Berlín - V roce 1849 docházela Bavorskému království, dnešnímu německému Bavorsku, trpělivost se zadluženým Řeckem.
"Rozhodně nechtějte, abych přišel o většinu svého kapitálu jen kvůli záchraně Řecka," napsal tehdy král Ludvík I. svému synu Otovi, bavorskému princi, jenž se neočekávaně stal prvním řeckým panovníkem.
Sklon Řeků k vysoké zadluženosti totiž není žádnou novinkou. Ať už to bylo ve 4. století před Kristem, nebo na přelomu 19. a 20. století. Méně se ale ví, že Německo Aténám pomáhalo už dřív, jak vyplývá právě ze zmíněné korespondence bavorských aristokratů.
Ludvík nakonec peníze do Atén poslal, a zahájil tak tradici, které si jsou vědomí i současní Bavoři. Sami přiznávají, že chovají vůči Řecku velké sympatie.
Seberte jim euro, Řecku ale ne!
"Moc dobře víme, že Řecko začínalo z ničeho. Panuje názor, že by se mu mělo pomoct natolik, aby se konečně postavilo na vlastní nohy," říká Jan Murken, zakladatel muzea věnovaného Otovi I. Řeckému. Vzniklo v městečku Ottobrunn nedaleko Mnichova. Právě odtud monarcha do Řecka odjel.
Bavorská Křesťanská sociální unie (CSU), jež je součástí konzervativního bloku kancléřky Angely Merkelové, zaujala v rámci současné evropské dluhové krize jasnou pozici: zemi opakovaně porušující pravidla chtěla připravit o jednotnou měnu.
Zároveň ale vyjádřila solidaritu s Řeckem, jelikož údajně jde o důležitého člena Evropské unie. Odvolává se na společnou historii.
Během 19. století nově nezávislé a chudé Řecko požádalo o půjčku řadu evropských mocností. Vedle Francie, Velké Británie a Ruska přispěl i Bavor Ludvík I.
Zbídačená Platónova země
Jeho syn Oto se stal řeckým králem coby sedmnáctiletý v roce 1832. Jeho jedinou kvalifikací bylo přitom to, že byl k dispozici jako druhý syn nedůležitého evropského aristokrata. Nejvýznamnější Ludvíkův počin pro změnu spočívá v několika básních, které "naškrábal" právě na počest všeho helénského.
Když evropské mocnosti zemi osvobodily od osmanské nadvlády, rozhodly, že monarchie bude v Řecku nejlepší možnou formou vlády. Mladý Oto se jim hodil, protože pocházel z nevýznačného rodu bez ambicí, a tudíž nepředstavoval žádnou hrozbu.
"Dorazil tam s týmem bavorských úředníků. Jen jeden z nich byl v Řecku už dřív. Mysleli, že cestují do země Sofokla a Platóna. Místo toho našli válkou zbídačenou osmanskou provincii, která byla po finanční stránce na kolenou," říká ředitel Bavorské správy památek Werner Helmberger.
Německý export krále Othona
Vláda mladého Oty trvala tři desítky let. On i tolik cenný bavorský export zemi definitivně opustili v roce 1862 po sérii řeckých povstání. Bavorský monarcha nedokázal přivést na svět nástupce a odmítl konverzi k pravoslaví. Reakce na jeho odkaz jsou smíšené.
Král Othon - jak ho v Řecku znají - stál na začátku dlouhého období západního vměšování, které pokračuje dodnes. Z jeho bývalého paláce se stal řecký parlament. Právě před ním nejčastěji Řekové organizují násilné demonstrace proti vládě a bolestivým škrtům.
Před parlamentem se nachází náměstí Syntagma. Pojmenované je po slavné revoltě proti Otovi v roce 1843, kdy naštvané davy konečně získaly ústavu. Otův otec před tím vždycky varoval.
Řekové uznávají, že Ota prosadil v zemi studium archeologie, zavedl první veřejné instituce a hlavní město přesunul z Napfila do Atén.
"V Řecku se skoro všichni shodneme, že toho pro nás hodně udělal, přestože nebyl dvakrát efektivní," říká Stavros Arvanitopoulos, kurátor aténského Městského muzea.
Do rakve v řeckém kroji
"Po odchodu do exilu zůstal Ota I. vůči Řecku loajální. Nikdy neabdikoval a žádal, aby ho pohřbili v tradičním řeckém kroji. Řeky tím dojal," vysvětluje Murken z muzea krále Oty.
Zpátky v Bavorsku Ota řecko-německé vztahy patřičně propagoval. Sympatie díky němu přetrvávají dodnes. Bavorské Němce všechny ty novinové zmínky o líných a zkorumpovaných Řecích dost rozčilují.
"My tady víme, že Řecko má pořád ty samé problémy. Nerozvinutý průmysl a špatnou legislativu," soudí Murken.
Oto před smrtí nutil své dvořany, aby v exilovém sídle v bavorském Bambergu mluvili řecky, a to aspoň dvě hodiny denně. K tomu účelu tematicky zařídil vybrané komnaty. I dnes jsou přístupné návštěvníkům.
Většina Němců si krále skoro nepamatuje. V Bavorsku - jednom z nejbohatších německých států, kde patriotismus má pořád váhu - má naopak Otovo jméno stále silný zvuk.
"Zůstalo nám po něm silné přátelství s Řeckem. Ovšem že nejde o nic racionálního. Ona vazba je založená na pocitech. Svou roli také hraje láska k naší úloze v řecké historii," uzavírá Murken.
