbraně.
Máte nějaký příklad zbraně, která se osvědčila v boji?
Když Rusko v únoru zaútočilo, velmi pomohl turecký bezpilotní letoun Bayraktar. Po půl roce již máme Bayraktar ukrajinské výroby. A je možná dokonce i lepší než ten, který jsme tehdy dostali.
Co se týče i jejich používání, překvapily vás nějaké zbraně dodané Západem?
Ukrajince nepřekvapíte snadno.
Jaká zbraň je pro Ukrajinu na bojišti nejdůležitější? Je to raketomet HIMARS?
V první řadě je to ukrajinský voják. Pro to, aby člověk byl schopen použít i tu nejlepší zbraň, musí s ní umět správně zacházet. Představitelé americké armády nám například řekli, že jsou překvapení, jak ve válce dobře a přesně využíváme Javeliny (přenosná protitanková zbraň). Ze sta sto, to je má odpověď…
Dají se nyní ukrajinské zbraně vyvážet mimo Ukrajinu?
Pokud myslíte proto, abychom vytlačili okupanty pryč ze země, tak ano. Jinak je to nesmysl.
Co je nyní nejvíc potřeba pro ukrajinskou obranu?
Před třemi měsíci bych řekl, že v první řadě munice. Sice nemohu mluvit za armádu, ale nejdůležitější úkol nyní je ochránit nebe (pozn. red.: Rusové raketami a sebevražednými drony ničí civilní ukrajinskou infrastrukturu).
Jak se díváte na dnešní pomoc Západu v porovnání s dobou, kdy začala ruská invaze?
Pokud dříve existovala celá řada omezení, nyní je pomoc otevřenější. Například dříve jste se dočkal odpovědi: "Teď vám něco dodáme a pak se uvidí." Pomoc byla velmi omezená. Pokud nyní potřebujeme protivzdušnou obranu, skutečně se nám jí dostává. Jsme vděční všem státům, které nám pomáhají.
Jakou roli hrají zbraně dodané Českem? Kromě nábojů, tanků využíváte i samohybnou houfnici Dana…
Poklonil bych se českému národu za pomoc, kterou nám poskytuje. Každý výstřel houfnice Dana zachraňuje pokud ne stovky, tak desítky vojáků i civilistů.
Jak začala vaše spolupráce s českou stranou?
Spojil jsem se tehdy s Jiřím Hynkem (šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR), ten mě nasměroval na Tomáše Kopečného (náměstek ministryně obrany). A byl jsem překvapen - česká strana pracovala nepřetržitě tři dny, na čtvrtý den dodatečně dodala Ukrajině tři tisíce kulometů. Ten den je dostali i lidé na kontrolních stanovištích. Konečně mohli zastavit obrněná vozidla nepřítele. Nedokážu popsat rozdíl, když zemi brání profesionálně vyzbrojená armáda a civilisté, kteří nemají nic, ale i přesto jsou ochotni bránit vlast svým tělem. Tato pomoc je k nezaplacení. Česku patří obrovský vděk za to, že zachránilo tisíce životů něčích otců, synů a manželů.
Jak spolupráce s Čechy pokračovala?
Snažil jsem se získávat veškeré informace o tom, co je pro ukrajinskou armádu podstatné. Předával je přes asociaci na české ministerstvo obrany. V polovině března zničil naši kancelář ruský útok. Po měsíci jsem se rozhodl, že budu užitečnější v zahraničí. Proto zástupci Asociace obranného průmyslu Ukrajiny přijeli do Česka. Pan Hynek nám dovolil používat jeho kancelář a společně jsme vytvořili několik projektů, které jsou zajímavé nejen pro Ukrajinu, ale i pro Česko.
O jaké projekty jde?
První je takzvaný Projekt specialistů. České zbrojařské firmy jsou zavaleny zakázkami na několik let dopředu. Chybí jim ale kvalifikovaní pracovníci. Muži, kteří přímo nebojují v ukrajinské armádě, hledají nějakou práci, případně přivýdělek. Přitom jsou to špičkoví specialisté. My jsme nabídli, že vytvoříme pracovní skupinu, která bude sbírat informace a zajišťovat potřeby českého vojensko-průmyslového komplexu. Vybíráme převážně muže, jejichž ženy s dětmi se nachází v Česku. Řešíme tak dva problémy: zaprvé zachraňujeme pro Ukrajinu potenciál jejího zaměstnance, protože smlouva platí do přesně vymezeného data - do konce války. Až válka skončí, smlouva zanikne a muži se vrátí zpátky na Ukrajinu. Když jsem komunikoval se zástupci českého obranného průmyslu, řekli, že po skončení války jsou ochotni otevřít pobočky svých firem na území Ukrajiny. Ti lidé, kteří pro ně budou pracovat, se vrátí na Ukrajinu jako vyškolení specialisté. Také řešíme velký sociální problém, částečně ulevujeme české ekonomice, která na sebe vzala obrovský náklad - zabezpečit ženy s dětmi, které se tu nacházejí.
