Píšete, že vaše nová kniha Evropa, náš domov, je osobní historií Evropy. Je to ale komedie, nebo tragédie?
Všechno dohromady.
Jak to myslíte?
Je to kniha o skutečné Evropě a skutečná Evropa je 50 různých zemí, kultur, jazyků, způsobů bytí, regionů, měst, neuvěřitelně komplikovaných dějin. Právě proto, že je Evropa tak rozmanitá, je také tak zajímavá a vzrušující. Včera jsem byl v Barceloně, předevčírem v Madridu, teď jsem v Praze. Je úžasné - jak také popisuji v knize -, že být Evropanem znamená být doma v cizině. Jste na různých místech, a přesto jste v jistém důležitém slova smyslu stále doma.
Poslední kapitola popisuje roky od finanční krize až po válku na Ukrajině. Pojmenoval jste ji ochabování. Myslíte si, že se Evropa může z tohoto ochabování vzpamatovat?
Naprosto. O to jde především. Nakladatelé mají rádi dramatickou nadsázku v názvech - třeba knihy jako Konec dějin nebo Střet civilizací. Vydavatelé by byli rádi, kdyby se kniha jmenovala Vzestup a pád Evropy. Ale ona nepadla. Evropa je v ohrožení, ale zůstává tu a rozhodně se může a musí vzpamatovat. Knihu jsem napsal také proto, abych vyzval své evropské spoluobčany, zejména ty mladší, k mobilizaci na obranu této Evropy.
Jak mohou Evropu bránit?
Především mohou pomoci Ukrajině vyhrát válku proti Rusku. To je pro budoucnost Evropy nesmírně důležité. Za druhé jde o ekologickou transformaci. Minulý měsíc byla průměrná globální teplota o 1,7 stupně vyšší než před průmyslovou revolucí. To je šokující, pokud byl cíl 1,5 stupně. Je to tedy o přechodu na zelenou ekonomiku a tlaku na naše politiky, aby vytvořili lepší Evropu.
Svět à la carte
V listopadu vyšla vaše studie, podle které lidé po celém světě mají rádi způsob života v Evropě, ale nevnímají nutně Evropu jako velkého obchodního partnera nebo vojenskou velmoc…
Přesně tak - zatímco USA vnímají jako měkkou i tvrdou mocnost. Měkkou sílu definoval politolog Joseph Nye jako sílu, která přitahuje. Když se lidí zeptáte, kde chtějí žít, když ne ve své vlastní zemi, je zajímavé, že nikdo neřekne Čínu nebo Rusko - nebo jen doslova nepatrné procento. Spousta lidí chce jít ale do Evropy. To je svým způsobem náš problém, že? Teď jsou všechny naše společnosti v jakési obrovské panice z imigrace právě kvůli naší měkké síle.
Zároveň ale Evropu ve světě nevnímají jako tvrdou sílu, tedy jak ekonomickou, tak vojenskou sílu. Pokud se tedy budeme dál ptát, co by mohla udělat mladá generace, uvedl bych: řekněte našim vůdcům, že potřebujeme více tvrdé síly. Jsme ve starém drsném světě, kde je spousta tyranů, nejen ruský prezident Vladimir Putin.
Myslíte si, že je skutečnou hrozbou, že nejsme vnímáni jako tvrdá síla?
Ano, samozřejmě. Začnu tím, co je očividné - máme v Evropě největší válku od roku 1945. Jestli tohle není hrozba, tak nevím, co jiného je. Někdy kolem roku 2000 jsme propadli hezké představě, že Evropa ukazuje cestu zbytku světa a že zbytek světa bude jako my, postnacionální, dodržující zákony a řád založený na pravidlech s mnoha úrovňovým řízením.
Ve skutečnosti se zbytek světa mnohem více podobá Evropě na konci 19. století. Jak píšu v nedávném článku, je to jako stolní hra Diplomacie. Máme velmoci - Indii, Rusko, Čínu, Turecko, Brazílii, Jihoafrickou republiku, které docela rády prosazují své zájmy, a spojí se s kýmkoli, kdo jim dá to, co chtějí. Ve světě obrů musíte být obrem sami.
Timothy Garton Ash
Britský historik, spisovatel a esejista Timothy Garton Ash je profesorem evropských studií na Oxfordské univerzitě, působí též v Hooverově institutu Stanfordovy univerzity. Píše pravidelné sloupky pro deník The Guardian a přispívá do amerického časopisu The New York Review of Books. Pracoval také jako zahraniční redaktor týdeníku The Spectator.
Někdejší český prezident Václav Havel mu v roce 2003 udělil Medaili Za zásluhy, časopis Time ho v roce 2006 zařadil mezi stovku nejvlivnějších světových osobností a v roce 2017 získal evropskou Cenu Karla Velikého. Česky vyšlo několik jeho knih, včetně Středoevropan volbou nebo Rok zázraků.
Popisujete i nové světové uspořádání, kterému přezdíváte à la carte. Co přesně to znamená?
Při studování výsledků výzkumu jsme přišli s myšlenkou, že lidé jako Joe Biden stále nabízejí světu nastavené menu. Buď jsi se Západem, nebo ne. Demokracie, nebo autokracie. Ve světě à la carte to tak ale ostatní země nevnímají. Myslí si, že si mohu vzít předkrm z Ruska a hlavní chod z Číny, salát z Turecka a dezert z Jihoafrické republiky. A asi mají pravdu. Mohou, protože tento svět mnoha soupeřících mocností vám dává volbu.
Svět válek
Výzkum agentury Median pro institut CEDMO ukazuje, že se asi 40 procent Čechů obává třetí světové války. Je to skutečná hrozba?
Ne. To, co už do jisté míry vidíme, není třetí světová válka, ale svět válek. Koneckonců máme dvě velké války na okraji Evropy - na Ukrajině a mezi Izraelem a Hamásem. Právě jsme zažili i boje v Náhorním Karabachu. Situace v Súdánu je strašná. Svět válek je ale něco jiného než třetí světová válka, kdy se svět v podstatě rozdělí na dva obrovské tábory spojenců, kteří proti sobě bojují.
Daří se Evropě přizpůsobit nové realitě?
Moje nová kniha je příběh o tom, jak se Evropa sjednocuje, jak se osvobozuje, jak se dává dohromady zevnitř. Začátkem 70. let 20. století byla většina Evropanů stále pod diktaturou. Španělsko, Portugalsko a Řecko se osvobodily, pak východní a střední Evropa a tak dále. Když se nad tím příběhem zamyslíte zevnitř, tedy z pohledu Evropy, je to stále úžasný úspěch. Když se pak ale podíváte na svět zvenčí, jsou hrůzy téměř na všech stranách.
Severní pól taje kvůli klimatickým změnám. Vladimir Putin vede krutou válku. Pak tu máme Náhorní Karabach, Izrael, Hamás, masivní migrační tlaky ze subsaharské Afriky, která je plná lidského utrpení, a možný návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Evropa je jako někdo, kdo si žije docela dobře, a tak se třeba věnuje nějakému kutilství v kuchyni a možná maluje druhou ložnici. Mezitím se ale všude kolem nás dějí hrozné věci.
Jaká může být role střední Evropy v tomto světě? Právě jsme tu měli dvoje volby, na Slovensku a v Polsku, které oboje přinesou změnu. Na Slovensku se k moci vrátil Robert Fico a v Polsku sice vyhrála vládní strana Právo a spravedlnost, vládu ale velmi pravděpodobně zformuje opozice.
Maďarský premiér Viktor Orbán už díkybohu nemůže mluvit za střední Evropu. Pro mě je jednou z opravdu nejbolestivějších věcí posledních padesáti let, že tento člověk, kterého jsem poprvé potkal v roce 1988 jako zdánlivě idealistického studentského opozičního vůdce, systematicky a úspěšně demoloval demokracii u vašeho středoevropského souseda, v Maďarsku, a to s pomocí členství v EU. To se nemělo stát. Řeknu to jasně - Maďarsko už není demokracií. Nejen že už to není liberální demokracie, už nejde ani o demokracii.
Se stranou Právo a spravedlnost v Polsku a samozřejmě s návratem Fica by byl Orbán v pozici, kdy by mohl mluvit za střední Evropu. Teď už nemůže. Střední Evropa je rozdělená. Fico je, upřímně řečeno, tak trochu vedlejší hráč. Ve srovnání s Polskem není důležitý. Volby v Polsku byly jedním z nejlepších dnů mého života za poslední rok.
Opravdu?
Je to fantastické. Jak se zbavíte odporné bandy xenofobních populistů, kteří prezentují opravdu archaický obraz vaší země? Přijdete v hojném počtu k volbám. Volební účast byla o 12 procent vyšší než v roce 1989. Mladí lidé volí více než staří. Kde jinde se tohle děje? Každý ví, že staří volí více než mladí. V Polsku ale volilo více lidí do 29 let než nad 60 let a více žen než mužů. Tomu nelze nic vytknout.
Budoucnost Evropy
Znamená to tedy, že střední Evropa bude hrát důležitější roli?
Buďme realisté. Znamená to, že je rozdělená napůl. Orbán sice nebude reprezentovat střední Evropu, ale to ani pravděpodobný nový polský premiér Donald Tusk, Petr Fiala nebo prezident Petr Pavel.
Myslím, že Orbán si rozhodně zaslouží, aby se vůči němu použil článek 7 Smlouvy o EU, který by Maďarsku pozastavil hlasovací právo v evropských institucích. Nejsem si jistý, zda to bude Tusk ochoten tvrdě prosazovat a zda s tím bude souhlasit česká vláda, i když v to velmi doufám.
Bylo by velmi dobrou zprávou, kdybychom se začali ubírat takovým směrem, protože to, co Orbánovi prošlo, je prostě šokující. Nejde jen o boření demokracie a jeho postoj k válce na Ukrajině, ale i o to, že si odjel do Pekingu potřást rukou s Putinem, Hitlerem naší doby, kde se usmíval po jeho boku. To je zcela nepochopitelné.
Co Evropu čeká po válce na Ukrajině?
Jsme na začátku nového období evropských dějin, jehož charakter neznáme. Víme však, že v dějinách, stejně jako v životě nebo ve vztazích, jsou začátky opravdu důležité. První roky po roce 1945 byly rozhodující. První roky po roce 1989 určily základní vzorec. I teď tedy půjde o rozhodující roky.
Pokud nepomůžeme Ukrajině zvítězit, pokud se Putin bude moci vrátit domů a prohlásit se za vítěze, pokud se válka mezi Izraelem a Hamásem potáhne dál a dál s nekonečným lidským utrpením, pokud se nezačneme vážně zabývat změnou klimatu, pak mám docela strach z toho, jak budeme tomuto období přezdívat. Nic z toho ale není nevyhnutelné.
Evropa, náš domov
Autor: Timothy Garton Ash
Přeložili: Veronika Maxová, Jaroslav Veis
Nakladatelství Prostor 2023, 392 stran, 597 korun.
