Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová už má také svou válku. Jestliže pro tu velkou s teroristy se vžil termín Bushova, současný konflikt na Blízkém východě připsali ve Spojených státech šéfce diplomacie.
Riceová se od počátku stala tváří i ústy americké zdržovací strategie, jejímž cílem bylo poskytnout Izraeli dostatek času na vojenské oslabení libanonského hnutí Hizballáh.
Návrh rezoluce Rady bezpečnosti OSN, který dojednala spolu s Francouzi, je pokusem odvrátit hrozbu, že veškeré její osmnáctiměsíční snažení v čele americké diplomacie přijde vniveč.
Infobox
Hlavní body návrhu rezoluce
- Vyzývá k "úplnému zastavení násilí" založenému na "okamžitém zastavení všech útoků Hizballáhu a všech ofenzivních vojenských akcí Izraele".
- Žádá současné prozatímní dvoutisícové mírové síly OSN (UNIFIL), aby na příměří dohlížely.
- Vyzývá k rozmístění mezinárodních sil v jižním Libanonu poté, co všechny strany odsouhlasí seznam požadavků pro jejich nasazení.
- Seznam požadavků zahrnuje návrh úpravy libanonské hranice, vznik nárazníkového pásma mezi Libanonem a Izraelem, ve kterém by byla pouze libanonská armáda a jednotky s mandátem OSN, a zbrojní embargo zakazující dodávky zbraní komukoliv v Libanonu s výjimkou vlády.
V SOUVISLOSTECH
- IZRAELSKÁ VÁLKA DEN PO DNI
Deník Aktuálně.cz pro vás izraelsko-libanonskou válku sleduje den po dni v on-line reportážích, připravuje pro vás analýzy a rozhovory. Vše podstatné naleznete ve speciálu.
Spojenectí s Evropou zatím drží
Navzdory pobouření, které americký přístup po světě vyvolal, Riceové se zatím podařilo udržet velmi úzké vztahy s evropskými partnery. Nejenže se dokázala shodnout s Paříží na textu rezoluce, ale mnohé evropské vlády včetně té francouzské, které často zastávají proarabské postoje, v tichosti souhlasily s poskytnutím času Izraeli na útok proti Hizballáhu.
"Jestliže se v současnosti Izrael chová otevřeněji vůči Evropě a mezinárodnímu společenství, pak je to proto, že cítíme větší otevřenost vůči Izraeli," citoval deník Washington Post nejmenovaného izraelského představitele.
Izrael například souhlasil s tím, že hranici s Libanonem budou střežit posílené mezinárodní jednotky, což ještě krátce po vypuknutí bojů s Hizballáhem vehementně odmítal. I to je považováno za úspěch blízkovýchodního vyjednávání Riceové.
Bez cesty do Damašku to nepůjde
Analytici se přesto shodují, že pokud mají Američané - a nikdo jiný to nemůže svést - vyřešit s nějakým trvalejším výsledkem současnou krizi, bude muset Riceová zajít dál. A přesvědčit prezidenta Bushe, že tak jako po svém druhém zvolení začal mluvit s Evropany, bude muset odložit ideologii i ve vztahu k Blízkému východu a vstoupit do jednání se Sýrií.
"Trochu jsme zlenivěli, pokud jako diplomaté trávíme celý čas tím, že mluvíme se svými přáteli, a nikoli nepřáteli," prohlásil minulý týden náměstek bývalého ministra zahraničí USA Colina Powella Richard Armitage.
Armitage byl posledním vysoce postaveným americkým politikem, který v Damašku počátkem roku 2005 vyjednával. Po zapojení Sýrie do vraždy libanonského premiéra Rafíka Harírího se Bushova administrativa rozhodla kontakty přerušit a odvolala ze syrské metropole svého velvyslance.
Jelikož i Izrael připouští, že se mu nepodaří hnutí Hizballáh vojensky zničit, je jedinou šancí odstřihnout ho od jeho hlavních sponzorů a spojenců: Sýrie a Íránu.
Riceová pod útokem Bushových spojenců
"Tak jak jsou Syřané jako partner k jednání nevábní, mohou zásadně ovlivnit americké zájmy v Libanonu i Iráku," řekl deníku Washington Post šéf nevládní americké Rady pro zahraniční vztahy Richard Haas. "Měli bychom s nimi vést co nejširší dialog. Ne abychom prospěli jim, ale abychom prospěli sami sobě."
Riceové už se letos podobný průlom podařil v případě Íránu, když Spojené státy souhlasily s tím, že se přímo zapojí do vyjednávání o jeho jaderném programu. Doma si nejen za tento krok vysloužila tvrdou kritiku z neokonzervativních kruhů, které ji obvinily, že oslabuje Bushovu zahraniční politiku.
V případě Libanonu potřebují Američané pomoc Syřanů k tomu, aby přiměli bojovníky Hizballáhu ke stažení od hranice s Izraelem a umožnili tam působení mezinárodních jednotek a libanonské armády.
Linka na Bushe je žhavá
Pokud někdo má šanci Bushe k průlomovým jednáním přimět, je to právě Riceová. Navzdory svému přestěhování z Bílého domu na ministerstvo zahraničí si udržuje postavení nejbližší prezidentovy důvěrnice. Spojence má i v Radě pro národní bezpečnost, kterou vedla v prvním Bushově volebním období.
To vše z ní podle analytiků činí nejmocnějšího šéfa americké diplomacie od dob Henryho Kissingera a umožňuje jí uvnitř administrativy vymanévrovávat ministra obrany Donalda Rumsfelda.
Zatímco ten už "svou" iráckou válku podle všeho prohrál, Riceová si fiasko v té nynější nemůže dovolit. Kvůli svému šéfovi i politickým ambicím, které chová.
