Kyjev - Když se Petro Porošenko stal před rokem pátým ukrajinským prezidentem, sliboval občanům "nový život".
Voličům v rozbouřené zemi dával naději, že zastaví konflikt, zdolá oligarchy a zajistí "evropský blahobyt".
Ačkoli většinu slibů nesplnil, ve funkci se udržel, i když důvěru částečně ztratil. Lidé vystrašení válkou mu stále dávají šanci.
Nelichotivé průzkumy
Podle listu Deň má Ukrajina k "novému životu" daleko. Průzkum agentury TNS ukázal, že je více než polovina obyvatel nespokojená s činností prezidenta. Pouze 17 procent práci hlavy státu hodnotilo kladně. Dalších 51 však uvedlo, že jim nevyhovuje.
Hůř než prezident je na tom ale vláda vedená Arsenijem Jaceňukem. Její činnost záporně hodnotí celých 68 procent. Pokud by se tudíž konaly nové volby, nejvíc hlasů by zřejmě opět dostala stávající hlava státu.
Loni v květnu Porošenka volilo téměř 55 procent obyvatel. Nyní však podle sociologických průzkumů má podporu sotva 20 procent.
Kyjevská socioložka Irina Bekeškinová upozorňuje, že v situaci, kdy přebíral správu země, byl jediným legitimním představitelem. Vládnout pak musel v podmínkách války, inflace a ekonomické krize.
Zemi ale dovedl k řádným parlamentním volbám, obrodil armádu a zažehnal šíření konfliktu mimo Donbas. "Hlavní zásluha Porošenka je v tom, že válka nezasáhla všechny regiony Ukrajiny," říká politolog Andrij Zolotarjov.
Korupce bují, válka pokračuje
Kyjevanka Viktorija přiznává, že pro Porošenka hlasovala v naději, že "zajistí mír". Věřila prý také, že "skoncuje s regionály", kteří vládli v době zkorumpovaného režimu svrženého exprezidenta Viktora Janukovyče.
Ani jedno nesplnil: ozbrojený konflikt na Donbasu si za dlouhé měsíce vyžádal tisíce lidských životů - vojáků i civilistů - a bývalí příslušníci Strany regionů se pod rouškou nových politických struktur infiltrovali do parlamentu i vlády.
Východ země dosud otřásají ozbrojené střety a korupce v zemi prý bují s nebývalým rozmachem. Přesto si Viktorija myslí, že je Porošenko "optimální prezident".
"Volila bych ho znovu. Ne proto, že je nějak výjimečný, ale nikdo lepší tu prostě není," řekla Aktuálně.cz. Oceňuje jeho vystupování v zahraničí. "Žádný prezident nás tak dobře nereprezentoval. Ukrajina si s ním získala nebývalý respekt," míní.
Na domácí scéně mu ale podle ní chybí rozhodnost. "Měl zakročit proti Janukovyčovým zlodějům. Nikdo nebyl potrestán. Nemá dost politické vůle. Nemá také kvalitní tým a ani s vládou a parlamentem nejsou zajedno," vypočítává negativa.
Nemyslí si však, že by Porošenka chtěl někdo za současné situace sesadit. Těžko by se prý hledala alternativa.
Plusy a minusy
Ukrajinská média se hemží tabulkami, v nichž srovnávají "plusy" a "minusy" prvního roku Porošenkova vládnutí. Mezi vzácné pozitivní momenty řadí například to, že stovku lidí postřílených na Majdanu vyznamenal titulem Hrdina Ukrajiny. Také schválení lustračního zákona mu novináři přičítají k dobru.
K minusům pak patří nesplněné sliby ohledně potrestání viníků masakru v centru Kyjeva či neochota prezidenta prodat lukrativní byznys, kvůli němuž si získal nálepku oligarchy. Pověstná jsou také jeho loňská "lehkovážná" tvrzení, že "protiteroristickou operaci" na Donbasu zvládne za "pár hodin" a konflikt s Ruskem pořeší "za tři měsíce".
V rozhovoru pro BBC si nedávno postěžoval, že "tak velkou válku" nečekal. Konflikt na Donbasu totiž ničí zemi ekonomicky a denně prý stojí až 10 milionů dolarů.
Z prezidentova "boje s oligarchy" si pak kritici utahují. Televize 1+1, která patří nedávno sesazenému magnátovi Ihoru Kolomojskému, odvysílala satirický pořád, v němž se jeho váhavým snahám vysmála.
Přestože "deoligarchizace země" patří stále k politickým prioritám, zvolení jednoho z nejbohatších mužů do čela země není vnímáno jako zásadní vada na postrevolučních změnách.
"Konflikt zájmů" mu nemají za zlé ani političtí rivalové. "Má opravdu velký byznys. Ale lidé mu poskytli absolutní podporu v nejtěžší době. Udělám všechno, abych ho také podpořila v jeho odporu proti vnější agresi, " tvrdí například expremiérka Julija Tymošenková, která boj s oligarchy označuje za svou politickou prioritu.
Bude jediným oligarchou v zemi?
Prezidentovi zastánci také tvrdí, že ačkoli je osmým nejbohatším Ukrajincem, nepůsobí v energetickém byznysu a nevyužívá politický vliv pro své obohacení. Na jeho reputaci se tak prakticky neodrazilo ani to, že výrazně zbohatl v době, kdy celá země chudne.
Ukrajinská redakce BBC upozornila, že navzdory problémům, které Porošenkovy firmy mají v Rusku, na Krymu i na Donbasu, jeho příjmy za loňský rok vzrostly v porovnání s předchozím rokem více než sedminásobně a dosáhly téměř 370 milionů hřiven (asi stejně v korunách). Prosperuje zejména jeho čokoládovna Roshen, která začala vyvážet produkci i do Japonska.
Po celé Ukrajině přibývají desítky obchodů a Kyjevané žertují, že jsou "v každém podchodu". Společnost Nestlé prý chtěla koncern koupit za miliardu dolarů, avšak prezident by za něj chtěl tři. Tvrdí přitom, že se jeho podniky za současných podmínek špatně prodávají.
"Je zřejmé, že Porošenko je jedním z nejmohutnějších oligarchů na Ukrajině. V politických kuloárech se s nadsázkou říká, že v rámci ´deoligarchizace´ se chce stát jediným oligarchou v zemi. S ohledem na laxní přístup k prodeji byznysu možná o celé funkční období ani nestojí," uvedl pro BBC investigativní novinář Serhij Rudenko.
Raději žádné sliby
Navzdory předpovědím, že ho z funkce sesadí "nový Majdan", Porošenko svůj první rok ustál.
Handicapem ukrajinské politiky nicméně stále zůstává vnitřní politická konfrontace. Ani válečná hrozba nedokázala potlačit boj o moc, který cloumá vztahy prezidenta s premiérem i poslanci.
"Koaliční většina v parlamentu připomíná starou bárku, která se při sebemenším vánku může rozlomit. Konfrontace prezidentova a premiérova týmu svědčí o banálním, ale pro naši zemi příznačném, boji o moc, nikoli o stát. Osobní zájmy jsou přednější než státní a to všechno brání reformování Ukrajiny," tvrdí analytik Serhij Postolovskyj.
Hlavním trumfem Porošenka by se pro nadcházející volební rok mohlo stát zrušení evropských víz pro ukrajinské občany. To si přáli lidé, kteří stáli dlouhé měsíce na Majdanu a pro které je laxní přístup Evropy k jejich nadějím zklamáním.
Po posledních zkušenostech jim to však prezident raději už ani neslibuje.
